Temný případ

1.Séria_ Režisér Cary Fukunaga sa vie svojou pochmúrnou atmosférou úžasne predať, plusom herecké výkony, po prvej časti moc spokojný... /80%/ ____ 2.Séria má výborných hercov ako je Farrell, McAdams, Vaughn, či dokonca Taylor Kitch čo to dá ale na druhú stranu zas príšerných priemerných režisérov na čele s Justinom Linom. Tam to teda trpí rapídne, detektívny príbeh prevažne vyznie tak polovičato, nežistne skoro až sucho, grády tomu dodá len spomínané herecké obsadenie. Nie-happyend záver to dáva až nečakane dosť dole, tam to dosť škodí. Sklamanie. /65%/ ___   ___4.Séria_Nočná krajina__ Normálne že prúser, kde je snaha o navodenie nejakej tajomnej indiánskej mysterióznej atmosféry ale ide to ale že úplne vedľa. Priam otravná zlátanina pri danom obsadení a aj prevedení. Bieda. Pre koho vôbec tieto bláboli vôbec točia. /35%/ (23.01.2014)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)

Asi jsem jediný, ale pro mne největší seriálové zklamání snad za 10 let. Tady se další Chernobyl, Mindhunter, Queens Gambit a Money Heist fakt nekoná. Už dlouho jsem neviděl tak přehypovaný seriál. Možná kdybych seriál zhlédl v roce 2014, tak bych hodnotil jinak, ale takový Mindhunter/Night Stalker po stránce Krimi je kvalitativně úplně někde jinde. ( Dokonce i francouzské krimi z téhož roku Případ SK1 je daleko intenzivnější). Jediné, co se zde dá pochválit je Matthew McConaughey a Woody Harrelson, kteří si odehráli své a řemeslo je také na vysoké úrovni, ale stačí to? Mně teda ne. Nejvíc šokující je snad fakt, že za celý seriál proběhne jen jedna vražda a představení vraha je 20 minut před koncem a to je u Krimi žánru neodpustitelné. (Paradoxně tam kde seriál končí, měl začínat). Člověk doufá v rituální okultní vraždy, které by přidali na temnotě, syrovosti, nepříjemnosti a místo toho se řeší klasicky rodinné vztahy, kdo s kým spí, vývoj postav a podobné záležitosti, které mě absolutně nezajímaly. Za celých 8 hodin jedinou zapamatovatelnou scénou jsou kozy od Daddario a to je bohužel ostudné. Ve výsledku i vyšetřování a sbírání důkazů zde hraje třetí housle ( většinu času se seriál odehrává na stanici, v autě či v něčí posteli) a jestli deštivé počasí příjde někomu temnější než rozříznuté mrtvoly, tak žiju v jiném světě. O pomalém a nezáživném tempu nemluvě. Jako drama bych byl ochotný jít i na 7, ale po stránce Krimi/Thriller je to u mě tak na 4. takže kompromis někde mezi 5. (05.04.2021)

První série True Detective svou propracovaností ve všech směrech přepisovala televizní historii a bylo jasné, že nemá smysl se ji zkoušet vyrovnat. Už po oznámení tvůrců, že druhá série bude jiná, bylo jasné, že tím myslí horší. Ovšem já tuto cestu, kterou zvolil Pizzolatto, beru. Podle mě je lepší posrat nový formát, než kopírovat tu dokonalou fresku a nakonec být za lempla. Nové a znovu netradiční obsazení se sice snažilo, ale na McConaugheyho s Harrelsonem nemělo ani náhodou. McAdams je až příliš zajetá v romantických komediích a těžko se jí věří jiné polohy, Vaughn se svým jedním výrazem nudil a Kitsch to byla naprostá střela mimo. Farrell z toho nakonec vyšel jako hvězda největší. I když Pizzolatto zklamal v rovině vyšetřování případu, tak v temných koutech lidské duše má znovu silné momenty, které připomínají zlaté časy metafyzické první série, na kterou ta třetí velice stylově navazuje. 1. série: 100%, 2. série: 80%, 3. série: 90%. (01.03.2014)

Už niekoľko rokov som sa chystal na tento dobre hodnotený seriál. Mal som veľké očakávania a myslím, že sa naplnili aj keď nie úplne na 100%. Po prvých dvoch dieloch som cítil menšie sklamanie, no hneď v úvode tretej som sa chytil skvelou scénou s fanatickým kňazom a skvelým dialógom hlavnej dvojky na tému náboženstvo. M. McConaughy to pomenoval tvrdo, jasne a pravdivo čo zas nemôžem povedať o jeho mnohých iných filozofických úvahách, ktorých je seriál plný. Občas som mal pocit, že bez nich by sme ušetrili jeden diel a seriál by bol o dosť kompaktnejší. Pripomínal mi slávny výrok - "dokáže hovoriť celé hodiny bez toho aby niečo povedal"... Od tretieho dielu seriál iba graduje, dostávame sa čoraz bližšie k vrahovi, ale aj pod kožu hlavných a vedľajších postáv. Poznáme bližšie ich rodinný život, problémy v práci i súkromí. To všetko tvorí kompaktný celok, ktorý drží pohromade. Ak to nachvíľu niečo preruší tak sú to spomínané hlášky M. McConaughyho o všetkom a o ničom. Ten napriek tomu podáva s Harelsonom fantastický výkon, aj tá ich spoločná bitka pôsobila ako skutočná bitka, nie nacvičená choreografia. Určite právom jeden z naj hodnotených seriálov, určite odporúčam. Pre neznalcom dodávam, že 2. a 3. séria nemajú s prvou nič spoločné. Jedna séria = jeden príbeh. Seriál 90%. McConaughy a Harrelson -100%. (10.12.2023)