Kráska a zvíře

Velká škoda neproměněné šance, přitom Christophe Gans umí. Nová verze Krásky a zvířete výpravou a hereckými výkony naznačuje, že Francie stále patří mezi hlavní filmařské země Evropy. U takové klasiky jako je právě příběh Krásky a zvířete, ovšem zcela postrádám větší vykreslení hlavních postav a zejména chybí důraz na vztahový vývoj ústřední dvojice. Tímto pádem scénář ztrácí na síle v mých očích. Nakonec jen tedy lepší tři hvězdy. Animovaná klasika od Walta Disneyho zůstala jasně nepřekonána! Škoda... (17.07.2015)

Musím se přiznat, že pro téma Krásky a zvířete mám slabost. Viděla jsem disneyovskou verzi, pak naše obě české, operu v Národním divadle a podle výpravnosti jsem čekala velký zážitek. V jistém smyslu mě toto nové zpracování nezklamalo, zámek a zahrada jsou nádherné a Vincent Cassel je prostě Vincent Cassel, hromdopole! Jenže v určitých chvílích (hon na laň) jsem si připadala jako v počítačové hře a víte vy co? Já nemám ráda počítačové hry. Navíc mi v příběhu chyběly (už to nakousla ti88na) emoce, podle jejich verze by Belle musela být jednoduché trdlo, aby naráz prozřela a řekla to, co řekla. Tolik jsem chtěla vyzdvihnout, že se tvůrci zaměřili na minulost prince a v jednotlivých sekvencích ukázali jeho život + rozvětvili kupcovu rodinu a tím tak mohli zdůvodnit štědrou stopáž, ale ten konec opravdu pokazil, co se dalo. První projekce 3,5*, později se ukáže. (05.07.2014)

Já opravdu nechápu proč zrovna ve Francii vzniká taková množství remaků, které kromě herců nemají vůbec nic, co by mohly nabídnout. Čistě jenom proto, že se pokaždé klasická témata snaží natočit naprosto klasicky a tak, jako už to někdo zkoušel předtím a tenkrát (jelikož byl první) dokázal i uspět. Napadá mě teď z hlavy Fanfán Tulipán nebo Angelika. Tahle Kráska a zvíře má třeba náznaky, že by chtěla být jiná, ale svojí pohádkovostí a fantaskností ve výsledku nenabízí nic jiného, než klasickou pohádku s klasickým námětem a klasickým průběhem. Aspoň, že ta Léa Seydoux se tady trošku ukázala. (02.04.2015)

Nedostižná samozřejmě zůstává adaptace Jeana Cocteaua z roku 1946. Krom toho, Jean Marais byl fešák. Má nejoblíbenější je samozřejmě od J.Herze, který se u Cocteaua zdařile inspiroval a současně vytvořil působivý horror. Nové zpracování mne sice nenadchlo, ale jisté momenty, exteriéry, interiéry i kráska ve smaragdových šatech zaujaly. Známý příběh s několika malými změnami má tak nejhezčí vizuální stránku, byť některé triky vypadají hodně laciné - např. kamenní obři, či samotné zvíře.... Zklamáním je i obsazení právě role zvířete - V.Cassel je ošklivý a vzhledově nesympatický. V syrových thrillerech, krimi a akčních filmech mi nevadí, ale v pohádce? Tam vypadá i bez počítačového maskování jako zvíře... (01.05.2016)

"To muselo dát práci, co? A přitom, taková blbost!" Máš pravdu, Simonko. Gans si hezky hraje s barvičkami a lavíruje na hraně opulentního a odpudivého kýče, úchvatně máchá kamerou a překvapuje víceméně povedenou trikovou omáčkou z ranku evropské Sněhurky a lovce. Jenže k čemu to, když příběh v kritických bodech nedává moc smysl (zamilovanost proběhla kde?), chemie je pod bodem mrazu (Cassel je v téhle verzi fakt odpornej slizoun) a poměrně vratká je i samotná konstrukce retrospektivního vyprávění, v němž se třepí motivy, ale nakonec zůstane adekvátně zakončený jen jejich zlomek. (17.03.2014)