Maléry pana účetního 2

Slabé, velmi slabé. Na legendární Maléry 1 to nemá v žádném případě a i v rámci série se tenhle díl řadí k těm horším. Film je přehnaně vulgární a snaží se být vtipný za každou cenu, což se mu nedaří. Jak už jsem psal u Zrození pana účetního, tento film také zachraňuje sportovní vsuvka- olympiáda. Dvě opravdu slabé hvězdičky. (28.01.2007)

Ještě slabší pokračování ztřeštěností a hloupostí účetního Uga Fantozziho (Paolo Villaggio), než jsem doufal. Opět zajímavé náběhy, které ale vyúsťují ve velkou rozpačitost. Jako výlet Uga se svými kolegy z práce na karavanovou dovolenou, kde nešťastný Ugo ztrácí veškeré naděje ve vztahu ke slečně Silvani (Anna Mazzamauro), která dala přednost velmi přírodnímu Francovi (Mario Pedone), Nebo absentérství, které odnáší samotný Ugo, volební povinnost, či těhotenství jeho roztomilé dcerky Mariangely (Plinio Fernando), které dospívá k uříznutí Ugova genitálu. Snad jen podnikové závody v atletice si drží ještě nějakou slušnou úroveň. I když! Z dalších rolí je potřeba zmínit Ugovu nešťastnou ženu Pinu (Milena Vukotic), účetní Calboniho (Riccardo Garrone) a Filiniho (Gigi Reder), a sexuálního fanatika Lorise Batacchiho (Andrea Roncato), který způsobil Mariangelino těhotenství, ze kterého vyšla prapodivná chobotnička. Jsem zvědavý, kolik těch Fantozziů budu schopen ještě zvládnout. (01.09.2011)

Čtvrté pokračování skečů a vyložených trapasů pana Fantozziho jede stále ve stejných kolejích jako předchozí snímky. Některé se dokonce opakují, což předznamenává docházející dech tvůrců. Paolo Villaggio tu opět řádí jak utržený ze řetězu, ale celkový dojem je poněkud slabší. Úsměv na tváři však vyvolat dokáže. Došlo i na vývoj Fantozziho dcery, a tak se zdá, že ještě není všemu konec. (11.12.2013)

No, né že by tenhle film patřil k vrcholným dílům, ale určitě je lepší než nepříliš povedený a nevtipný americký remake. Zapříčinil to samozřejmě příběh samotný a dále výběr hlavních hrdinů, neboť i anténka na Villaggiově rádiovce má asi tak 15x víc charismatu než celý Cruise na deseticentimetrových podpatkách. Jediné, v čem se dají oba dva náborové filmy srovnávat, je v účinku na obecenstvo. Oba dva zažily neskonalý úspěch. V Itálii se začalo hlásit do účetní profese tolik lidí, že aby našli uplatnění, bylo nutno založit tisíce nových firem, takže se HDP rázem zdvojnásobil. No a příběh top gunu je známý, že ho ani snad nemusím opakovat. V USA se vyrojilo tolik uchazečů o letectví, že se nedostávalo stíhaček a nakonec musela být nově založena obávaná letka bombardovacích rogal. A já se těm divákům - novým účetním vůbec nedivím. On tenhle obor byl atraktivní už sám o sobě - společenské uznání, velký plat, práce s čísly, žádné velké akce. A teď najednou ještě lidi ve filmu vidí, že se dá pracovní úsilí jen předstírat, že člověk sedí v práci obklopen samými.. no minimálně jednou kočkou, a kolegy, kteří budou makat i za mě, stačí na ně jen jemně zatlačit.. No kdo by odolal? Já si při koukání na to předstírání se slzou v oku vzpomněl na své první zaměstnání, kde mi vedoucí řekl, tady kolega vás zaučí, a prásknul dveřma. No tak mě kolega zaučil: a) když se nudíme a nebaví nás pracovat (což je téměř vždy), v telefonu se představujeme cizím jménem a cizí firmou, málokdo si vydrží dlouho povídat s vrátným z krematoria b) pokud máme při práci chuť, nestydíme si z plna hrdla nahlas zazpívat c) když ráno přijdeme poněkud společensky unavení, bez ostychu si usteleme pod stolem a kolegu zaúkolujeme, ať do nás kopne, kdyby se něco dělo. (04.10.2015)

Zhrniem týmto stručným komentárom všetky časti, ktoré som videl: Tak ako ostatné Fantozziovky môže byť aj táto, ak sa človek správne naladí, riadne vtipná. A Mariangela je ako vždy...riadne hnusná. Krása je ale to posledné, čo hľadať, keď sa povie Ugo Fantozzi. Na to sa treba radšej predom pripraviť. (25.02.2012)