Návrat idiota

Jedna z mála příležitostí, při které si lze ověřit, že při dostatečně nápaditém a na úrovni zpracovaném scénáři, který režie ještě dále rozvine a povznese, může vzniknout film, který dá vzpomenout na nejlepší chvíle formování generace tvůrců šedesátých let. Ještě větším potěšením je výběr a kvalita výkonů herců nejmladší generace. Nelítostná konfrontace relativního rozhraní mezi psychickou normalitou a nenormalitou za ne normálních poměrů znesnadňuje jejich rozlišení. Děj položený do několika dnů kolem vánočních svátků a Nového roku postihuje mělkost charakterů, nestálost a povrchnost jejich citů a naznačuje východisko z tohoto marasmu na vývoji citů a názorů těch nejméně uspořádaných. Podobenství doby, která je opravdu až nezdravě vymknuta z kloubů a v níž nejblíž k lidství mají ti, kteří mu mají být ve své nesporné zmatenosti a neurčitosti nejvíce vzdáleni, zachycuje Gedeon s až překvapivou zralostí a jistotou. Pavel Liška hned při svém debutu dosáhl na vrcholnou úroveň; od té doby čeká na příležitost, která by ho k tomuto vrcholu alespoň přiblížila. Souhlasím s těmi, kteří považují toto dílo za zvlášť vysoko položenou laťku, na kterou se v české polistopadové a poprosincové produkci hned tak nedosáhne. Výčet nečetných výjimek, které na tuto úroveň dokázaly dosáhnout, toto pravidlo jednoznačně potvrzuje. (08.06.2008)

Idiot jako lakmusový papírek vztahů „normálních“ lidí (tedy pokud jsou takovéto vztahy mezi sourozenci normální). Výborný Pavel Liška, kterého tehdy skoro nikdo neznal, takže si o něm mnozí mysleli, že je to vážně nějaký idiot. A stejně výborní jsou i ostatní herci v dalších šesti hlavních rolích. Ale hlavní strůjce úspěchu filmu Saša Gedeon se od té doby odmlčel, a stále mlčí, což mi přijde škoda. (08.05.2020)

Film - Zjevení. Kdo nezažil v realitě roku 1999, nepochopí... Tomuto lze říkat zcela ojedinělý celovečerní filmový debut! Saša Gedeon zaujal už svým hodinovým predebutem Indiánské léto a jasně naznačil svou orientaci na odkaz tzv. České nové vlny, Návratem idiota šel ale trochu dál a ukázal cestu, po které by česká kinematografie mohla znovu dojít až do Evropy, totiž reflexí a rozvíjením velkých příběhů východoevropské, respektive ruské literatury, kterou tu díky slovanské vzájemnosti a kulturnímu propojení (zapříčiněnému bohužel i vlivem vztyčení železné opony) cítíme a reflektujeme nějak jinak a zjevně hlouběji, než lidé na západě Evropy (o deset let později se po téže cestě vydal i Petr Zelenka a znovu byl zjevně hodně úspěšný...nemluvě o tom, že svět českého divadla tuto cestu objevil již dávno...viz Leoš Suchařípa, Petr Lébl a Divadlo Na Zábradlí atd.). Gedeonovo rozvíjení charakteru a postavy Dostojevského knížete Myškina se zcela určitě dotklo čehosi hlubšího, co se týká lidských archetypů a charakterových povah některých z nás, každopádně vjem je to hodně univerzální, Idiot (zvlášť v kontemplativním podání Pavla Lišky) přicházející odnikud a nesoucí si v sobě čistotu nepopsané tabulky odzbrojuje, Gedeon znovu použil svůj oblíbený motiv kolejí a vlaku, tedy cesty a v tomto podání cesty spojené s nějakou nostalgií (osobně si cestování vlakem spojuji s nostalgií po létě dětských prázdnin), znovu je tu do jisté míry akcentována spíše nedějovost a celý dramatický oblouk je záměrně upozaďován. Přičteme-li skutečně nádherný hudební doprovod a schopnost (či spíše instinkt) pana režiséra obsadit typově přesné, byť začínající a neokoukané tváře (Pavla Lišku jsem již zmiňoval, jeho Idiot je první velká filmová role a dá se říci, že Saša Gedeon vlastně tímto obsazením moduloval celou pozdější uměleckou dráhu dotyčného herce, navíc svedl společně před kameru tandem Aňa Geislerová a Tatiana Vilhelmová a v podstatě předurčil jejich herecké a vlastně i životní souznění atd.), vychází nám skutečně mimořádný divácký zážitek a v kontextu české porevoluční kinematografie jeden z jejich úhelných snímků. (19.11.2006)

