Dobrodružství Barona Prášila

Musím říct že od Barona Prášila a od Terryho Gilliama bych čekal něco víc.Jediná hezká věc jsou vizuální efekty jinak příběh strašně nudnej-málokdy se mi stává že popoháním film ke konci.A krom toho nemám rád filmy kde hlavní hrdina je už starý a jen smutně vzpomíná na zašlou slávu-to nejni Baron Prášil.Jestli se chcete podívat na Barona Prášila a bavit se puste si toho od Karla Zemana. (19.10.2009)

Další moje šance pro Terryho Gilliama znamená po čase další film, jemuž za sebe víc než 1 hvězdičku nedokážu dát. Po Svatém grálu a Krajině přílivu jsem si už potřetí jsem si potvrdil, že s tímto režisérem a velkou částí jeho tvorby to vážně nijak nedám dohromady, Gilliamovo zalíbení v čemkoliv se až na velmi drobné výjimky obvykle míjí s tím, v čem bych našel v rámci filmu zalíbení já (byť musím uznat, že náměty si vybírá určitě zajímavé a originální nápady mu neschází). Tohle vnímám jako úplný protiklad k filmu Karla Zemana z roku 1961, kde ono kouzlo fantaskního dobrodružného příběhu (na rozdíl od Gilliamovy verze) za mě skvěle fungovalo, včetně vizuálně osobité i podmanivé poetiky. Navzdory opulentní výpravě a velkolepým trikům jsem ze samotného Gilliamovu filmu stejně velkolepý dojem mít nedokázal, spíše srovnatelný s některými současnými blockbustery, které často charakterizuje astronomický rozpočet, obrovská nálož triků a galaktické akce na jedné straně a absolutně nefungující základní atributy dobré žánrovky (pohltivá atmosféra, zajímavě vyprofilové postavy, humor nebo napětí) na straně druhé. Skutečně povedených scén, jakou byl hlavně zjev krásné víly v otevírající se perle a následní nebeský tanec, bylo za ty 2 hodiny na můj vkus strašně málo, byť prakticky zachránily moje hodnocení od té úplně nejspodnější možnosti. Když tak čtu v Gilliamově profilu jeho vyjádření o Karlu Zemanovi: „Budu se muset na jeho filmy podívat znovu, abych zjistil, co všechno jsem od něj vlastně ukradl.“ ...jen si říkám: raději ne, pane Gilliame. Ještě by vás náhodou u toho napadlo zremakovat další mistrův film. Myslím, že jedno zprznění zcela stačilo. [30%] (07.03.2022)

Prášilovská legenda je především oslavou fantazie a odhodlání pokoušet se znovu a znovu prorazit hlavou zeď a neúspěch eliminovat tím, že si ho vůbec nepřipustím – obojí Gilliam ve své dekonstrukci vyjádřil po svém, docela jinak než Zeman (i když v detailech na něj odkazuje), s jiným druhem humoru a elegance, ale v důsledku se stejnými nakažlivými sympatiemi. Naše rodina si to užila moc. (02.12.2013)

Já jsem naprosto spokojená. Do tradičních Gilliamovských vyprávění vstupuje taky vizuální barvitost a optimistická atmosféra, ale to neznamená, že by chybělo něco jiného. Napöpak jsem byla spokojená některými až montypythonovskými hláškami (třeba při vyzvedávání Erica Idle na měsíci atd.). Podle mě to vůbec není takový průšvih, jak se leckde psalo (a píše). (03.10.2004)

Překvapivě docela milá, ba dokonce i lehoulince vtipná pohádka. Taková pořádná pozvánka do nejniternější fantazie Terry Gilliama. Je jasné, že tento film rozhodně nesedne každému. Okouzlit by mohly zejména velice promakané a nesmírně hravé kostýmy a ještě více masky. Pravděpodobně je film určen výhradně dospělému diváctvu. Nějak si nedovedu představit, že by si na něm smlslo nějaké rozmlsané dítě s pokaženým vkusem. I přes zmíněná pozitiva je kvůli dlouhé stopáži opravdu hodně pasáží, kdy jsem odpočítával minuty do konce a šíleně se nudil. Naštěstí Gillian nešetřil nápady a tu a tam vykoukla vysoce originální scénka, která nudu vždy na okamžik umlčela. Velice slabé tři kousky. (12.08.2018)