Alice ve městech

To jsem si tak jednou pod vlivem splet filmy Alice ve městech a Alice už tu nebydlí od Scorseseho. No když už jsem se takhle náhodně k filmu dostal, rozhodnul jsem se, že se na to zkusim podívat. Čekal jsem, že to bude nějaká umělecká sračka, což se teda do jistý míry potvrdilo, ale výsledek neni zase tak špatnej. Označil bych to jako takovej filmovej chill-out. Jsou to takový obrázky, na který se hezky kouká. Ať už je to úvodní část z USA, kanály v Amsterdamu, visutá dráha ve Wuppertalu nebo potom cestování Renaultem 4 napříč oblastí Porúří. Tady by mi vůbec nevadil ani nějakej kýčovitej záběr na západ Slunce někde za ocelárnou. Jinak zápletka mi přišla dost vycucaná z prstů (Kdo by svěřil svou dceru chlápkovi, kterýho zná pár hodin a ještě navíc vypadá jako pedofil?), ale v podstatě jsem ten příběh ani nějak nevnímal. Moje první setkání s režisérem Wendersem dopadlo rozhodně líp, než jsem čekal. To bych moh zkusit i nějaký jiný jeho filmy... (14.06.2012)

dve deti jedno malé dievča.. furt hladné ... bez mamy a .... jedno veľkí dospelé v nemožných nohaviciach - tie mi fakt vadili ... (hrozná móda ... hihi) novinár, ktorý akosi stratil niť ... svojej práce a len fotil a fotil sťažujúc sa , že nikdy to nie je ono, nikdy neodfotí čo naozaj vidí , spojil osud , aby strávili pár dní spolu. Nakoniec to obom prospelo, On pomohol jej (nájsť starých rodičov a mamu) a ona jemu dokončiť ("škrabanie v zošite") ... najsť strtatenú niť myšlienok a dopísať príbeh . Zaujímavá čiernobiela farba, fajnová réžia a milí herci . (22.10.2014)

Záminka, kterou Wenders spojí Rüdigera Voglera s Yellou Rottländer je poměrně průhledná a Wenders se evidentně ani příliš nesnažil tuto průhlednost skrýt. Nepravděpodobný je ostatně celý příběh. Pravděpodobnost zjevně nebyla tím, o co by Wenders nějak zvlášť usiloval. Podobně nehledaný je ostatně i notně prkenný herecký výkon její filmové matky Lisy Kreuzer. Naštěstí příběh stojí a padá s (ne)hereckými výkony ústřední dvojice. Jak Rüdiger Vogler tak i Yella Rottländer působí velmi přirozeně a opravdově. Z naprosto nepravděpodobného příběhu plného nelogičností ti dva svou odzbrojující přesvědčivostí vykouzlí cosi, co má k životu podstatně blíž než je u hraných filmů běžné. Svým způsobem proto "Alice in den Städten" připomíná reportáž. Tenhle paradox ostatně nefunguje pouze zde, ale i v jiných Wendersových filmech. Tradičně skvostná je kamera, která činí z "Alice" v tom nejlepším slova smyslu navýsost estetickou záležitost. Svým způsobem se dá sledovat podobně jako obrazy zavěšené na stěnách galerií výtvarného umění... V kontextu další Wendersovy tvorby jsou velezajímavé myšlenky a postřehy týkající se televize a televizní kultury. Přestože v "Alici" se nejedná o víc než jen jeden z motivů, které se filmem mihnou, pro Wenderse jde evidentně o fundamentální sdělení. Režisér přitom ústy Rüdigera Voglera zcela konkrétně vysvětluje proč nemá rád televizi a televizní kulturu. K tomuto tématu se Weders samostatně a pokud vím nejvýrazněji vyslovil v silně nedoceněném a nepochopeném filmu "Million Dollar Hotel". Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: Pohrobek, anniehall, jitrnic, kyknos, sestrad, Tanner, Renesco (29.08.2009)

Ja vlastne ani neviem, kedy a ako sa začala rozvíjať hlavná "dejová" línia o blúdení s malým dievčatkom. Už v prvých dvadsiatich minútach ma urážala nuda, ktorú sa Wenders pokúšal prezentovať ako umenie. Ak by som niekedy túžil po nudení sa, nepotrebujem k tomu žiaden film. A v budúcnosti si dám pozor, aby som žiadnemu ďalšiemu filmu od Wendersa nedal možnosť ma otravovať. Dobre ma pobavilo iba označenie jeho road movie za "legendárne". (06.04.2023)

Filmy Wima Wenderse, ať už jsou tématicky o čemkoliv, mají vždycky nádhernou kameru. Wenders velmi často opouští tradiční syžet a vyprávění příběhu, které většina lidí od filmu očekává a namísto toho maluje obrazy. Někdy hřejivé, jindy znepokojivé, ale vždycky zajímavé a působivé. A u tohoto filmu to platí dvojnásob. Příběh o spisovateli a fotografovi, který je okolnostmi přinucen dopravit do německa malou Alici jakoby ustupoval do pozadí před nádhernými a pečlivě budovanými záběry přírodnách scenérií a moderního urbanismu, to celé v odstínech černé a bílé. Wenders má prostě na tyhle věci talent. A když se k tomu přidá vhodná hudba, rázem tu máme ze zdánlivě bezvýchodně a až depresivně působícího tématu poměrně hřejivý film, který je zároveň jedním z jeho nejlepších. (27.02.2009)