Mustang

Tento film ma utvrdil v troch presvedčeniach, na ktoré fakt nie som hrdý, upozorňujem vopred. 1) Ženy nevedia (poriadne) točiť (pribehy). Je to už asi moja x-tá skúsenosť a že sú v tomto menej univerzálne ako mužskí tvorcovia je badateľné. Ono mám pocit, že je to vždy nechcene orientované na ženské publikum. Za svetlú výnimku uvediem jeden príklad za všetky: S.Copolla a LOST IN TRANSLATION. Tam bolo sakra vidno ako sa to dá. No fakt v drvivej väčšine romantiky, či drámy z ženských rúk to (ne)funguje. Presne ako tu. 2) Neschopnosť si namontovať statív, či stabilizátor na kameru a vytriasť divákovi hlavu sa stalo tuším umeleckým zámerom. 3) a za toto sa obzvlášť hanbím, ale je to zistenie, že pedobear drieme asi v každom z nás. Teda vo mne minimálne. (22.07.2019)

Líbivý festivalový art, který musí průměrný západní divák z principu zbožňovat - 5 krásných holek úpí pod despotickou nadvládou autoritativní rodiny a konzervativních tradic, které jejich vyhlídky na emancipaci západního střihu eliminují na nulu. Každý jim logicky musí držet palce, a kupříkladu ve scéně, kdy je po novomanželské dvojici po jejich první milostné zkušenosti vyžadováno zakrvácené prostěradlo (jako důkaz toho, že se dívka vdávala jako panna), člověk jen otáčí oči v sloup, v jak beznadějně středověkých poměrech je tamější společnost zaseklá. Ne že by to byl vyloženě špatný film, to vůbec ne - osobně bych si dokázal odmyslet i to, že mě příšerně nebavil - ale co mi osobně přijde hrozné, je můj neochvějný názor, že Mustang je dokonalá vykrádačka filmu Smrt panen. Ale naprosto se vším - v obou filmech drží přísná rodinka pěkně doma pod zámkem svých 5 nezbedných dcerek, které by se tolik chtěly dostat ven - oba filmy se sice liší lokacemi i časovým zasazením děje, ale jinak jsou v podstatě jak přes kopírák, a osobně jsem byl z té podobnosti naprosto zděšen - a znechucen. Kdyby aspoň bylo řečeno, že je to remake... ale i tak bych to nebral. Protože jako by nestačilo to dokonalé vykradení Sofie Coppoly, je třeba ještě zmínit, že se v Mustangovi objevuje hudba Warrene Ellise z filmu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem. Jak obecně nejsem příznivcem toho, aby se stejná hudba "recyklovala" v různých filmech, tak zde mám chuť se vyloženě ptát, jestli je v Mustangovi vůbec něco původního. A současně se ztotožňuji s výtkami předchozích komentářů k formálním nedostatkům filmu, jako je nedostatečné vykreslení psychologie postav sester či nevěrohodné zvraty děje. Za mě spíše zklamání, přecházející až ve znechucenost kvůli zmíněné podobnosti se Smrtí panen - nevěřím, že se jedná o náhodnou podobnost, režisérka (ročník 1978) žije od r. 1980 ve Francii, kde Smrt panen běžela v kinech, když jí bylo 22 let. Za sebe nemám problém napsat, že Mustang se měl zarazit ještě před jeho natáčením, a že nechápu, jaký má smysl přivádět na svět takovéto filmové klony. (17.03.2016)

Mustang je až podezřele podobný Smrti panen, kvalitou se ovšem „originálu“ ani zdaleka nepřibližuje. Se snímkem jsem měl hlavně 1 problém, a to dost zásadní. Vůbec mu věřit. Začalo to úvodem se školou, který poměrně jasně naznačoval, že tahle část Turecka nebude (tak?) zaostalá, spíš naopak. A najednou přijde „ta“ událost a bum, „středověk“. A i kdyby strýc s babičkou začali tyhle pořádky zavádět, zničehonic by se k nim přidalo i okolí? A co škola, nemocnice (možná ne při pohledu na zbraň, ovšem potom?), sociálka, policie…bez reakce? Možná jsem jen hloupoučký neznalec tureckých poměrů, ale opravdu tomu nevěřím. Dále, logické kiksy. Náhlá změna chování babičky hned v úvodu? Prakticky neodhalené výlety z domu a nazpátek? Prostřih na falešné hlavy dávno po „tom“? A řada dalších podivných scén. Aplikování humoru mi pak přišlo násilné, atmosféra (jakou měla právě Smrt panen) úplně chybí, konec je zas naivní. Slušná technická stránka a mé občasné záchvěvy fandění hlavním postavám stačí asi tak na 2*, víc ani ťuk. (06.10.2016)

Turecko se cpe do EU, tak je dobré se podívat, jak zaostalá země to ve skutečnosti je. Pět sester je díky dovádění na pláži rodinou odsouzeno k domácímu vězení a připravováno na svoji jedinou možnou budoucnost: role dobrých manželek. Režisérka se nesnaží o žádnou nesnesitelnou depresi a odlehčuje příběh humorem (v tomto ohledu hrají prim události kolem jednoho fotbalového utkání) a dokonce si dovoluje něco jako částečně optimistický závěr. (21.03.2016)

Netvrdim, ze se tak deje v kazde turecke domacnosti, urcite se vsak nejedna o zadnou raritu... I pro ty mene chapave slusne znazorneni faktu, jaka kultura usiluje o vstup do EU. Zajimavy pribeh peti sester, ktery minimalne na prvni dojem nikomu nestrani a "pouze" zobrazuje... A to velice dobre, povedena rezie, pekna kamera, postupne budovani atmosfery a vice nez dobre herecke vykony, mimochodem vybrali do roli sester sikovne "soudruzky":-). (26.03.2017)