Mustang

Narostou ti prsa a vdáš se, aneb dospívání dívek po Turecku. Rozhodně to nemají lehké a na nějakou osobní svobodu a volbu se ve většině země rozhodně nehraje a tak je jasné, že ani pět dospívajících sester na tureckém venkově to nebude mít o moc jednoduší. Drsné téma zabalené do ne tak násilného hávu, a rozhodně nemůžu souhlasit s částí zdejších uživatelů, že by Mustang příliš tlačil na pilu a diváka nějak citově vydíral. Jiný kraj, jiný mrav. Rozdílnost kultur je v tomto případě hodně zásadní a ženy v arabských zemích nemají zrovna na růžích ustláno a Mustang je jen další ukázkou. (28.02.2016)

V Mustangu ide všetko proti prúdu životnej prirodzenosti. Neskrotné detstvo nahrádzajú lekcie domácich prác a státia pri sporáku. Rozvíjanie sexuality je brané za hriech a potláčané na bod mrazu. Manželstvo funguje na princípe vydaj sa a následne sa pokús zamilovať. A v tomto svete obrátenom naruby bojuje päť sestier o svoj kúsok šťastia a slobody. *Videné v rámci Lux Film Days. (28.01.2021)

Tento film ma utvrdil v troch presvedčeniach, na ktoré fakt nie som hrdý, upozorňujem vopred. 1) Ženy nevedia (poriadne) točiť (pribehy). Je to už asi moja x-tá skúsenosť a že sú v tomto menej univerzálne ako mužskí tvorcovia je badateľné. Ono mám pocit, že je to vždy nechcene orientované na ženské publikum. Za svetlú výnimku uvediem jeden príklad za všetky: S.Copolla a LOST IN TRANSLATION. Tam bolo sakra vidno ako sa to dá. No fakt v drvivej väčšine romantiky, či drámy z ženských rúk to (ne)funguje. Presne ako tu. 2) Neschopnosť si namontovať statív, či stabilizátor na kameru a vytriasť divákovi hlavu sa stalo tuším umeleckým zámerom. 3) a za toto sa obzvlášť hanbím, ale je to zistenie, že pedobear drieme asi v každom z nás. Teda vo mne minimálne. (22.07.2019)

Nepochopitelně přeživší středověké téma představené optikou novověkého liberálního filmu, který sladce zpřístupňuje svou sociokritickou látku i zcela neznalým obyvatelům křesťanského západu. Hezky natočeno, bez zbytečných příkras a sentimentu, na druhou stranu ale s až zarážejícím emocionálním odstupem a v některých chvílích stylem, který více než umělecky zatížené festivalové drama (viz úvod na pláži) připomíná lacinější vzdělávací polodokument. Ale co mi vadí spíše, a proč také nedávám ani shovívavé čtyři hvězdičky, je skutečnost, že scénář nedokázal navázat takřka jakýkoli pozitivní vztah mezi mnou a hlavními hrdinkami - zatímco jsem totiž kroutil hlavou nad tím, jak zastarale a diktátorsky může být stále nakládáno s nevinnými svobodnými lidmi, jejich konkrétní osud mi byl zároveň tak nějak úplně ukradený. A tak by to být nemělo, obzvlášť u podobně laděného snímku... 70% (05.01.2016)

Virgin Suicides bez Eugenidese a Sofie Coppoly v přehnaně hysterickém podání tureckých rádobyreálií. Sračka zacílená na návštěvníky festivalů a diváky artových filmů o sirotcích. Hezká kamera a dobrá hudba, pod kterou se odehrává příběh, který neví, co říká a čím chce být. A především nikoho nezajímá. Výstřel v šedesáté minutě je vysvobozením (obávám se ale, že tím byl i pro zoufalou scenáristku/ režisérku), bohužel už je pozdě. O čtyřicet minut pozdě. (18.03.2016)