Návrat idiota

keď som ten film videl - bolo to v dobe, keď herecké zoskupenie Liška - Geislerová - Vilhelmová neboli tak "na dračku" ako dnes, čím v poslednej dobe nadobúdam akúsi averziu, i napriek tomu, že sú skvelí herci a určite dobrí ľudia, ale ak chce nejaký český film byť kvalitný, tak túto trojicu tam uvidíte a preto filmografia posledných rokov dostáva jednotvárny charakter . . . rok 1999 bol ešte takmer nepoškvrnený a tento film, ktorý som po prvý krát videl na Nový rok (1.1.) hlboko v noci ma naozaj oslovil. (03.03.2007)

Čekala jsem pěknou herdu do zad ale naštěstí jsem opět našla něco co mě nějákým způsobem zaujalo. Česká tvorba je hodně podivný čaj, který většině lidí nechutná, je ho málo a na tu chuť mu musíte přijít buď hned a nebo se vám to nikdy nepovede. Mě se to ještě nepovedlo, ale pořád ještě existuje několik světlých vyjímek, které nikde jinde ve světě nenajdete a jsou ryze česky správné - většinou jsou to filmy ze starší tvorby ale občas i mezi novými najdete skvost. František byl vlastně takový nezkušený ale jakoby tou nezkušeností moudrý a velice upřímný člověk jak by naše češtinářka ze střední kam jsem chodila řekla - nepopsaný list papíru - bez jakýchkoliv předsudků, čestný a spravedlivý. Vlastně nikomu nic neudělal ale pořád byl pochopen špatně a jemu tu "hloupost" dali sežrat uplně. Já bych navrhovala zatočit takhle s každým hlupákem ale tento se naprosto vymykal definici hlupák. Líbí se mi postavy, které nevědomky ovlivňují ač málo či zásadně život jiných postav a tím jsou jedinečné a zajímavé. Herecký výkon Pavla Lišky, Jiřího Langmajera a Jiřího Macháčka byl skvělý a ještě mě dost mile překvapila Tatiana Vilhelmová ke které jsem zaujala buhví proč negativní postoj - takže klobouk dolů. Snad neustanu a budu dál hledat ty skvosty v tom českém bahně. (06.10.2012)

Navrat idiota jsem skoukl s odstupem, az tento rok. Podle me nic prevratneho, dej takovy nicnerikajici, spise si hrajici na "neco vic". Sasa Gedeon ma ovsem v sobe rezisersky talent, stejne jako P.Liska, coz ovsem v dalsich snimcich nedokazal - vzdy pouze kopiroval svuj vykon z toho snimku a uz nedokazal vymyslet nic noveho... (14.09.2003)

Film - Zjevení. Kdo nezažil v realitě roku 1999, nepochopí... Tomuto lze říkat zcela ojedinělý celovečerní filmový debut! Saša Gedeon zaujal už svým hodinovým predebutem Indiánské léto a jasně naznačil svou orientaci na odkaz tzv. České nové vlny, Návratem idiota šel ale trochu dál a ukázal cestu, po které by česká kinematografie mohla znovu dojít až do Evropy, totiž reflexí a rozvíjením velkých příběhů východoevropské, respektive ruské literatury, kterou tu díky slovanské vzájemnosti a kulturnímu propojení (zapříčiněnému bohužel i vlivem vztyčení železné opony) cítíme a reflektujeme nějak jinak a zjevně hlouběji, než lidé na západě Evropy (o deset let později se po téže cestě vydal i Petr Zelenka a znovu byl zjevně hodně úspěšný...nemluvě o tom, že svět českého divadla tuto cestu objevil již dávno...viz Leoš Suchařípa, Petr Lébl a Divadlo Na Zábradlí atd.). Gedeonovo rozvíjení charakteru a postavy Dostojevského knížete Myškina se zcela určitě dotklo čehosi hlubšího, co se týká lidských archetypů a charakterových povah některých z nás, každopádně vjem je to hodně univerzální, Idiot (zvlášť v kontemplativním podání Pavla Lišky) přicházející odnikud a nesoucí si v sobě čistotu nepopsané tabulky odzbrojuje, Gedeon znovu použil svůj oblíbený motiv kolejí a vlaku, tedy cesty a v tomto podání cesty spojené s nějakou nostalgií (osobně si cestování vlakem spojuji s nostalgií po létě dětských prázdnin), znovu je tu do jisté míry akcentována spíše nedějovost a celý dramatický oblouk je záměrně upozaďován. Přičteme-li skutečně nádherný hudební doprovod a schopnost (či spíše instinkt) pana režiséra obsadit typově přesné, byť začínající a neokoukané tváře (Pavla Lišku jsem již zmiňoval, jeho Idiot je první velká filmová role a dá se říci, že Saša Gedeon vlastně tímto obsazením moduloval celou pozdější uměleckou dráhu dotyčného herce, navíc svedl společně před kameru tandem Aňa Geislerová a Tatiana Vilhelmová a v podstatě předurčil jejich herecké a vlastně i životní souznění atd.), vychází nám skutečně mimořádný divácký zážitek a v kontextu české porevoluční kinematografie jeden z jejich úhelných snímků. (19.11.2006)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se o české literatuře vyjadřuje pohoršlivě a se značným despektem (Deník spisovatele). Nedivím se tomu, takových rozměrů (výšek, hloubek ani šíře) česká literatura opravdu nemá. Ani Saša Gedeon se proti tomu nestaví, spíš to naopak podtrhuje. Proti vášnivým a zničujícím vztahům (především v rámci čtyřúhelníku: Myškin, Rogožin, Nastasja Filippovna, Aglaja Jepančinová, tu staví běžné denní prožitky a obvyklé objasňování problémů pomocí konverzace (jen sem tam padne nějaká facka). Myslím, že se Gedeon snaží zachovat pouze jedinou formuli, tu v celém pojetí snad nejdůležitější: bezelstnost a pravdomluvnost Idiota. Tím Dostojevského neatakuje, nestaví se vedle něj, nachází svoje místo někde jinde, a přesto je s ním svázán, i když spíše neviditelnými vlákny. Gedeonův Idiot v postindustriálním prostředí je režijně i scénáristicky sympatický. (24.10.2019)