Temný případ

Než žánrová revolta je to spíše chirurgicky přesná analýza, která klasickou detektivku ředí metafyzickým přesahem a zručně vodí diváka za nos; což úspěšně platí pro devadesátý pátý rok, události nového milénia už jedou na zažitých principech. Mí praví detektivové i nadále plavou proti proudu baltimorské špíny. (28.03.2014)

Dlouho mi z kriminálky nebylo tak úzko. Po třetím díle mám chuť hodit si mašli. Bůh ví, jestli to nakonec bude opravdu tak vypravěčsky důmyslné, jak se to tváří, ale už jen za ten neúprosný existenciální přesah a božského McConaugheyho si to zaslouží vysoké známky. ______ Šestiminutový kontinuální (postprodukčně neupravovaný!) záběr na konci čtvrté epizody považuju za jednu z nejlepších scén, co jsem kdy v televizním seriálu viděl... pokud bude přibývat takto kvalitních autorských seriálových projektů, začnu snad opravdu věřit, že "the future is in TV". ______ Pátý díl jen opět potvrzuje, že True Detective překvapuje s každou další epizodou. Co do této chvílie vypadalo jako solidně ozvláštněná, temná buddy detektivka se mění v plnohodnotnou filosofující metafikci, která ve svojí vlastní vyprávěcí struktuře reflektuje téma života jako příběhu - příběhu se srozumitelnou lineární konstrukcí, s katarzí, s jasným začátkem a koncem. Není to ale ono omšelé "životy si uměle konstruujeme do příběhů, abychom jim dávali smysl", ale naopak, True Detective je o nemožnosti těmito příběhy překonat realitu, která dřív nebo později zasáhne. Ostatně jak říká Rust: "Smrt vytváří život, aby jej mohla ukončit" a celé to jeho uvažování o času jako placatém kruhu se odráží v narativní struktuře seriálu, která je díky své dvojúrovňové skladbě plná elips a je spíše cyklická - postavy se stále vracejí na ta samá místa, případy jako kdyby nekončí, opakují se, všechno se děje znovu a znovu...a jak navrhuje v jednom svém rozhovoru sám scénárista a tvůrce seriálu Nic Pizzolatto, divák se v tomto případě dostává do pozice oné "božské" čtvrté dimenze, odkud pozoruje život fikční postavy, který má podobu právě toho placatého kruhu, nikoli úhledně vykonstruovaného, jasně ohraničeného (kanonického) narativu. Zatím je to zkurveně boží. (27.01.2014)

PILOT - Jak někdo může mít pětihvězdičkový pocit z hodinového tichého handrkování dvou policistů - v autě, poté v kanceláři a nakonec u rodinného stolu - moc nechápu. Na to, že True Detective rekordní rychlostí přeběhl takové pecky jako Game of thrones, je pilotní díl bolestivě nudný. Popravdě jsem ještě neviděla vyšetřování, ve kterém by nenastal během dílu žádný zvrat a všechno bylo tak pomalé, tiché, nejasné a nezajímavé.. Ale vidím to na dobrou reklamu, slavná jména a úspěch už byl zaručený ještě před premiérou. Tyhle ovčácké ovace a hype na čsfd a kdekoliv jinde příliš nechápu. Já se budu do druhého dílu vyloženě nutit. A jestli do konce série zlepším názor (pokud ji někdy dokoukám), tak asi sním vlastní botu. (10.05.2014)

F.B.I. v roku 2012 opätovne otvára prípad z 3 januára 95´, kedy bola rituálne zavraždená Dory Langeovej z Louisiany. Vyšetrovaním bol poverený novovytvorený pár kolegov Rust Cohlen a Martin Hart. Podarí sa dvom úplne odlišným, špecifickým osobnostiam vypátrať šialeného vraha? Prvé časti série nenasvedčujú tomu, že by sa malo jednať o tak vysokú kvalitu prevedenia detektívneho seriálu, ako je to prezentované užívateľmi ČSFD. Režisér sa prevažne zameriava na vykreslenie charakterov osôb formou interview, než vyšetrovaním samotného skutku. Popravde, napriek tomu, že si nemyslím, že by to nebolo "treba", trošku ma to nudilo, a hlavne rušilo. O mimoriadne temnej atmosfére z môjho pohľadu teda nemôže byť ani reč. Zlom nastáva ku konci piatej časti. Divák sa postupne začína dostavať do obrazu a príbeh je z ničoho nič emotívnejší. Až na "pár" drobností pôsobí pomerne realisticky. Záver nie je tak strhujúcim, ako by si človek prial. Od určitého momentu režisér prezrádza rozuzlenie, takže moment prekvapenia sa vytráca ako bublinky z rozhrkanej Santovky. Já neviem. Nechápem. No mne proste toto hodnotenie (94%) príde veľmi nadhodnotené. Bez ohľadu nato, ako skvele je tento seriál natočený, či vďaka hereckým výkonom zahraný. (14.03.2014)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)