Zrození pana účetního

Sociálno kritická komédia, zmiešaná s absurditou a hrubozrnným humorom. Vlastne ide o pospájanie sledu scén, spojených postavou Fantozziho, jeho rodiny a práce v megafirme. Väčšina epizód nemá jasnú pointu. Vďaka nereálnosti a zvláštnej grotesknej nadsádzke konkrétnej situácie ju ani mať nemôže. Príbeh tak končí zväčša zatmievačkou aby ho vzápätí nahradil začiatok novej príhody. Sociálno kritický aspekt sa práve takto štrukturovanou absurditou a komunálne neškodnou satirou čiastočne oslabuje (ide napríklad o scény založené na tom, že komusi kydne na oblek mazľavé jedlo, Japonci v reštaurácii prísne kričia, nerozumejú hosťom). Základom komédie napriek spomenutým nedostatkom ostáva upozornenie na neľudský systém korporačnej fašistickej ideológie. Bežný zamestnanec v ňom neznamená nič a predsa je nútený obetovať všetok svoj pracovný a značnú časť súkromného času akciám firmy. Slabo platení kolegovia si vybíjajú frustráciu na sebe navzájom. Organizačné schémy firiem a inštitúcií sa vyznačujú viacstupňovým riadením s množstvom riaditeľov a šikanovaním. Typické je pochlebovanie nadriadeným v snahe postúpiť. Zrodenie pána účtovníka pranieruje tieto skutočnosti hyperbolickými komediálnymi situáciami ústiacimi do absurdných bláznivín. Škoda snahy byť groteskný za každú cenu, oslabuje sa ňou účinok inak trefne zvolenej satirickej témy. (07.04.2014)

Mňa proste večný smoliar Fantozzi neskutočne baví. Na jeho vtipných historkách vychádzajúce z reality sa dokážem stále zasmiať. Scéna, keď bolo 16:59 a všetci sa pripravovali na útek z práce je až neuveriteľne skutočná a zábavná. Vždy, keď v piatok odchádzam z roboty a stretám davy ľudí ako sa ponáhľajú domov, si na túto scénu vždy spomeniem. (18.07.2008)

Paolo Villagio byl herecká extratřída. Podat takto komické situace s takovou noblesou, že sice víte, že se jedná o absolutní nesmysl, ale užíváte si to a berete to za příjemnou podívanou, to neumí moc herců. Ačkoliv jsem z novější generace, tak proste i 45 let stará komedie mě dokáže zabavit. A zde to platí dvojnásob! Celou tu satiru na lidské neštěstí jsem si užíval plnými doušky, člověk už to dneska po těch mnoha zhlédnutích zná prostě nazpaměť. Nabídne to možná i slabší sekvence, ale ta kadence těch úderných vtipných glos to válcuje na plné čáře. Za highlight prvního dílu považuji rituál s ranním vstáváním na sekundu přesně, to mi roztrhalo bránici na malé kousíčky. Nesmíte film brát jako nějaký celek a klást důraz na příběh, tady si člověk musí vychutnat ty jednotlivé, leckdy moc nenavazující skeče. Trochu mě po těch letech zarazil závěr, ten se mi osobně moc nezamlouval. I tak ale srdcovka. Za mě dávám 8/10 (25.11.2020)

Série nesourodých epizod s humorem těžícím z absurdit a grotesky. Je to až primitivní, ale mě to dokáže rozesmát nahlas. Panu účetnímu se nedá nefandit - přes všechny katastrofy je stále houževnatý a rve se se svým příšerným životem občas i důstojně. Třeba ve scéně, kdy ho pohled na poníženou plačící manželku donutí vzepřít se šéfovi a ten prapodivný druh kulečníku vyhrát. Ostatně jeho žena je úžasná, i když to opravdu není žádná Lollobrigida, tak ho bezvýhradně miluje a vždycky mu dává podporu. /6. 7. 13./ (06.07.2013)

Není dobře když vrcholem filmu je jeho samotný začátek a tohle je přesně ten případ. V podstatě jediným opravdu vtipným úsekem je Fantozziho vypravování se do práce, odtud ale úroveň celého filmu značně pokulhává a většina dalších pokusů o vtip je takřka od počátku odsouzena k nezdaru, často až menší či větší trapnosti. Stejně tak mi přijde nedostatečné seznámení se s postavou pana účetního, což by samo o sobě mohlo vydat na zábavný film. Tady se ale tak nějak podivně skáče zleva doprava. Ale co naplat, to nejlepší s panem účetním přicházi teprve v následujících dílech. (29.05.2018)