Mám ráda autorské filmy. Někdy to vypadá, jakoby se režisér přetahoval se scénáristou nebo bojuje s herci. Tady ten pocit nemám. Saša Gegeon má nejen invenci a intuici, ale umí pracovat s inspirací. K prvním Indiánskému létu se dal inspirovat povídkou S. K. Fitzgeralda, velkého autora Ameriky, k Návratu idiota ho inspiroval velikán ruské literatury. Ale ona pomyslná "velikost" autorů předlohy ještě nemusí nutně znamenat veliký výsledek. Ale právě ten originální výsledek se Sašovi povedl. Vypráví svůj příběh civilně s ironickou nadsázkou, s lehkostí dokáže vystavět absurdní situace, ve kterých velice stručeně a výstižně vystihne hlavní postavy. I když jsou některé situace naprosto absurdní, zůstávají přesto uvěřitelné. Jeho dialogy/nedialogy působí zdánlivě toporně, ale zasahují do hloubky. Využívá opakování motivu, aniž by tím diváka unavil. Drží se kostry příběhu, vedlejší postavy do něj zapadají, nevyčnívají, ale dolaďují. František se stává nechtěným pozorovatelem intimností jiných životů aniž by se o to nějak přičinil. Jeho pokukování po očku tu průhledem v okně, v zrcadle, zpoza závěsu, vyslechnutí nechtěných hovorů - najednou se stává vidoucím. Něžný hudební motiv dokresluje atmosféru. Jak plyne čas, přibývá hercům roků i rolí. Návrat je skutečným návratem do mládí, které není už tak naivní, ale přesto je zranitelné. Je krásné, že doba Idiotovi nic neubrala. (17.01.2018)

Zatím nejspíš režijní vrchol Saši Gedeona s hereckým ansámblem, který si poté, dá se říci, přivlastnil Bohdan Sláma. František se chce jen vrátit do společnosti "normálních" lidí, protože "nemá cenu se vyhýbat životu.... Shodou náhod a okolností se stává prostředníkem bratrského a sesterského čtyřúhelníku. Skoro idiot obrněný morální slušností a upřímností, je vystaven světu lži a přetvářky. Němý začátek celého příběhu je nádherný a jasně stanoví atmosféru celého filmu, který se opravdu může zdát trošku zabržděný. Je to vnímání světa Františkovýma očima, což nepochybně trošku zabržděné je. Nečekaná dramatická vsuvka s prvotními výjevy o Františkově stavu dodává určitě potřebný dramatický nádech, který se střídá s jemným, ale skvělým humorem, který trošku narušuje Emilův opilecký dotazník. Nicméně počáteční skvělou atmosféru, si film drží až do poslední chvíle. Český společenský fenomén tanečních, je skvělý dozvuk končících 90.let. Vladimír Godár se také vyznamenal. Jemné melodie k filmu neskutečně sedí a dolaďují ho do nadprůměrné záležitosti. Je fakt, že místo Jiřího Langmajera bych si dokázal představit někoho jiného a Pavla Lišku tato role možná trošku zaškatulkovala, nicméně film je celkově výborný. (21.03.2013)