Dobrodružství Barona Prášila

Očekával jsem excelentní podívanou na vlnách pohádkové fantazie. Bohužel mé očekávání nebylo naplněno stejně jako u starší verze z roku 1961, kterou se Gilliam inspiroval pro natočení svého filmu. Za ty roky je podle mne zde lepší vizuální zpracování, nevidíme tu především ty Zemanovy kreslené kulisy, což je podle mě dobře. Na druhou stranu John Neville v roli Barona Prášila v minisouboji s Milošem Kopeckým neobstál. Příběh je tu lehce pochopitelnější, není tak surrealistický jako u československé verze, ale pořád mě nebavil. Té říše fantazy je tu na mě příliš. [2721. hodnocení, 138. komentář, 75%] (08.02.2019)

Víceméně souhlasim s Trellínem. Po opicích, Brazilu, Králi rybáři, Strachu a hnusu, (o Crimsnovej pojišťovácích a dalších Pythonech ani nemluvě) můj nejoblíbenější Gilliam ;)...Vzhledem k ostatním komentářům mám silnou chuť napsat nějakej kontrastní, ale pokud bych uved, že se jedná o nejradostnější filmovou apoteózu lidské imaginace vyzní to hloupě a to si v kometáři k Terryho filmu nemůžu dovolit. Zkrátka a dobře mě u zavěrečného záběru (před branami města) pokaždý zamrazí..z podobných důvodů jako např. při vyvrcholeních nejznámějších Beethovenových kousků. (06.02.2007)

Až po shlédnutí Gilliamova Barona Prášila mohu docenit genialitu tohoto nadčasového díla. Tím však nechci tvrdit, že Zemanův film pokulhává za britským ztvárněním, spíš jsem ho jako dítě nedovedl plně docenit. Baron Munchausen Terryho Gilliama je velkolepá, vtipná, pro autora typicky bizardní, ale navýsost vkusná podívaná s velmi zajímavým hereckým obsazením. ____"Dneska je to samá logika a rozum. Věda. Pokrok. Zákony hydrauliky. Zákony sociální dynamiky. Zákony toho a onoho. Není tu místo pro třínohé Kyklopy z jižních moří. Ani pro okurkové stromy a oceány vína. Ani pro mě!“ (28.07.2009)

Bublavé obdoví Terryho Gilliama konce 80tých a první poloviny 90tých ve mne budí stále větší a větší respekt. Baron Prášil je stejně tak velká a barevná bublina jako Brazil, Král rybář, či 12 opic. Nicméně podobnost bublin končí u ohromující velikosti a pestrosti. Co se týká žánru, tak Gilliam evidentně nemá problém přepínat z jednoho do druhého bez ztráty nápadu a hlavně osobitosti. Prášil je u mne podtržen tím, že jeho příběhy moc dobře znám a vždycky mi tohle fantazírování přišlo jako to nejlepší možné cvičení pro hlavu scénáristy. Funguje tu všechno. Nadhled, bizzar, absurdita, ale i krutost (kdo se dneska nebojí sekat nepřátelům hlavy a ukazovat hnusnou smrtku v takhle velkých a rodinných filmech) a nádech hlubšího významu. Inu látku dostal režisér, který si o ni svým vnitřkem hlavy přímo říkal a podle toho to dopadlo. Upřímně si nepamatuji, kdy by mě tak moc bavil "dobrodružný" film. Dokonce jsem myslel, že už se toho přídavného jména bojím. (02.07.2014)

Terry Gilliam má asi větší fantazii a kuráž než většina lidstva dohromady. Jeho katasrofami zmítaný film o Baronu Prášilovi je krásná pohádka s nádechem humoru, který dokáže uznat nejen dítě, ale i dospělý. Nechci říkat, že je to pohádka pro malé děti, ael jako malé dítě jsem film poprvé viděl a některé scény jsem doted nezapoměl. Chudák Terry a jeho filmy. Doufám, že jich ale natočí ještě dost. PS: a stejně ten Robin Williams tam hraje at v titulkách je či není. (26.08.2005)