Dobrodružství Barona Prášila

Bublavé obdoví Terryho Gilliama konce 80tých a první poloviny 90tých ve mne budí stále větší a větší respekt. Baron Prášil je stejně tak velká a barevná bublina jako Brazil, Král rybář, či 12 opic. Nicméně podobnost bublin končí u ohromující velikosti a pestrosti. Co se týká žánru, tak Gilliam evidentně nemá problém přepínat z jednoho do druhého bez ztráty nápadu a hlavně osobitosti. Prášil je u mne podtržen tím, že jeho příběhy moc dobře znám a vždycky mi tohle fantazírování přišlo jako to nejlepší možné cvičení pro hlavu scénáristy. Funguje tu všechno. Nadhled, bizzar, absurdita, ale i krutost (kdo se dneska nebojí sekat nepřátelům hlavy a ukazovat hnusnou smrtku v takhle velkých a rodinných filmech) a nádech hlubšího významu. Inu látku dostal režisér, který si o ni svým vnitřkem hlavy přímo říkal a podle toho to dopadlo. Upřímně si nepamatuji, kdy by mě tak moc bavil "dobrodružný" film. Dokonce jsem myslel, že už se toho přídavného jména bojím. (02.07.2014)

Nápad filmu byl skvělý, provedení ale vázlo. Zprvu snímek působil poutavě, ale po čase začal velmi nudit. Vyprávění se stalo nezajímavým, dialogy jaksi zbytečně rozvleklými a nikam nevedoucími. Přiznám se, po naprostém kýči znázornění "Zrození Venuše" jsem o tuto podívanou ztratila jakýkoliv náznak zájmu. (22.09.2013)

Keď som dopozeral Barona Prášila, zalial ma pocit sklamania. A to určite nie preto, že by som bol videl zlý film (ten sa snáď na základe dobrodružstiev Barona Prášila ani nedá natočiť), ale preto, že spôsob akým sa rozhodol TERRY GILLIAM vyrozprávať Prášilove dobrodružstvá považujem za absolútne nevhodný. Námet Barona Prášila predsa nie je určený na príliš osobitý film, ale na klasicky vyrozprávaný príbeh a to si Gilliam asi neuvedomil. Úvodné minúty totálne mrhá na bezvýznamné scény a nad záverom sa mi už radšej ani nechce rozmýšlať. Na druhej strane film obsahuje aj niekoľko nezabudnuteľných prvkov, akými sú napr. výprava, postavy alebo filmové momenty typu scéna so sultánom, na Mesiaci alebo v sopke. Väčšina z týchto prvkov je ale daná predlohou a nie prácou filmových tvorcov, ktorý nedokázali dodať filmu ako celku potrebnú iskru. Taktiež som sklamaný z Kamenovej hudby, ktorá je na film takéhoto typu nevýrazná. Skrátka hnevám sa na Gilliamov film, lebo verím, že knižná predloha nám ponúkla námet, ktorý je ako šitý na vznik filmového klenotu. (21.11.2004)

Tak nevím, jestli vyčítat Gilliamovi, že jeho pojetí barona Prášila je jiné než Zemanovo a srovnávat je, neznamená, že se pisatel zpronevěřuje předmětu svého obdivu – nespoutané fantazii a právu na osobité vidění a vypravování. Dobrodružství barona Prášila je pro mě film pro radost. Radost z obrazotvornosti a z umění přenést ji na plátno. Gilliam nabízí řadu poetických a svérázných obrazů – pythonovské jezdící domy na Měsíci, proměna hvězdné oblohy ve vodní hladinu a písek či krásné Zrození Venuše, které by bylo srovnatelné s Botticellim, kdyby měla Sandrova modelka lepší postavu. Nebo naopak motiv děsivé Smrtky (scénu, kdy ji baron letící na dělové kouli míjí na cestě k obléhanému městu, jsem si pamatoval celé roky) pronásledující barona Prášila jako toho, kdo se vzpírá její moci, a možná i jako někoho, kdo je přežitkem v novém věku - ve věku rozumu. (01.02.2013)

Mě se tento film líbil . Rozjezd byl slabší ale potom to docela dobře začlo . Mnoho nezapomenutelných skečů u kterých se nelze nesmát. Je pravdou že scénky "na měsíci" se mě moc nelíbili a Williams se mě tam nehodil. ale Oliver Reed v podání boha neměl chybu. Johnatan Pryce jako vždy nezklamal prostě záporák jako vždy iz typická scéna jak z úsměvem vychvaluje svého vojáka a pak hmm tak ho popravte jednoduše klasika. A v mojich očích moc super film. (11.03.2008)