Temný případ

Idea je asi taková. Máme film a ten má stopáž dvě hodiny. Ale na odvyprávění příběhu a ještě rozvinutí postav je potřeba uchýlit se k různejm zkratkám a zjednodušením. Seriál má výhodu delší stopáže a tak může potenciál příběhu naplnit doslovněji, dokonaleji v tomhle slova smyslu. A True Detective vážně ukazuje nějaký postavy, jejich hodně zajímavý osudy a promakanej vývoj. V souvislosti s vyřešením případu mi to ale nějak nestačilo, zdálo se mi, že tam to ještě šlo líp vytěžit... I tak asi nejlepší seriál, co jsem kdy viděl. Další série už nebudu sledovat. // Lhal jsem. Seriálový sucho mě donutilo mrknout i na druhou sérii a zpětně musím říct, že na ní budu vzpomínat stejně rád jako na první. Ta chandlerovská Kalifornie a všudypřítomná beznaděj s koncem, kterej mi vyhovuje víc než u první řady. Bomba, díky! (12.03.2014)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)

Štýlové titulky to áno, aj hlavná dvojica detektívov je sympatická, rovnako ako je to kvalitne natočené, ale že by bola prvá časť niečím výnimočná, to nie. Nájdenie mŕtveho nahého dievčaťa s parohami a preloženými vetvičkami vedľa neho pre priemerného vyhľádavača drsných detektívok je zívačka. Okrem nahodenia charakteristík hlavnej dvojice detektívoch sa tu o niekom inom nedozvieme nič, čo je na hodinu dosť málo, ale tak na seriál sa predsa patrí nikam sa neponáhľať predsa, nie?! Neviem ako píše Pizzolatto, viem však ako tomu zvykne šéfovať Fukunaga a pri zisťovaní kto to vlastne je ma prekvapilo, že som videl už dva jeho filmy a oba sú za plnú šajbu (nejaká Jane Eyre a Sin Nombre - na to si spomínam). Seriál budem ďalej s napätím sledovať kým Alexandra Daddario naplno nepredvedie svoj talent, čo sa zatiaľ v prvej časti nestalo (aspoň že sa v jednom či dvoch záberoch objavila) a tak tvorcovia sa budú musieť trošku viac posnažiť a "začať klásť správne otázky". *** Druhá časť rovnaký priemer, čo sa však o Alexandrinej fasáde nedá povedať. *** V tretej ukáže didiky aj Michelle, no to ako začne Matthew dávať na zraze náboženskej sekty ma dostalo, žeriem jeho výklady. Trojka zatiaľ najlešia z prvej sérii, konečne sa to rozbehlo, záverečný song ppči, kukal som do konca titulkov. Dvíham hodnotenie. (15.01.2014)

Než žánrová revolta je to spíše chirurgicky přesná analýza, která klasickou detektivku ředí metafyzickým přesahem a zručně vodí diváka za nos; což úspěšně platí pro devadesátý pátý rok, události nového milénia už jedou na zažitých principech. Mí praví detektivové i nadále plavou proti proudu baltimorské špíny. (28.03.2014)

Louisianská sezóna: Aneb kterak si existenciální detektivka à la Dürrenmatt jižansky (a díky Rustymu nihilisticky a díky Martymu pokrytecky) potykala se severským přesahovým thrillerem à la Larsson v esenci jižanského noiru. Výsledkem čehož vznikla (nad)žánrovka s neopakovatelným genius loci, která je velmi existenciální, velmi symbolická, velmi nedoslovně pracující s nevyřčeným mezi řádky, velmi pochmurná, velmi podprahově znepokojivá, velmi narativně mozaiková a především velmi (ale opravdu velmi) dobrá. Arkansaská sezóna: Po koncepčně odvážně jiné (jakkoli ve výsledku ne zcela zdařilé) druhé řadě, se třetí "srabácky" navrací ke všemu, co fungovalo poprvé. A funguje to znovu. Opět tedy jde o hutnou a znepokojivou atmosférou kypící filmařský majstrštyk, kde žánrová zápletka je na druhé koleji a slouží čistě jako katalyzátor pro zevrubnou charakterovou studii nejednoznačných rozháraných živoucích postav napříč časem. Obsazením, výkony, kamerou, výpravou, přehledností navzdory třem časovým liniím... To vše je hodno jedné z vlajkových lodí současné quality TV. Problémová, ovšem pořádně, je pouze linie ze současnosti, která díky papírem šustícím hrátkám s problematickou pamětí slouží čistě jako vějička připravující si půdu pro dílčí i finální (ne)odhalení. A co hůře, v posledních epizodách se z ní stává stěžejní linie. Dojmům neprospívá, že se tvůrci neustále snaží jakože tajemně naznačovat "jen počkejte, vy uvidíte". Přitom pozornému divákovi bude záhy jasné k čemu to směřuje. V žánrově čisté kriminálce, kde případ a jeho (ne)rozuzlení hrají prim, by to na ploše několika mála epizod snad i obstálo. Nikoli však jako spojující linka osmihodinového filmu "o charakterech a vztazích", kterým se i třetí řada snaží být. PS: I HBO samotné s mlžením skrze anotaci "děsivý případ vraždy dětí" na hru tvůrců přistoupilo. Přitom je to na úrovni tvrzení, že Sparta vyhrála, ale když se podíváte na výsledky, tak zjistíte, že nejenže Sparta nehrála, ale zápas navíc skončil remízou. | S1: 5/5 | S3: 3/5 | (28.01.2014)