Návrat idiota

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se o české literatuře vyjadřuje pohoršlivě a se značným despektem (Deník spisovatele). Nedivím se tomu, takových rozměrů (výšek, hloubek ani šíře) česká literatura opravdu nemá. Ani Saša Gedeon se proti tomu nestaví, spíš to naopak podtrhuje. Proti vášnivým a zničujícím vztahům (především v rámci čtyřúhelníku: Myškin, Rogožin, Nastasja Filippovna, Aglaja Jepančinová, tu staví běžné denní prožitky a obvyklé objasňování problémů pomocí konverzace (jen sem tam padne nějaká facka). Myslím, že se Gedeon snaží zachovat pouze jedinou formuli, tu v celém pojetí snad nejdůležitější: bezelstnost a pravdomluvnost Idiota. Tím Dostojevského neatakuje, nestaví se vedle něj, nachází svoje místo někde jinde, a přesto je s ním svázán, i když spíše neviditelnými vlákny. Gedeonův Idiot v postindustriálním prostředí je režijně i scénáristicky sympatický. (24.10.2019)

Zatím nejspíš režijní vrchol Saši Gedeona s hereckým ansámblem, který si poté, dá se říci, přivlastnil Bohdan Sláma. František se chce jen vrátit do společnosti "normálních" lidí, protože "nemá cenu se vyhýbat životu.... Shodou náhod a okolností se stává prostředníkem bratrského a sesterského čtyřúhelníku. Skoro idiot obrněný morální slušností a upřímností, je vystaven světu lži a přetvářky. Němý začátek celého příběhu je nádherný a jasně stanoví atmosféru celého filmu, který se opravdu může zdát trošku zabržděný. Je to vnímání světa Františkovýma očima, což nepochybně trošku zabržděné je. Nečekaná dramatická vsuvka s prvotními výjevy o Františkově stavu dodává určitě potřebný dramatický nádech, který se střídá s jemným, ale skvělým humorem, který trošku narušuje Emilův opilecký dotazník. Nicméně počáteční skvělou atmosféru, si film drží až do poslední chvíle. Český společenský fenomén tanečních, je skvělý dozvuk končících 90.let. Vladimír Godár se také vyznamenal. Jemné melodie k filmu neskutečně sedí a dolaďují ho do nadprůměrné záležitosti. Je fakt, že místo Jiřího Langmajera bych si dokázal představit někoho jiného a Pavla Lišku tato role možná trošku zaškatulkovala, nicméně film je celkově výborný. (21.03.2013)

Hluboce lidská minimalistická dokonalost o tom, že absolutně čistý člověk se procinká do dušičky každému. Pět prstů nahoru za to, že Dostojevský funguje, Pavel Liška nehraje, ale je, Tatiana Vilhelmová je krásná a Zdena Hadrbolcová úžasně výstižná, za neskutečný dialog o ženských a o pivu a konečně, především, za zcela a bez jediné výjimky realistické vykreslení atmosféry a lidí reálného socialismu. (23.07.2008)

Pseudoidiot môže mnohé veci vidieť lepšie ako človek oficiálne normálny. Najmä tie vzťahové. A kto je vlastne blázon? O tom je tento film, v ktorom chýba nejaká hlbšia dejová línia, orientuje sa čisto na psychologično postáv, hoci ani zďaleka nejde o psychologickú drámu. Kvalitní herci podporujú aspoň celkové priemerné hodnotenie diela, hlavne Liška s Geislerovou. Na jedno pozretie je to ok, ale v celku nedostávame niečo, čo v nás ostáva zakorenené po odsledovaní natrvalo. (09.02.2017)

Na film jsem se těšila. Ne, že by mě přímo nadchnul, ale rozhodně se mi líbil! Všichni herci byli dokonalí. Počínaje Aňou, Táňou, ale i oběma Jirky... a konče samozřejmě u Pavla Lišky, ten byl totiž doslova dokonalý! Svou postavu zahrál tak věrohodně, že od té doby je zaškatulkován jako idiot. Příběh je spletitý, možná se v něm při troše nepozornosti můžete ztratit. Ale jako film je to moc hezký, postava Františka je tak nějak krásně čistá a neposkvrněná, zatímco ostatní mají plno problémů a zkušeností... Zkrátka hezký obrázek o životě. (18.06.2013)