Orange Is the New Black

Tak máme za sebou celých sedm sérií a tak je čas to nějak shrnout. OItNB v první sezóně začalo lehce rozpačitě, ale podařilo se zde smysluplně nastřelit solidní jádro charakterů, jejich vzájemné vazby a prostředí, které přes jistou stylizaci působí relativně uvěřitelně.. Ve druhé sérii to všechno chytilo druhý dech a jistá poutavost, vynalézavost, lehkost a neotřelost se suverénně držela až do konce série čtvrté... Obrovský propad série páté a jen mírné zlepšení v sérii šesté bylo pak pro diváka mého formátu čirou frustrací a vlastně jsem měl seriál za vytěžený, unavený, mrtvý.. Proto pro mě bylo velmi příjemným překvapením, že na finální sedmé sérii si tvůrci zase (konečně) dali fakt záležet. Je vidět, že ze sebe svědomitě vymáčkli to nejlepší aby ta velká rozlučka byla smysluplná, soustředěná a důstojná. Alespoň letmo se rozloučila většina herců. Scenáristi hezky uzavřeli dlouholeté zápletky.. A.. v naprostém finiši to bylo vlastně i dojemné.. OItNB asi nikdy nebude má seriálová srdcovka, ale rozhodně je to seriál který ve mě zanechal nějakou stopu.. (31.08.2019)

až teď jsem dokoukal první řadu a ačkoliv jsem zkraje čekal po všech těch ohlasech mnohem víc a byl jsem ještě asi v půlce řady přesvědčenej,že nebudu koukat na další série,nakonec musim uznat,že mě celkem chytlo a zjistil jsem,že mi jednotlivé a poměrně zajímavé postavy nejsou lhostejné...80%...s delším odstupem,kdy jsem po větší pauze viděl druhou,třetí a teď jsem díl před konce čtvrté musim přidat pátou hvězdu.Neuvěřitelně návykové,místy absurdní a na druhou stranu hodně silné.čtvrtá řada jasně vede. (24.07.2016)

Jenji Kohan a opět její fantastická schopnost stvořit komplexní, zdánlivě vedlejší postavy, které dodávají celému příběhu mnohdy větší šťávu než hlavní protagonistka. OITNB je celkově nesmírně kompaktní záležitost, kde jsou k vidění tuny vynikajících hereckých výkonů (a to jak bělošských, tak černošských či hispánských) a spousty citlivých, velmi dojemných životních příběhů, které se zajímavě vyvíjí a často vzájemně proplétají. Zároveň se z určitého pohledu může jednat o menší hru s diváckými očekáváními, neboť OITNB lze jen stěží klasifikovat jako „syrové vězeňské drama“, ve kterém by hrdinky sváděly neutuchající každodenní boj za přežití v lapáku. Co vás na první pohled může zarazit, je vcelku mírný vězeňský režim, kde je ve větší míře umožněn volný pohyb po zařízení a přilehlých prostorách. S trochou nadsázky lze konstatovat, že jde o jakési „rodinné prostředí“, které je pro některé vězenkyně stravitelnější než život na svobodě, kde se o sebe musí samy postarat. Může to znít lehce absurdně, ale pro některé postavy v OITNB je vězení spíše domovem, ve kterém mají dokonce něco jako svou rodinu. Nezřídka kdy jsou hrdinky prezentovány jako oběti špatné a zlé společnosti, která jim nebyla za života „venku“ schopna zajistit odpovídající podmínky, a proto nakonec skončily ve vězení. Spíše než „pure prison story“ je tak OITNB v drtivé většině konverzačním/sociálním dramatem, které je občas odlehčeno nějakou pekelnou hláškou... What'd you guys do about pussy in Iraq anyway? Did you fuck camels? Postavy jsou zde navíc napsány velmi citlivě, ale přesto tak nějak civilně a uvěřitelně, tudíž veškeré emoce budete v menší či větší míře nuceni prožívat jako jedna žena (obyčejně se říká "jako jeden muž", ale tady je těch žen přece jen nezanedbatelně více :))) (05.09.2014)

Ďalší zvratok popkultúrnej spodiny. Filmy z väzenského prostredia sú podľa mňa jedny z top, to isté platí o seriáloch. Ktorým smerom sa ale ubrala táto sračka? Dej postupuje len pomaly a nezaujímavo. Namiesto toho tam ale v jednom kuse ukazujú nahé lesby, ako si lížu kundy, dokonca aj v kaplnke. Áno pre puberťáka s polúciou to môže byť trhák, možno aj pre ženy, ak majú rovnaké chúťky, ale i pre mužov úchylov, ktorí v kinematografii nehľadajú nič hlbšie, ako takéto srágory. Je priam neuveriteľné, ako sa v tomto odpade tlačí na lesbizmus. Predstavte si Prison break, kde by polovicu časti riešili a ukazovali, ako si tam to chlapi rozdávajú, dokonca aj mimo väzenského prostredia. Orange is the new black je presne tento prípad, len nemá dej Prison breaku. Nemá vôbec nič. (29.10.2016)

Pro mnohé seriálová událost posledních let, která se od většiny z opěvovaných seriálových maratónů liší hlavně tím, že je (i přes prostředí) odlehčenější a ve výsledku tak pohodovější. Pro mě se jedná o výborný seriál, který mě ne vždy dokáže zasáhnout tak, jak by asi měl (což je způsobeno tím, že se zde většinou řeší ženské/mateřské problémy, které prostě chlapa nedokážou tolik vtáhnout) ale baví mě a to převážně úžasnou prací s herci a jejich postavami, které se po celých 7 sérií naprosto reálně vyvíjí. To, že je někdo mrcha, neznamená, že ji od půlky nezačnete milovat a naopak a právě tohle zde funguje tak, jak jsem u žádného jiného seriálů nezažil. Výborné, chytré, vtipné, dojemné a hlavně výborně zahrané. Neznám prakticky jedinou herečku ale vím, že jak ji uvidím někde jinde, navždy ji budu mít spojenou s postavou z tohoto seriálu. Navíc je obdivuhodné, že každá série přináší něco nového a přestože se to vzhledem k tématu nemusí na zdát, nikdy nezačne nudit, přestože ne každý díl přinese něco zásadního. I díky tomu dávám plný počet, přestože to není dokonalý seriál a nemám potřebu ho sjíždět znovu. (20.12.2020)