Prokletí žlutozeleného škorpióna

Woody Allen nám Prokletím žlutozeleného škorpióna ukazuje, že se nebojí vstoupit ani do divokých vod situační komedie. Samotná zápletka filmu se od ostatních Allenů velice liší. I když snímek není tentokrát zaplněn dialogy – čehož si velice cením, protože jsem mohl u filmu přemýšlet co se to vlastně děje – tak jak bychom čekali, jsou to právě ony, co mu dodávají jeho komedičnost (kromě zde již zmíněných třeba: „Pokud zemřu, řekněte balzamovačům, ať mi zanechají úsměv...“). Kromě skvělého scénáře opět spatříme dobré herce, zvláště samotný režisér však překvapí. Woody Allen totiž opustil svou tradiční koktavost, za což si zaslouží velikou pochvalu, protože tento herecký styl mi vyhovoval daleko více. Další, ne ale tolik razantní změnou, prošel hudební doprovod. Místo starých známých retro tónů k nám z bedýnek vystupuje o kousek modernější změna. A možná je to právě jeho netradičnost, co mě tolik zaujalo, vlastně Prokletí žlutozeleného škorpióna byl první Allen, který mě opravdu chytil a nedovolil mi ani jednu maličkou myšlenku na přepnutí televizního kanálu. (27.12.2005)

Roztěkaný slídil z pojišťovny a odbornice na efektivitu z tamtéž pod nefritovým vlivem Charlese Emersona Winchestera III. (a nakonec i lásky).. Chytrý námět, noirová pomrkávání, pichlavé škádlení mezi ústřední dvojicí (Helen Hunt je skvělá), nicméně na poměrně krátkou stopáž i docela dost přešlapování na místě. Ač na tom byla založena většina hašteření, Allen se do role typologicky vůbec nehodil. Byl stejně uvěřitelný, jako by se v trenýrkách postavil do ringu Apollu Creedovi.. (24.10.2014)

Woody Allen je režisérský enfant terrible. I svůj přibližně třicátý film natočil jako všechny předchozí. Opět do něj obsadil sebe a opět dokázal, že skvěle napsané dialogy jsou někdy (více než) polovinou úspěchu. Vlastně by se dalo říct, že Allen je v současnosti jedinou jistotou mezi scénáristy. Sami doufám uznáte, že napsat i po více než dvaceti letech aktivní tvorby zábavný a neotřelý příběh, zaslouží obdiv. Nejpikantnější ale je, že Woody stále vykrádá sám sebe. Avšak jen v takové míře, abychom i na jeho dalším filmu rozluštili charakteristicky allenovský rukopis. K němu neodmyslitelně patří roztěkané brýlaté pometlo v hlavní nebo vedlejší roli. V tomto spletitém kolotoči nepopiratelně inspirovaném bogartovskýmí detektivkami dojde na slovní souboje mezi pohlavími i na svůdnou femme fatale. Nechybí ani (tentokrát obzvlášť) povedený jazzový soundtrack a vše končí divokým ohňostrojem. Prokletí žlutozeleného škorpióna je retrokomedií jak má být, které se vyplatí odpustit hooodně zdlouhavý rozjezd. (Allen Prokletí považuje za svůj nejhorší film.) 85% Zajímavé komentáře: Visáč, Ony (02.01.2006)

I zde Allen dokazuje, že je mistrem inteligentních a vtipných dialogů. Jediným záporem tohoto filmu je předchozí tvorba Woodyho Allena. Jde o to, že i když se jedná o velice vydařenou komedii s vtipnou zápletkou, nemůže se film měřit s jeho předchozími majstrštyky. Srovnávat s konkrétním filmem asi nelze, Allen je vždy jiný. Také myslím, že si mohl Allen více pohrát s rozuzlením, které proběhlo tak nějak samovolně a nepravděpodobně. (05.01.2010)

Prokletí má na novodobou Allenovku až nebývale vysoké hodnocení a vážně mě mrzí, že s ním nevycházím. Helen Hunt nemá s Woodym dostatečnou chemii a i přes slušné slovní přestřelky nebo nápaditý happyend se ani k nadprůměru nedostanu. Nosný příběh totiž působí jako bláznivá komediální jednoaktovka a nic víc. (27.12.2005)