Temný případ - Série 2

Vlastně je to -dalo by se říct- diametrálně odlišné od první sére. Kde byla jednička v detektivní zápletce silná, jednoduchá a přímočará, tam je dvojka překombinovaná, přelidněná, lehce nepřehledná.. Kde v jedničce vytasili videokazetu, tam ve dvojce "šaškujou" na párty. Kde jednička ve finále vyznívá optimisticky a vše uzavírá, tam je dvojka vlasně nedořečená a lhostejná. Jediné co opravdu funguje jsou zase jednotlivé charaktery. Sice už mezi nimi není ta chemie jako mezi dvojicí z jedničky, ale samy o sobě jsou parádně napsané a zase je v nich obrovský kus pravdy. (17.04.2017)

„Pain is inexhaustible. It's only people that get exhausted…“ Bolest jako hybná síla všeho. Ať už ta vnitřní, otevírající staré jizvy a živící démony a nebo ta vnější, která rapidně urychlí přístup k informacím a potřebám. Jak by řekl Takashi Miike, slova vytváří lži, ale bolesti lze věřit.. Temný písař Nic Pizzolatto hraje jiný zápas, ale liga je to stejná. Komplikovanost jeho příběhů není o nedostatku respektu směrem k divákovi. To divák musí projevit respekt směrem k příběhu, který mu to pak vrátí měrou vrchovatou. Hlavní herecké kvarteto brilantní, přesto si dva zaslouží vyzdvihnout. Vince Vaughn jako gangster s rovnou páteří a pevným stiskem svůj trénink na Brawl in Cell Block 99 pojal velmi zodpovědně a Colin Farrell si nejednoznačností Raye Velcora dokázal říct o nenávist, lítost i pochopení. Jejich společná scéna v kuchyni u ranní kávy či hovory v klubu, kde podle hudebního repertoáru nechodí hosté načerpat optimismus, byly pro mě jedním z mnoha malých vrcholů série. A teď vstříc trojce. Jméno Saulnier šponuje má očekávání.. (03.01.2019)

Jsem rád, že jsem se tentokrát dostal přes první tři epizody, protože pak to stálo za to - zprvu nesympatický postavy jsem si oblíbil, zorientoval se, dočkal se pár silných finále a užil lokace L.A., hříšné městské aglomerace. Takže ve výsledku žádný fail, překvapil mě Kitsch a skvělý zbytek hlavních herců. Dobrá řada, slabší rozjezd. 80% (24.03.2021)

Druhá série Temného případu je tak odlišná než první a o tolik lepší, že ji musím okomentovat zvlášť. Sice první tři díly jsou porod a opět jsem si říkal, že mohl být natočen dvou a půl hodinový film a nemusel jsem se nudit 8 hodin. Jenže v druhé sérii to logiku má. Postav je více, děje je více, případ je zamotanější. Od čtvrtého dílu ale série už není ani trochu utahaná a nudná. Sice jsou místy pomalejší pasáže, ale ty jen pomáhají navodit atmosféru a ještě více se sžít s postavami. Natočená akce je parádní a není jí úplně málo. Ale hlavně ta gradace, pestré a mnohoznačné postavy, jejich představitelé a nakonec i samotné rozkláčování, co a jak a kdo s kým. Super. (27.01.2022)

Spousta lidí shazuje a tvrdí jak to bylo oproti první sérii hrozné. Možná je to tím, že mě první série nijak extrémně nezaujala. Možná je to tím, že už jsem ji viděl nějakých těch pár tun pátků zpátky a nebo mám slabost i pro slabší kousky. Druhá série True Detective měla jasně daný příběh. To, že tam spíš bylo víc a víc smyček a zápletek do sebe, které ani mně vlastně moc nedávali smysl je věc druhá. Proto nehodnotím nijak extra pozitivně. Ono jde primárně o to, že se tam alespoň děje něco zajímavýho. Nemá to vyloženě kouzlo první série, ale zase koho to sere. Návrat ke kořenům by nemusel být špatný nápad. Nicméně si nemyslím, že by druhá série byla nějakým způsobem příšerná. (28.10.2017)