Dobrodružství Barona Prášila

Tak nevím, jestli vyčítat Gilliamovi, že jeho pojetí barona Prášila je jiné než Zemanovo a srovnávat je, neznamená, že se pisatel zpronevěřuje předmětu svého obdivu – nespoutané fantazii a právu na osobité vidění a vypravování. Dobrodružství barona Prášila je pro mě film pro radost. Radost z obrazotvornosti a z umění přenést ji na plátno. Gilliam nabízí řadu poetických a svérázných obrazů – pythonovské jezdící domy na Měsíci, proměna hvězdné oblohy ve vodní hladinu a písek či krásné Zrození Venuše, které by bylo srovnatelné s Botticellim, kdyby měla Sandrova modelka lepší postavu. Nebo naopak motiv děsivé Smrtky (scénu, kdy ji baron letící na dělové kouli míjí na cestě k obléhanému městu, jsem si pamatoval celé roky) pronásledující barona Prášila jako toho, kdo se vzpírá její moci, a možná i jako někoho, kdo je přežitkem v novém věku - ve věku rozumu. (01.02.2013)

Katastrofální zpracování slavného barona Prášila. Gilliamovo zpracování obrovsky zaostává za Zemanovou verzí po všech stránkách. Celý film vypadá vyloženě lacině, dějově vyložené nudí, místy irituje. K tomu představuje vyloženě nesympatické herce a odpudivé triky. Humor mě zcela minul a vůbec mi neseděl. (30.07.2015)

Prášilovská legenda je především oslavou fantazie a odhodlání pokoušet se znovu a znovu prorazit hlavou zeď a neúspěch eliminovat tím, že si ho vůbec nepřipustím – obojí Gilliam ve své dekonstrukci vyjádřil po svém, docela jinak než Zeman (i když v detailech na něj odkazuje), s jiným druhem humoru a elegance, ale v důsledku se stejnými nakažlivými sympatiemi. Naše rodina si to užila moc. (02.12.2013)

Čítal som, že film - komerčne neuspel, prepadol, a preto by mal byť najhorší v Gilliamovej kariére ? Na svedomí to má, samotné štúdio - Columbia, ktoré naschvál film potopilo, a pritom tam sami naliali - slušných 46. mil. Vezmite si Občana Kanea, ktorý taktiež v dobe svojho vzniku - prepadol, a teraz sa nachádza v najlukratívnejších rebríčkoch - najlepších filmov. Myslím, že aj barón Prášil patrí medzi také snímky, ktoré sa ocenia až po čase, keď ľudia duševne vyspejú. Mňa najviac zaujal film z viacerých dôvodov. Má neuveriteľnú atmosféru, opulentnú výpravu, pestré kostýmy a vynikajúce masky. Herecky sa zaskveli viacerí zúčastnení, najviac - John Neville ako hlavná postava - barón Prášil. Sarah Polley a Uma Thurman patria k skupine - krásnych žien ( aktuálne ), vtedy možnosť ich vidieť v rolách, ktorými začínali... Koľkokrát sa pýtam samého seba, keď sa pozerám na filmy - režiséra Terry Gilliama - ten chlapík má širokú fantáziu, ktorú vie pomocou spolupracovníkov - previesť na plátno - fascinujúcim spôsobom, alebo čo za svinstvo - to fajčí ? Vôbec si nemyslím, že odfajčiť film, je to správne riešenie, skôr naopak, dať mu šancu, lebo takéto bizarnosti, sa každý deň nevidia. Zaujímavé veci sa tu budú diať... (20.12.2015)

Terry Gilliam je tak trochu cirkusák. Nemám rád cirkusy. Ale miluji Gilliama, je to asi mojí absolutní rozháraností, ale je to tak. Baron Prášil je (zatím) jeho největší realizace a možná pro něj osobně i jeho Opus magnum. To co mě na tomto filmu přivádí v nevěřící úžas je přehršle nápadů a obrovská míra fantazie, která doslova vyskakuje z každého políčka. Jednotlivé epizody Baronova vyprávění jsou pastvou pro oko a mají neskutečný vizuální a snový náboj. Gilliam není nejlepší režisér na světě, ale jako strojvůdce vlastní imaginace, dokáže do svojí lokomotivy doslova futrovat lopaty fantazie a je mu tak trochu jedno, že vlaku možná bouchne kotel, hlavně když to sviští. Ač film vznikl již před více jak dvaceti lety, jasně zde vidíte scény které přinejmenším inspirovaly dnešní velkofilmy (např. Pán Prstenů, Harry Potter atd.). Film vznikal s obrovskými problémy, tak jak je u Gilliama zvykem a to se možná trochu podepsalo na tempu vyprávění. Některé scény jsou až tak nestandardní, až nepřipravené diváky vykolejí (zvláště ty na měsíci), pak je tu velké ALE u zaměření filmu, pohádka to je, ale dětem z toho moc nezůstane, takže asi pohádka jen pro dospělé. Režie jako taková by zasloužila více citu pro příběh a tempo, Gilliam chvílemi kašle na nějaké směřování a dramatické oblouky a jen se opájí vlastní geniální scénikou. A něco Vám řeknu, já mu to žeru. Kašlu na nedokonalosti, protože u tohoto filmu je překryje nádherná opona a duch vítězí nad hmotou a kopá jí s rozběhem do zadku. 85% (31.03.2009)