Need for Speed

Co čekám od filmu, který je stvořen podle celosvětové známe závodní hry? Příběh? Ne. Herecké výkony? Ne. Známí herci a srdce drásající dialogy? Ne. Čekám luxusní auta, bouračky, naháněčky s policajty a hlavně závody. Přesně to jsem i dostal. Příběh ani postavy mě nezajímaly, šlo mi o ty napínavé závody, které jsou za 1. Výborně natočené(některé pohledy z řidičova auta byly úžasné), za 2. žádný digitální bordel, vše kaskaderská ruční práce a hlavně za 3. plno policajtů. O tom nám fanouškům série jde ne? Posledních 20 minut mi připadalo jako bych sám hrál NFS:Hot Pursuit. Já jsem spokojen . (12.07.2014)

Od hráčů pro hráče. Přesněji od lidí, kteří se prezentují jako hráči videoher (protože je to marketingově výhodné) pro diváky, které tito lidé za hráče považují (mladí muži z chudších poměrů a bez vysokého vzdělání, snící o tom, že budou na své řidičské schopnosti lovit krásné ženy). Waughnův film je možná jednou z nejdůslednějších herních adaptací a tak více než jiné herní adaptace obnažuje limity snahy jít fanouškům předlohy maximálně vstříc. Zápletka je podružná a slouží především jako nerušivý (ale nezbytný) podklad pro akční situace. Tuctové dialogy, přehrávání, infantilní humor a schématické situace ovšem na velkém plátně vyznívají podstatně rušivěji než v herních cut-scenes (ačkoli funkce zůstává totožná – možnost dát odpočinout očím a uším). Otrocké přejímání určitých formálních postupů z videoher (extrémně zpomalené „eye candy“ bouračky) zase nutně působí jako klišé, neboť herní designeři s oblibou chodí pro inspiraci do kina. Tím, že věrně napodobuje špatné napodobeniny filmů – namísto toho, aby více čerpal třeba z citovaného Bullitta nebo dalších sedmdesátkových akcí (jejichž znalostí se režisér umí akorát chlubit) – se Need For Speed stává dvojitým destilátem, který nemá žádnou specifickou chuť. Nemyslím si ale, že by šlo o špatný film, protože zadání (eskapistická automobilová zábava) naplňuje uspokojivěji než například hůře soustředěný poslední díl Rychle a zběsile. V rámci akčních mužských melodramat, která z logiky žánru musí obsahovat nerealistické, emocemi nikoli rozumem podmíněné jednání a do krajnosti vytůrované akční momenty, se tomu fakt nedá moc vytknout. Pro mne šlo o příjemnou intelektuální relaxaci, na níž jsem ocenil, že nevyžaduje větší duševní námahu než hraní libovolného dílu série. 60% (10.03.2014)

Ihned po zhlédnutí má člověk chuť rozžhavit gumy pořádného autíčka. V garáži mu nic vhodného zřejmě neparkuje. Naštěstí je tu mnoho dílů stejnojmenné hry. Přiznám se, že dodnes si každý nový titul s chutí zahraji. Film mi žádný titul nepřipomínal. Scénář mi přišel maximálně ubohý a musím konstatovat, že i každý díl hry má propracovanější příběh. Na film jsem ovšem rozhodně nekoukal kvůli příběhu. To bych musel být retoš. Docela mě zklamalo i obsazení. Koukat se dalo snad pouze na tu blonďatou herečku. Celá ta automechaničská parta se mi extrémně nelíbila. Rozhodně však film nabízí krásná auta, velkou rychlost a moc pěkně nasnímané závodní scény. A o to tady šlo především. Ve víc jsem upřímně ani nedoufal. (06.08.2014)

Jo, párkrát jsem to hrál, ale právě že jen párkrát, nemyslel jsem si, že by mě film mohl nějak extra uchvátit. No a zaplať pánbůh, že se taky někdy seknu jako Kalousek v odhadu státního rozpočtu. Ono to totiž mělo větší drive než kdejaký Drive, a to i přesto, že zajímavost Aarona Paula je na stupnici od jedné do deseti lehce pod nulou. Pochválit bych chtěl 3D zpracování; takhle nenásilně a rafinovaně zároveň si to představuju. Jasně že jo - v posteli taky... (Motueka, NZ) (19.07.2014)

No, bitch! 130 minut (!) romantického tokání a upachtěných dialogů, mezi kterými probleskne několik fajnově vyhlížejících automobilových estrád? Nevím, jestli měl Scott Waugh někdy soudnost (jeho polodokumentární prvotina Act of Valor mě minula), ale tady jí rozhodně vykazuje naprosté minimum. Což zhruba dorovnává jeho kreativní myšlení, které spočívá v totálně bezmezné věrnosti hernímu materiálu. Need for Speed totiž doslova vypadá jako čím dál tím vyčpělejší předloha, která je zajímavá akorát ve chvílích, kdy mačkáte čudlíky na ovladači. Ten ale v kině jaksi nedostanete, takže smíte jen nevěřícně čučet na ten nejohranější příběh o pomstě, kterou vykonává banda přitroublých frajírků, od nichž by si Dominic Toretto nenechal opravit ani blatník. Nesympatické, nesmyslné (neplést s nerealistickým), s asi nejmimóznější rolí Michaela Keatona... vážně si raději pusťte tvůrci adorovaný Bullittův případ. (4/10) (10.03.2014)