Návrat idiota

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se o české literatuře vyjadřuje pohoršlivě a se značným despektem (Deník spisovatele). Nedivím se tomu, takových rozměrů (výšek, hloubek ani šíře) česká literatura opravdu nemá. Ani Saša Gedeon se proti tomu nestaví, spíš to naopak podtrhuje. Proti vášnivým a zničujícím vztahům (především v rámci čtyřúhelníku: Myškin, Rogožin, Nastasja Filippovna, Aglaja Jepančinová, tu staví běžné denní prožitky a obvyklé objasňování problémů pomocí konverzace (jen sem tam padne nějaká facka). Myslím, že se Gedeon snaží zachovat pouze jedinou formuli, tu v celém pojetí snad nejdůležitější: bezelstnost a pravdomluvnost Idiota. Tím Dostojevského neatakuje, nestaví se vedle něj, nachází svoje místo někde jinde, a přesto je s ním svázán, i když spíše neviditelnými vlákny. Gedeonův Idiot v postindustriálním prostředí je režijně i scénáristicky sympatický. (24.10.2019)

Oťukávanie vonkajšieho sveta po prepustení z liečebne je zaujímavý námet. Pravidelný režim, elektrické šoky a lieky v určenú hodinu podávané sestričkami nahrádza utrieďovanie si dojmov zo vzťahových prepletencov dvoch súrodeneckých dvojíc. Snaha pomôcť a neuškodiť nikomu, zvedavé obzeranie doteraz nepoznaného, sny z desivej (liečiacej?) minulosti . Toto všetko sa obracia proti hlavnej postave (bitka, nevpustenie do domu, vyhadzov z tanečného venčeku). Raz darmo, inakosť spôsobuje veľmi ostražité a nepriateľské reakcie. Nezapadajúci do stáda musí na vlastnej koži pocítiť svoju neprijateľnosť väčšinou. K pochopeniu a zmiereniu niekedy stačí len úprimné načúvanie. Celkový dojem z netradičného filmu pokazilo rozvláčnejšie spracovanie s niekoľkými hluchými miestami. (28.10.2004)

Saša Gedeon nám představil novou mladou generaci herců, v čele s Pavlem Liškou, který hrál Františka. František byl vhozen do jámy lvové, do vztahového propletence. Dostával tady jen samé otázky, v podstatě jako při výslechu. Neustále se ho někdo na něco ptal a on odpovídal, jak dokázal nejlepé a co nejupřimněji. Díky filmu u mě Pavel Liška získal nálepku blázna. Na vždy si ho spojuju právě s tímto filmem. (15.10.2009)

Na film jsem se těšila. Ne, že by mě přímo nadchnul, ale rozhodně se mi líbil! Všichni herci byli dokonalí. Počínaje Aňou, Táňou, ale i oběma Jirky... a konče samozřejmě u Pavla Lišky, ten byl totiž doslova dokonalý! Svou postavu zahrál tak věrohodně, že od té doby je zaškatulkován jako idiot. Příběh je spletitý, možná se v něm při troše nepozornosti můžete ztratit. Ale jako film je to moc hezký, postava Františka je tak nějak krásně čistá a neposkvrněná, zatímco ostatní mají plno problémů a zkušeností... Zkrátka hezký obrázek o životě. (18.06.2013)

Čekala jsem pěknou herdu do zad ale naštěstí jsem opět našla něco co mě nějákým způsobem zaujalo. Česká tvorba je hodně podivný čaj, který většině lidí nechutná, je ho málo a na tu chuť mu musíte přijít buď hned a nebo se vám to nikdy nepovede. Mě se to ještě nepovedlo, ale pořád ještě existuje několik světlých vyjímek, které nikde jinde ve světě nenajdete a jsou ryze česky správné - většinou jsou to filmy ze starší tvorby ale občas i mezi novými najdete skvost. František byl vlastně takový nezkušený ale jakoby tou nezkušeností moudrý a velice upřímný člověk jak by naše češtinářka ze střední kam jsem chodila řekla - nepopsaný list papíru - bez jakýchkoliv předsudků, čestný a spravedlivý. Vlastně nikomu nic neudělal ale pořád byl pochopen špatně a jemu tu "hloupost" dali sežrat uplně. Já bych navrhovala zatočit takhle s každým hlupákem ale tento se naprosto vymykal definici hlupák. Líbí se mi postavy, které nevědomky ovlivňují ač málo či zásadně život jiných postav a tím jsou jedinečné a zajímavé. Herecký výkon Pavla Lišky, Jiřího Langmajera a Jiřího Macháčka byl skvělý a ještě mě dost mile překvapila Tatiana Vilhelmová ke které jsem zaujala buhví proč negativní postoj - takže klobouk dolů. Snad neustanu a budu dál hledat ty skvosty v tom českém bahně. (06.10.2012)