Prokletí žlutozeleného škorpióna

Můj první viděný film Woodyho Allena.. Ze začátku jsem si na jeho styl opravdu nemohla zvyknout a kroutila jsem hlavou nad tím, jaká je to šílenost, přičemž se mi hlavou honily otázky typu "Co na něm všichni vidí?".. Postupem času jsem si začala jakž takž zvykat a opravdu jsem se velmi dobře bavila.. Dialogy byly vtipná a smála jsem se častěji, než bych čekala :) Námět je originální a zajímavý.. Jen ten závěr mi připadal trochu zdlouhavý a moc se mi nelíbilo, jak to dopadlo.. Ani Woody Allen v hlavní roli mě nijak zvlášť nezaujal.. Jeho styl mi sice není příliš blízký, ale musím uznat, že tohle je moc dobrá komedie.. :) (21.03.2012)

Tak konečně ! :) Po několika marných pokusech, kdy jsem se cítil jako jediný nepostřelený zajíc na lovu (viz můj komentář k tomuhle filmu) jsem přišel Allenovi na chuť a velmi - opravdu velmi - dobře jsem se bavil. Vtipné inteligentní dialogy a hlášky, které hrdina trousí na každém kroku jsou na dlouho zapamatovatelné. (03.12.2003)

Je to pouze stylová hříčka,ovšem natolik zábavná a prošpikovaná typicky allenovskými proprietami,že to nakonec vůbec nevadí.Slabší příběh je jen zástěrka pro rozehrání skvěle napsaných dialogů,které si zvláště Helen Hunt s grácií vychutnává a člověk pak zapomene jak na nedotaženou zápletku s loupežemi tak na nevyužité vedlejší postavy.Protože tahle komediální pocta klasickým noirovkám má své neodbytné kouzlo. 80 % (15.09.2012)

Woody Allen nám Prokletím žlutozeleného škorpióna ukazuje, že se nebojí vstoupit ani do divokých vod situační komedie. Samotná zápletka filmu se od ostatních Allenů velice liší. I když snímek není tentokrát zaplněn dialogy – čehož si velice cením, protože jsem mohl u filmu přemýšlet co se to vlastně děje – tak jak bychom čekali, jsou to právě ony, co mu dodávají jeho komedičnost (kromě zde již zmíněných třeba: „Pokud zemřu, řekněte balzamovačům, ať mi zanechají úsměv...“). Kromě skvělého scénáře opět spatříme dobré herce, zvláště samotný režisér však překvapí. Woody Allen totiž opustil svou tradiční koktavost, za což si zaslouží velikou pochvalu, protože tento herecký styl mi vyhovoval daleko více. Další, ne ale tolik razantní změnou, prošel hudební doprovod. Místo starých známých retro tónů k nám z bedýnek vystupuje o kousek modernější změna. A možná je to právě jeho netradičnost, co mě tolik zaujalo, vlastně Prokletí žlutozeleného škorpióna byl první Allen, který mě opravdu chytil a nedovolil mi ani jednu maličkou myšlenku na přepnutí televizního kanálu. (27.12.2005)

„Zapomeňte na logiku a zkuste mi trochu věřit...“ Je to zvláštní pocit být chvíli aktérem či alespoň svědkem něčeho, pak se probudit ze stavu hypnózy či sna a prakticky úplně zapomenout. Na tento film zase rozhodně zapomenout hned nelze, ale skoro obdobný pocit probuzení se ze zvláštního sna jsem měl taky po skončení celého filmu. Velice originální krimi komedie Woodyho Allena, pohybující se tak trochu kdesi mezi nebem a zemí, psychologicky někde mezi vědomím a podvědomím, mě do onoho transu nejen svou mystickou zpáletkou opravdu dostala. Tohle PROKLETÍ chci určitě vidět někdy znovu, ještě alespoň jednou hltat tu jedinečnou retro atmosféru podbarvenou stylovou hudbou, být u toho svědkem neotřelé filmové loupeže na pokračování, absolutně se vymykající všemu, co bylo k tomuto tématu na plátně odpromítáno, a vychutnávat si u toho ňoumovského Woodyho v nešťastně zmanipulované a rozdvojené postavě soukromého detektiva a nezáměrného zločince, v obklopení dvou velmi pohledených blond krásek (jinak též skvělých hereček) a nonšalantního Dana Aykroyda. Skoro se mi nechce věřit, když jsem si v zajímavostech přečetl, že sám Woody Allen považuje tento film za svůj nejhorší a dokonce lituje svého obsazení do hlavní role. Za sebe musím říct, že zatím žádný jiný film tohoto svérázného tvůrce mě tolik nebavil, nehledě na to, že je to snad poprvé, kdy se mi Woody zamlouval (a to velice!) i jako herec. Za mě výborná záležitost! 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (05.03.2021)