Dobrodružství Barona Prášila

Obrana fantazie proti rozumářství, a to od naprostého začátku, kdy je titulek „Pozdní 18. století-věk rozumu“ následován výstřelem z děla, po konec - s odjíždějícím baronem na vzpínajícím se oři, jehož silueta se rýsuje proti nebi (což je skvěle využité romantické klišé), který náhle zmizí jako sen. Film napěchovaný vtipem, obrazovými senzacemi , dobrodružstvím a humorem. I když baron, zosobnění fantazie, oblečený do barvitého kostýmu rokokového kavalíra, je občas i směšný a exaltovaný, je přec jen stokrát živější než velitel pevnosti (J. Pryce), zosobnění absolutizovaného rozumu, který je vždy vážný a seriózní a je oděn ve strohý, tmavý oděv byrokrata. Není divu, že v ději pak vystupuje i jako jedna z tváří Smrti. A Umě Thurman to už nikdy tak neslušelo, jako zde v roli Venuše. (05.04.2010)

Terry Gilliam měl jednou, poprvé a asi taky naposled, slíbený velký rozpočet. Ten překročil, ale tak už to chodí. Výsledkem byl (nejen) finanční průšvih. Myslím, že při točení tohoto filmu Terry zapomněl, že tajemství jeho stylu spočívá v užití působivých ale v zásadě velmi jednoduchých filmových triků. Dnes už to ví: Ze všech hovorů s Terry Gilliamem na LFŠ mi utkvěl jeden, v němž říkal, že nemá rád filmové triky, jež jsou tak dobré, že vypadají jako skutečnost. Když vypadá trik jako skutečnost už vás neudiví ani nechytí za srdce. Je to prostě skutečnost, no a co? Kouzlo Gilliamových filmů spočívá ve spojení kafkovské intelektuální hloubky s dětskou naivností. Baron Prášil vypadá prostě příliš draze, aby to byl Gilliam. Chyba není ve scénáři, ani v nápadech, ale v příliš mnoha penězích, jež někdo vrazil do filmu. Ale není zase až TAK špatný ! Jenom už to není Terry. Stal se z toho průměrný film pro děti. A pro Gilliama noční můra - ukázka všeho toho, čemu se má v budoucnosti vyhnout. Skutečnost, kterou mu producenti nikdy nepřestanou předhazovat. Být režisérem to znamenáí zejména trpět (odpovědností). (05.11.2004)

Tradičně dokonalý Gilliam, tak jak ho mám rád. Už mi přijde nudné opakovat se ve vychvalování úchvatné vizuality jeho filmů, ale to prostě nejde přejít. Tentokráte velice výpravný, napínavý, vtipný, tajemný. Ode všeho trochu a výsledný mix je bez chyby. V mém osobním Gilliamovském žebříčku druhé místo hned za opicema. (24.01.2003)

Pro mne největší překvapení poslední doby. Po tom všem, co se o "baronovi" povídá, jsem čekal opravdický průšvih a šel jsem na něj jen abych si doplnil Gilliama o další film. Teď je pro mne po Brazilu nejlepší Gilliamův film, nejenom pro nádheru obrazů, skutečně děsivou smrt a Zrození Venuše. Ale hlavně pro postavu barona, pro jeho nereálný svět, který se na konci ukáže minimálně stejně reálný, jako svět racionálního vládce města. Za barona,který nikdy nelže a když řekne, že hlava měsíční královny vzdychá, protože jí král lehtá na chodidlech, tak... Jenom doufám, že se Terrymu podaří najít muže s La Mancha a že nám předvede další svět a dalšího snílka. (02.08.2004)

Víceméně souhlasim s Trellínem. Po opicích, Brazilu, Králi rybáři, Strachu a hnusu, (o Crimsnovej pojišťovácích a dalších Pythonech ani nemluvě) můj nejoblíbenější Gilliam ;)...Vzhledem k ostatním komentářům mám silnou chuť napsat nějakej kontrastní, ale pokud bych uved, že se jedná o nejradostnější filmovou apoteózu lidské imaginace vyzní to hloupě a to si v kometáři k Terryho filmu nemůžu dovolit. Zkrátka a dobře mě u zavěrečného záběru (před branami města) pokaždý zamrazí..z podobných důvodů jako např. při vyvrcholeních nejznámějších Beethovenových kousků. (06.02.2007)