3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Byla obyčejným děvčetem, ale vzápětí se o ní dozvědělo celé Rakousko. O osm let později pak celý svět. Tehdy se jí totiž podařilo uprchnout ze zajetí elektrotechnika Wolfganga Priklopila. Ze zajetí plného temnoty, samoty, depresí a každodenního strachu. Režisérka Sherry Horman diváka zrovna nešetří. Od utrpení neodklání kameru. Únosce dívku trýzní samotou a pohrůžkami, léta ji nechává hladovět, bije ji a znásilňuje. Výsledek se nevyhýbá nahotě i scénám znásilnění, je chladný, odtažitý. Klaustrofobní atmosféře pomáhá i kamera ostříleného Michaela Ballhause (Gangy New Yorku, Mafiáni, Spáči), stejně jako zvuková stopa. Netuším, jak moc se Kampusch na výsledku skutečně podílela (údajně si vyhradila právo na zásahy do scénáře, v knize se přitom rozhodla ty nejintimnější detaily vynechat), hřebíček na hlavičku přesto úplně „dokonale“ neudeří. Když už se hrabat v podobných šílenostech lidského zla, raději doporučím alarmující drama Michael. To byla teprve ta „pravá“ soustředěná hra s nefér pravidly.. (02.07.2014)

Dlhodobo sa vo voľnom čase zaujímam o dopad dlhodobého nedobrovoľného neštátneho pobytu na zdravie jedinca. Teda únosy, uviaznutia v divočine, poblúdenia v horách i poblúdenia mysle. Prípad dievčaťa, ktoré bolo akýmsi Priklopilom (nomen-omen) väznené v tajne vybudovanej izbe v podzemí súkromného domu vyše osem rokov, je v tomto zmysle zaručeným ťahúňom pre ľudí s podobným koníčkom. Od filmu som nečakal nič (uviaznutý kdesi v modrých číslach priemeru), dostal som skvelý kúsok. V duchu nových a dobre robených nemeckých filmov. To nie je výnimočná záležitosť, lež pravidlo. No a k obsahu? Mužov, ako Priklopil sú podľa mňa mraky. Najradšej by objekt svojho srdca vlastnili ako vec a tak s ňou aj zaobchádzali. Podľa zvrátenej vôle samca. Žiadna úcta, len ščekavé rozkazy, bitky a sex. To majú kompenzovať luxusnejšie vybavené sviatky s darčekmi. Takže, ak by aj chuderka Nataša nemusela znášať hrôzu nemožnosti stretávania s inými ľuďmi (okrem psychopatického únoscu s kinderstube - čo naznačuje správanie k matke i babke), tak mnohým iným ženám sa také ponižovanie, ako je ukázané vo filme, deje dnes a denne. A to legálne, bez akéhokoľvek únosu. (24.10.2021)

No, tak na to, že tohle natočili němčouři, tak je to celkem slušná podívaná...Mrazivý příběh, který od začátku víme jak skončí, ale i tak mě udržel po celou dobu v pozornosti. Jediný, co mi přišlo fakt ujetý, tak ten únosce vypadá jako Neckář za mlada :o). Takže sem celou dobu čučel na vypjatý scény a do toho sem se v duchu smál. No jen si představ, Václav Neckář v roli únosce :o). Co teda zírám, tak že ve skutečnosti si Nataša ten barák koupila a teď v něm žije. Asi si fakt vybudovala "pevné pouto" k Neckymu :o). Tak jako tak je tohle jeden z mále příběhů s toudle tématikou. Natočený je to dost reálně, takže nevidím to jinak než kvalitní 4 *. A na závěr si dáme písničku - Mýdlový princ :o)) (16.06.2015)

Mám jedinou připomínku, která mi na filmu vadila - a to sice přerod 10 leté Natasche na její 14 letou verzi a jinou herečku. Věřím, že není jednoduché najít za a) dobrou herečku, která tohle zahraje a za b) ještě podobnou té předchozí, ale zatímco 10letá vypadala vážně na 10, její 14 letá alternace (ztvárněná v té době 33 letou herečkou) mi prostě moc neseděla. No ale to přejdu. Důležité je, že se zde povedlo nastínit ten příběh fakt autenticky a já zbytek víkendu strávil hledáním původním zpráv a fotografií z domu smutku. Vážně děsivé, level úchylky a kompulzivní obsese deset z deseti................... moje hodnocení = 8 z 10. (18.02.2021)

Stejně jako mnozí jsem měl poměrně velké obavy. O příběhu Nataschy Kampusch už bylo napsáno snad vše a každý aspekt jejího věznění byl rozebrán do posledního detailu, stejně jako osoba jejího žalářníka Priklopila. Filmaři tedy nemohli přijít s nějakou fabulací a díky Bohu za to, že si to uvědomili. Horman se tedy omezil na "pouhou" hranou rekonstrukci, ale byla to rekonstrukce natolik věrná, že diváka musí mrazit už jen kvůli tomu vědomí, že tohle se skutečně stalo. Zásluhu na tom mají i hlavní představitelé Thure Lindhart a Antonia Campbell-Hughes. Oběma jsem jejich role bezvýhradně věřil. Snad jen jedinou výtku bych měl ke zvolenému jazyku. Chápu, že se jedná o mezinárodní projekt s ambicí prorazit i za mořem, ale němčina by tomu dodávala ještě více autentičnosti. Navíc si nejsem jist, jestli zrovna zvolený formát americké publikum pobere. 90% (03.11.2013)