Oliver Stone: Neznámé dějiny Spojených států

Oliver Stone je velice zajímavá režisérská postava, která dokáže zaujmout především kontroverzí, se kterou přistupuje k většinou velkým historickým osobnostem a událostem. Ke kterým zároveň přistupuje hodně po svém. Stejně tak tomu je i u Untold History of the United States, která jsou velice zajímavým exkurzem do dějin 20. století z pohledu USA. Tedy hodně z pohledu Olivera Stonea. Stone je sice levičák jako hovado, ale v některých otázkách se mu nedá upřít jistá pravda. Určitě nelze všechno brát naprosto vážně a většina dílů slouží spíše jako podmět k zamyšlení. Zároveň Stone ukazuje americké činy v trošku jiném (nutno říci hodně kritickém) světle. Lidem, které baví historie nebo mají rádi (větší) špetku kontroverze, rozhodně doporučuji. (30.05.2016)

Po těch několika tiskovkách a diskuzích, na kterých jsem za poslední dny měla příležitost vidět Olivera Stona, musím říct, že na mě nepůsobí jako demagog, ale jako člověk, který chce, aby lidé přemýšleli a nepřijímali automaticky to, co jim je předkládáno. A takovým způsobem by se mělo přistupovat i k tomuto dokumentu. Nesnažte se ho automaticky brát jako absolutní pravdu a nevíte-li toho moc o politice Spojených států od druhé světové války po současnost, zkuste si pustit ještě nějaký ten tradičnější dokument, který USA prezentuje jako vůdce světového míru. Stonův pohled je totiž vyhraněný, alternativní. Což ale neznamená, že nepravdivý. Fakta si podle svých slov nechával ověřovat ze dvou nezávislých zdrojů a jako student politologie musím hodnotit výběr lidí, které se v jednotlivých epizodách rozhodl citovat, nesmírně kladně, protože se všeobecně jedná o významné akademiky. Nicméně víte, jak to chodí. Mít správnou statistiku a vykládat ji správně jsou dvě naprosto odlišné věci. (07.07.2013)

Na spanilou jízdu kritického myšlení se Stone příliš často uchyluje k domněnkám a zjednodušení, přesto však rámec díla přesahuje 90% copypastové dokumentární historické produkce. Je zajímavé sledovat, jak kriticky smýšlející dokumentarista na naší veřejnoprávní televizi najednou netočí dokument, ale autorský esej, který musí být pro jistotu vysílán v nejvypečenější časy. O co šťavnatější je obsah, pohříchu často podtrhává nohy časová osa narativní formy, která vždy odvypráví ucelenou linii a pak se v čase vrací k jiné, paralelně probíhající. Neustále se tak překrývá antidatace událostí ve vztahu k dynamicky se měnícím ambivalentním postojům jednotlivých aktérů, což čitelnost vývoje jejich osobnosti a smýšlení zrovna neulehčuje. To však nemůže anihilovat fakt, že Americké století je povinná četba jak vyšitá. (17.09.2014)

Velmi, velmi působivé. Líbí se mi, že Stone umí vystavět emotivně silnej dokument, kterej přesto nevyznívá jednostranně. Samozřejmě, pokud jednostranností nemyslíme stranění myšlenkám socialismu a humanismu. Přestože režisér vyzdvihuje ruské hrdinství a neschopnost Trumanovy vlády jednat se Stalinem, zároveň sovětského diktátora neomlouvá. Některé pasáže působí trochu lacině (karikatura Trumana jako slabošského dítěte, které se mělo narodit jako holka), ale naštěstí jich není moc. (15.07.2014)

Desetihodinová obžaloba drtivé většiny amerických vlád od konce druhé světové války po současnost má podobu detailně vyladěného střihového dokumentu, v němž každý záběr přesně zapadá do toku Stoneova komentáře, na správných místech zní ta správně vybraná hudba a předestřené scény z hollywoodských filmů často získávají netušený rozměr (víte, o čem je doopravdy Gladiátor nebo co se skrývá v podtextu Star Wars?). Stoneův nejoblíbenější záběr jsou padající bomby a v celém seriálu se autor neustále vrací k osobě ministra zemědělství a Rooseveltova viceprezidenta Henryho Wallaceho, jehož ekvivalent nachází až v Gorbačovovi. Ano, je to zaměřeno na amerického diváka, je to kritika z levicových pozic, místy připomínající listování normalizovanou učebnicí dějepisu, kterou ještě pamatuju, ale zápal pro věc a řemeslná úroveň se Stoneovi upřít nedá. Pro zdejší lidi pod třicet to může znamenat úplně nový úhel pohledu. Proč ne. (27.11.2013)