Král rybář

Psychologický film Terryho Gilliama vypráví příběh arogantního diskžokeje, který nepřímo zaviní smrt několika lidí. Při pokusu o sebevraždu se seznámí s bláznivým profesorem, který hledá Svatý grál a bojí se Rudého rytíře. Profesorova manželka byla totiž mezi mrtvými. A tak se diskžokej pokouší profesorovi pomoci a odčinit svou vinu. Při vší té činnosti však objevuje i podstatné věci o sobě samotném. DVD: Trailery na čtyři jiné filmy – bez CZ titulků. (17.05.2020)

Na rovinu, nebavilo mě to. Chápu velikost a podstatu dějového rámce, ale zpracování mi nesedlo. Osud je pěkná mrcha a většinou jeho cesta vede přímo až na dno propasti. Někdy se zázračně otočí někde uprostřed mezipřistání, ale výjimečně. Nic se neděje samoúčelně, všecko má svůj smysl a řád. Lidská psychika je snad nejkřehčí neuchopitelná hmota, která na světě existuje. Jediná sekunda, špatné místo, osudová věta a nenapravitelná tragédie navždy změní život člověka. Paradoxně se střetly dvě historicky prověřené paralely: OD A KVŮLI ŽENSKÉ VEDLA CESTA DO PEKLA A Z PEKLA ZPĚT VEDLA KVŮLI A K ŽENSKÉ. Obojí rovným dílem pro oba mužské hrdiny. Bláznovství bylo předlouhé a přehnané, naopak charismatický hezoun Jeff se sexy hárem mě "donutil" vydržet a dokoukat do konce.☺ (23.01.2012)

Je to absurdní, ale stylizací tolik ujetý film je jedním z nejlidštějších filmů, které jsem měl možnost vidět. Při sledování Krále rybáře musí prostě každému poskočit radostí ta naše filantropní část uvnitř každého z nás. Na to abych dal pět hvězd je Gilliamovo podání až moc ujeté, na druhou stranu, kdyby nebylo, příběh by pak patrně působil trapně a kýčovitě. Tak či tak, lidi mějte se rádi a pomáhejte si. Fakt. 8/10 (28.03.2013)

Příběh o nikdy nekončícím hledání bájného svatého grálu (lásky), zasazený tentokrát do kulis moderního New Yorku a komentující některé všetečné otázky, které nás dnes trápí. Kdo je šílený, kdo šťastný a kdo opravdu svobodný? Málokde se to dovíte tak nenásilně jako tady, v podání Robina Williamse a Jeffa Bridgese pod taktovkou Montyho Gilliama. Tématicky absolutně nadčasový film. "I like New York in June, how about You?" 90% (01.01.2015)

Nemohu zazdít fakt, že Terry Gilliam je zručný filmař, obohacující diváka svým zvláštním, fantaskním viděním světa, které mívá nezřídka i hlubší myšlenku. Co mi vadí, je způsob přehánění, jako kdyby chtěl všechny své postavy, náměty, pointy, zvraty, reály i vize (které by samy o sobě mohly být i geniální) vměstnat do jednoho projektu, přitom by se na nich dalo slušně vystavět filmů několik. Důsledkem je všeobecný zmatek, kdy například pochopím, proč je Parry blázen jako když vyšije, ne tak už jeho nenadálý obrat, kdy oděn v bílém distingovaně klábosí u večeře. Nejhůř stravitelná však byla groteskně přemrštěná postava Lýdie, která, krom svých mindráků, nezažila žádný hlubší zásah do psychiky - přehrávaná Amandou Plummer si často počínala ještě cvokatěji, než hlavní cvok. Abych jen nerýpala, výčitkami mučený hrdina v podání Jeffa Bridgese byl skvělou volbou a jediným důvodem, proč vydržet do uklopýtaného konce. Škoda, že totéž neplatí o Robinu Williamsovi - "kterého nemohu vystát a jehož ublekotaný, hřejivý a dobrácký styl hraní mi leze na nervy" - stejně, jako uživatelce Mi Nü-Chai, jejíž slova jsem si s dovolením vypůjčila - líp bych to totiž nevyjádřila :-) (03.10.2009)