Návrat idiota

Saša Gedeon vykročil správnou nohou za úspešnou kariérou, ďalší podobný krok už ale neurobil. Návrat idiota je niečo ako malý európsky nezávislý festivalový film, v Čechách sa mu ale podarilo výrazne komerčne zabodovať, zrejme jemným českým laskavým humorom, bez ktorého prítomnosti by som sa kľudne obišiel. Nie, že by som sa snáď nezasmial, ale keď je v skoro každom českom filme....Návrat idiota je hlavne o hereckých výkonoch, tu nemám vôbec čo vyčítať. Melancholická komediálna dráma, prečo nie. (26.01.2013)

Tady pozor! To je moje. Návrat idiota pokládám za majstrštyk Saši Gedeona. Výborné! Zjevení jménem Pavel Liška, dokonalé scény u rodinného stolu, formanovská silvestrovská zábava a do toho Jirka Langmajer se svojí otázkou: kolik si jich měl? Často film nevídám, ale zařazuji jej okamžitě do svého vánočního playlistu. (05.02.2019)

František se po letech strávených v blázinci vrací ke svým vzdáleným příbuzným. Postupně se zaplétá do jejich složitých vztahů, ocitá se v trapných, komických i dusivých situacích, je vystaven milostným, sourozeneckým a rodičovským konfliktům. Všechno kolem se ho dotýká, se všemi soucítí, a tak působí jako idiot. Ale právě proto, že dosud nic nepoznal ani nezažil, je schopen vnímat lidské vztahy ve své čistotě a opravdovosti správně. Pavel Liška je sice ve své roli maximální, ale celý film je natočen dost nesourodou formou střídající jen obrazy plné nesouvislých a do sebe nezapadajících scén, které by byly možná dobré jako skeče "na stojáka", ale v celovečerním filmu to neplní dobrou funkci. Snímek pak plyne poměrně nevzrušivě a se zjevnou snahou, pokud možno,"autenticky" zachytit mladíka, který, ač na to nevypadá, není takovým idiotem, za jakého ho většina považuje. A sled scén se v podstatě omezí na to, jak s ním většina postav v jednom kuse "voře". A tak jsem si řekl - co z toho. A zrovna jsem se ani u těchto scén moc nebavil. Pro mě film o ničem, navíc v celkem slabém režijním provedení. 40% (27.03.2013)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se o české literatuře vyjadřuje pohoršlivě a se značným despektem (Deník spisovatele). Nedivím se tomu, takových rozměrů (výšek, hloubek ani šíře) česká literatura opravdu nemá. Ani Saša Gedeon se proti tomu nestaví, spíš to naopak podtrhuje. Proti vášnivým a zničujícím vztahům (především v rámci čtyřúhelníku: Myškin, Rogožin, Nastasja Filippovna, Aglaja Jepančinová, tu staví běžné denní prožitky a obvyklé objasňování problémů pomocí konverzace (jen sem tam padne nějaká facka). Myslím, že se Gedeon snaží zachovat pouze jedinou formuli, tu v celém pojetí snad nejdůležitější: bezelstnost a pravdomluvnost Idiota. Tím Dostojevského neatakuje, nestaví se vedle něj, nachází svoje místo někde jinde, a přesto je s ním svázán, i když spíše neviditelnými vlákny. Gedeonův Idiot v postindustriálním prostředí je režijně i scénáristicky sympatický. (24.10.2019)

Forman Saša jen líně drží opratě a vůbec není v jeho zájmu, aby ten komorní povoz dorazil do nějakého cíle. Pokud jim teda není, že se Lev Nikolajevič Lyškin zdařile etabluje do rolí idiotů.. Tesknou statičnost naplněnou všeříkajícím mlčením, lehkou absurditou a nic neříkajícím mluvením docela sráží opakování motivů (brnkání klavíru, spouštějící se krev z nosu, dobrotivě naivní výraz hlavního hrdiny). Mám pochopení pro nadšené ohlasy z doby vzniku, ale nějak neumím sfouknout prach manýry, co ulpěl na povrchu.. Vše nepodstatné shrnul v rámci České sody Čtvrtníček, když se infiltroval mezi známé trio bojkotující nízkou kulturu a kadeřnictví (Rejžek, Just, Petříček). Titulek „věnováno milošovi“ v úvodu Gedeonova filmu je pak takovým milým propojením.. (13.05.2022)