Strach a hnus v Las Vegas

Vynikající celovečerní drogový trip. Zběsilá jízda drogovým peklem s průvodci Johnnym Deppem (klasicky změněný k nepoznání – příšerná vizáž, směšná chůze, ...) a Beniciem Del Torem. Celá ta plejáda slavných jmen v titulcích je vedle nich pouhým luxusním křovím. Gilliamovi se povedlo zobrazit svět feťáků i s jejich optikou. I takový Cronenbergův Nahý oběd vedle tohohle filmu působí málem realisticky. (07.05.2004)

Jeden velkej dlouhej trip. První hodinka filmu je naprosto bravurní, vtipná a řádně v rauši. Druhá polovice filmu už jede v trochu klidnějším už jen čtyřhvězdičkovém tempu, ale i přesto je tento film naprosto vyjímečný. Pro někoho možná k smrti nudný, ale pro jiného super zážitek. Velice osobitý a reálný pohled do mysli narkomanů (nebo snad jen lidí, kteří se snaží objevovat nové možnosti a pohledy na svět?:-)) Nakonec mi z toho vychází nějakých 85, možná 90%. Konečně zase něco za plný počet. (24.07.2008)

Film postráda jednotný "príbeh", je sledom voľne spojených epizód. Odvíja sa ako novinárovo rozprávanie s komentárom rôznych vonkajších súvislostí. Obrazu drogového vnímania zodpovedá aj hektická kamera, prudký strih a bohatá zvuková stopa (s využitím dobových piesní). Nesporne zaujímavým atribútom snímky je herecké obsadenie: hlavné postavy vytvárajú na nepoznanie "maskovaní" Johnny Depp a Benicio Del Toro a v epizódnych úlohách sa objavujú známi herci. Johnny Depp a Benicio Del Toro sú herecká esá, ktoré tu predvádzajú čo im sily stačia, ale či je to dobre alebo zle, tak to možno len ťažko posúdiť. Už len preto, že príbeh samotný pôsobí dojmom, že ho písal zhúlený cvok. Dlho očakávaný film bol skôr sklamaním. (07.10.2019)

Jeden pořádný drogový trip, jeden velký červený bourák, Amerika plná naivní naděje, snaha napsat reportáž a někde vzadu jízlivě potrhlý režisér Terry Gilliam. Dvě hovada vyrážejí s kufrem plným rozmanitých drog vstříc novým zážitkům, užívají si hotelových služeb, pokoje ničí a mění v odporná doupata, všelijak ovlivňují několik vedlejších postav a opakovaně překračují zákon. Výsledkem je barvitý tripový guláš, který divákovi buď sedne, nebo jej dokonale otráví. Bohužel patřím spíš do druhé skupiny. Měl jsem v téhle záležitosti letitý rest, první minuty jsem jen zíral s tím, že si na zvolený styl a šílenou mysl zúčastněných zvyknu, ale neuběhla ani polovina stopáže a já tuhle podivnost začal krapet nesnášet. Zlověstný a toho času neokoukaný Benicio Del Toro je fajn, Johnny Depp (vím, že jdu proti převaze) mi naopak úplně nesednul. Spíš jsem si užíval jednotlivé vedlejší party, slavných tváří se tady vystřídá skutečně dost. Za mě „nuda“ mezi dvěma a třemi hvězdami, která se mi do žil opravdu nedostala. (28.07.2022)

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)