Temný případ - Noční krajina

Komentář bych měl zahájit něčím pozitivním. Dlouho jsem přemýšlel, čím bych López potěšil, co bych pozdvihl a ukázal palec nahoru, ale nedařilo se mi. A přece jsem na to přišel. Délka. Skromných šest dílů dovolilo ušetřit diváka od dalších nesmyslných scénáristických lapsů, znemožnilo mu trávit další čas se špatně napsanými nedůvěryhodnými postavami a zabránilo mu podivovat se nad logickými kotrmelci v ději. Při standardní osmidílné stopáži bych šel možná na pouhou jednu hvězdičku. Jestli byl Temný případ něčím vyjímečný, pak scénáristickým uměním Nica Pizzolatty, který stál za předchozími sériemi. Rozdíl je drtivý. Třetí série byla sice poznamenaná průměrnou režií, ale Pizzolattův vliv uchránil sérii od průšvihu. Issa López je sice podprůměrná scénáristka, ale jako režisérka ví, co divákům naservírovat, aby nestrádali pocitem nudy, takže používá to, co viděla jinde a o čem je přesvědčená, že to funguje. Jako diváci byste si mohli zahrát hru, kde všude posbírala inspiraci. Chvilku si připadáte jako na vědecké základně Carpenterovy Věci, chvilku čelíte severským démonům ze série Teror a dalo by se dlouho pokračovat. Pizzolatto si s diváky hrál, ale byla to sofistikovaná hra, Issa López sklouzává k laciným kejklům, aby udržela divákovu pozornost. Herecky průměrné, Jodie Foster si se svou postavou neví rady, jde vyloženě proti jejímu hereckému typu. Závěrečné rozuzlení bych považoval spíš za neuctivý vtípek na účet diváka. Pokud o ději moc nepřemýšlíte, pak si série dvě hvězdičky obhájí. Celkový dojem: 40 %. (11.03.2024)

Nejpřeceňovanější a nejprudivější seroš všech dob - Opravdová nuda – mimo naprosto vynikající druhou řadu opět neutěšeně pokračuje Nočním dekubitem, a to zcela v souladu se svou hlavní markantou, tedy nekompromisně unudit diváka xmrti. Tentokráte za pomocí plíživých mindráků obskurně odporných ekofašistických inuitských feministek, zaštiťovaných sice herecky výbornou agentkou Fretčí xicht, ovšem ve zcela marné roli, způsobující akutní proleženiny a obrůstání mechem. Úsměvně neumětelská snaha narkoleptické patvůrkyně hrát si na Tvin Píx, ovšem zcela bez jakéhokoliv tvinu, a o píxes ani nemluvě, kde je 59 minut každého dílu naplněno naprosto nezáživnými až otravnými jakože mysteriózními etudami silných, avšak nehostinným prostředím i vesnickými burany řádně frustrovaných aljašských mužen, a jednou minutou nadějného taháku na příštích 59 minut zábavu mrzačící kundí prudy, načež celé to martýrium vyvrcholí notně mongoloidním orientexpresním myslomrdem. Prostě jen další nudofily a artovými rozumbradáči brutálně přebušená ukrutná sračka, kterou jsem však patrně z nějakých masochistických pohnutek jako obvykle nespláchl do hajzlu po třetím dílu, což musím spravedlivě ohodnotit jedním nudou do krve rozškrábaným strupem. (20.02.2024)

Potenciál to mělo jako hrom, ale bohužel zůstalo (opět) jen u polovičatého pokusu, za což může hlavně poslední díl, který a to řeknu velmi diplomaticky se hrubě nepovedl. Takové rozuzlení si mohli tvůrci odpustit a kdyby to zůstalo jen v módu mystery, v pohodě bych to zkousl, takhle jsem jen nechápavě kroutil hlavou, co to vlastně je?! Škoda, škoda, škoda, hlavní dvojka v pohodě, první čtyři díly taky a pak přijde konec a já vlastně lituju, že jsem tomu věnoval tolik času. Víš, ty co, starý kozle? Dobře ti tak! (19.02.2024)

Vyprahlá kriminálka, která si z diváka akorát utahuje. Mystérium by fungovalo, pokud by to nebyla jen falešná stopa pro diváka. Nezáleží na logickém a napínavém příběhu, nutně je třeba všechny hlavní a vedlejší role, včetně štábu obsadit silnými a sebevědomými ženami. Issa López neumí napsat pořádný scénář a jestli má pracovat i na 5. řadě, tak beze mě. (15.04.2024)

Hypnotický výlet do nekonečných plání ledu, kde je každá zatáčka, silnice nebo kryt mnohem temnější, nejen díky tomu, že se na pořádně dlouhou dobu rozhostila tma. Cením si toho, že mrtvá značka ožívá razantním obratem, kdy přichází nový tvůrce a naštěstí se zcela mění forma, která povážlivě usínala už minule. Všech horlivců, kteří se tak důkladně pohoršují nad faktem, že je Noční krajina přilepená ke značce True Detective, bych se zeptal, o čem před pěti lety případ z Arkansasu byl nebo kdo za co mohl. Právě aljašská anabáze je něčím, co se dá trochu připodobnit ke klasické detektivce ozvláštněné moderním střihem a podtématy. Případ se prolíná se situací ve společnosti a vztahy lidí z různých komunit, nikdy ale na úkor napětí. Každý dialog je vystřídán napínavou vsuvkou nebo překvapivým zvratem, tak jak to žánru nejvíc sluší. Ač se s tím původní tvůrce Nic Pizzolatto smiřuje jen nerad, Issa López našla seriálu nový směr, kterým značně rozvířila vody a rozdělila diváckou obec, ale já jsem spokojený. Nejen proto, že je pro mě konec světa, kam lidé utíkají od problémů a nechávají je zmrznout pod ledem, velice lákavým místem, ale i kvůli (tentokrát už v rámci antologie zcela obvykle) parádně vybranému a o život hrajícímu ansámblu. (14.03.2024)