3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Příběh Nataschy Kampusch je sám o sobě docela děsivý, byl jsem pak zvědavý, jak se ho podařilo promítnout do filmu. Musím říct, že jsem čekal něco trochu znepokojivějšího, než je snímek "3096 Tage". Ta atmosféra musela být místy skutečně šílená, ale tohle snímek nedokázal přetavit ve svou výhodu. Zobrazuje tak něco, co rozhodně není v pořádku, ale díky němu máte pocit, že vlastně holka tolik netrpěla. To je tak těžké natočit něco, co vám vyrve srdce z těla? Vždyť je to příběh podle skutečné události... Dokument o Natasche a její výpověď by v sobě měl mnohem depresivnější atmosféru. (27.11.2013)

No, tak na to, že tohle natočili němčouři, tak je to celkem slušná podívaná...Mrazivý příběh, který od začátku víme jak skončí, ale i tak mě udržel po celou dobu v pozornosti. Jediný, co mi přišlo fakt ujetý, tak ten únosce vypadá jako Neckář za mlada :o). Takže sem celou dobu čučel na vypjatý scény a do toho sem se v duchu smál. No jen si představ, Václav Neckář v roli únosce :o). Co teda zírám, tak že ve skutečnosti si Nataša ten barák koupila a teď v něm žije. Asi si fakt vybudovala "pevné pouto" k Neckymu :o). Tak jako tak je tohle jeden z mále příběhů s toudle tématikou. Natočený je to dost reálně, takže nevidím to jinak než kvalitní 4 *. A na závěr si dáme písničku - Mýdlový princ :o)) (16.06.2015)

Byla obyčejným děvčetem, ale vzápětí se o ní dozvědělo celé Rakousko. O osm let později pak celý svět. Tehdy se jí totiž podařilo uprchnout ze zajetí elektrotechnika Wolfganga Priklopila. Ze zajetí plného temnoty, samoty, depresí a každodenního strachu. Režisérka Sherry Horman diváka zrovna nešetří. Od utrpení neodklání kameru. Únosce dívku trýzní samotou a pohrůžkami, léta ji nechává hladovět, bije ji a znásilňuje. Výsledek se nevyhýbá nahotě i scénám znásilnění, je chladný, odtažitý. Klaustrofobní atmosféře pomáhá i kamera ostříleného Michaela Ballhause (Gangy New Yorku, Mafiáni, Spáči), stejně jako zvuková stopa. Netuším, jak moc se Kampusch na výsledku skutečně podílela (údajně si vyhradila právo na zásahy do scénáře, v knize se přitom rozhodla ty nejintimnější detaily vynechat), hřebíček na hlavičku přesto úplně „dokonale“ neudeří. Když už se hrabat v podobných šílenostech lidského zla, raději doporučím alarmující drama Michael. To byla teprve ta „pravá“ soustředěná hra s nefér pravidly.. (02.07.2014)

Stejně jako mnozí jsem měl poměrně velké obavy. O příběhu Nataschy Kampusch už bylo napsáno snad vše a každý aspekt jejího věznění byl rozebrán do posledního detailu, stejně jako osoba jejího žalářníka Priklopila. Filmaři tedy nemohli přijít s nějakou fabulací a díky Bohu za to, že si to uvědomili. Horman se tedy omezil na "pouhou" hranou rekonstrukci, ale byla to rekonstrukce natolik věrná, že diváka musí mrazit už jen kvůli tomu vědomí, že tohle se skutečně stalo. Zásluhu na tom mají i hlavní představitelé Thure Lindhart a Antonia Campbell-Hughes. Oběma jsem jejich role bezvýhradně věřil. Snad jen jedinou výtku bych měl ke zvolenému jazyku. Chápu, že se jedná o mezinárodní projekt s ambicí prorazit i za mořem, ale němčina by tomu dodávala ještě více autentičnosti. Navíc si nejsem jist, jestli zrovna zvolený formát americké publikum pobere. 90% (03.11.2013)

K tomuhle hledat slova je dost těžké. Hlavně si říkáte, co všechno se v životě toho borce muselo pokazit, že mu přijde jako "dobrej nápad" vybudovat si doma další sklep pod sklepem a zavřít do něj cizí dítě. Televizní zpracování filmu úplně nesvědči, ale těžko přemýšlet, jak by se to dalo udělat lépe. (16.07.2017)