3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Od začátku mi na filmu děsně vadilo, že ač je natočený Němci (mmch. Rakušani jsou jak známo jen nedokvašení Němci), hrají v něm anglofonní herci a mluví se v něm anglicky. Probůh proč?? Je to od jeho tvůrců hnusná prasárna kterou nechápu, jako kdyby třeba Češi natočili film z českého prostředí s cizími herci v angličtině. Pokud byla 'Natascha' určena pro zámoří, tak snaha zavděčit se anglinou myslím vyšla naprázdno, příběh je zpracovaný poměrně střízlivě a faktograficky, což průměrné Amíky těžko zaujme. A to je zase na druhou stranu jeho plus, tahle hollywoodismů prostá faktografická střízlivost. Ale narovinu - příliš mě to nebavilo, víc si užívám třeba úchylárny o různých sériových vrazích než o zakomplexovaných slabošských mamáncích tyranizujících malé holky. Škoda, že se ten bastard Přiklopil nedostal do lapáku, dostal by tam od muklů jistě pořádný záhul. (10.03.2019)

Tento příběh nemohl nechat nikoho chladným. Sic mají i Němci ve filmografii nějaký ten klenot, tady by asi i stálo za to, točit třeba v Británii... Ale nejde říct, že bych necítil atmosféru. A. Campbell-Hughes vynikající! Na ní to celé stálo a ona to celé táhla. T. Lindhardt šikovný, ale tam mi asi chybělo víc charisma. Přesto asi pro mě zatím teda nejlepší zpracování tohoto příběhu. A kdo fakt neví, jak se to vyvíjelo, může si to prožít. (20.01.2020)

Není to dokument a hraný film, byť podle skutečných událostí by měl trochu víc pracovat s hercem. Hlavně představitel Priklopila mě nějak moc nepřesvědčil, ale třeba se tak opravdu choval, co já vím. Únavné bylo neustále odstraňování a opětovné vracení překážek, které maskovaly úkryt Natashy. Nevím, jaký bych musela být psychopat, abych tohle pořád znovu absolvovala, ale jako diváka mě to uondalo. (16.06.2015)

Musím přiznat, že mě to chytlo od počátku, ona tragičnost a pocit skutečně prožité události táhne jak Magneto bez rozdílu. Co mi zde chybělo a nenašla jsem to ani ve starých odkazech a článcích, je psychologický rozbor osobnosti únosce. Je jasné, že na jeho úchylce měla největší podíl výchova matky, ale není zřejmé, zda byla příliš úzkostná, despotická či bez lásky, ale asi vše dohromady. Natascha patrně PTSP netrpí, jinak by se nedokázala pustit ani do knihy, natož do tak intimního filmového zpracování. Na jedné straně jí fandím a přeji další normální život, na druhé je evidentní, že by neměla mít vzhledem k prožitému těžkému traumatu a v zájmu oboustranné bezpečnosti raději nikdy děti . (01.07.2014)

Fakt sa mi nechcelo do tohto dielka ísť,ale kedže príbeh vyplívajúci zo skutočných udalostí,tým pádom nastupuje zvedavosť + patričná dávka nepríjemného skľučujúceho pocitu..Musím uznať-je to silný príbeh a má to niečo do seba.Temné,desivé až nepochopiteľné zároveň.Záverečný útek z rúk psychopata mi prišiel až smiešne jednoduchý,toto by americká produkcia len veľmi ťažko predýchala..nuž ale toto nepíše človek-toto písal život.No a nezabudnite pravidelne natáčať podobné druhy snímok,aby si mohli potencionálny budúci únoscovia malých detí zobrať napríklad príklad aj z tohto tu,pochytiť pár vylepšovákov alebo po prípade vychytať nejaké tie muchy-chyby. (08.06.2014)