Mustang

Snímek se pokouší podat autentickou zprávu o tradičním tureckém patriarchálním despotismu vůči mladým dívkám. Místy skvěle zobrazuje vesnický folklór skrze malé absurdní epizodky, ke konci však sklouzne k manipulativnímu vyjadřování a při snaze zoufale předat ústřední myšlenku ženské vzájemnosti se oddálí od uvěřitelného. Až na nepřirozené dějové figury v závěrečné části je však film řemeslně dobře natočen. Zvláště bych rád vyzdvihnul skvělou dějovou kohezi a dynamický spád vypravování. 7/10 [KVIFF 2015] (07.07.2015)

Virgin Suicides bez Eugenidese a Sofie Coppoly v přehnaně hysterickém podání tureckých rádobyreálií. Sračka zacílená na návštěvníky festivalů a diváky artových filmů o sirotcích. Hezká kamera a dobrá hudba, pod kterou se odehrává příběh, který neví, co říká a čím chce být. A především nikoho nezajímá. Výstřel v šedesáté minutě je vysvobozením (obávám se ale, že tím byl i pro zoufalou scenáristku/ režisérku), bohužel už je pozdě. O čtyřicet minut pozdě. (18.03.2016)

Klasickej festivalovej stinker - přepálená forma, absence jakékoli jemnější finesy, dvojrozměrné postavy, nucené zvraty, neobratné změny tónu vyprávění, ke konci nesnesitelně rozbředlé a ubulené... přiopomíná to pokus dojmout cilizované Evropany krutými tradicemi rurálního Turecka, které je tu vylíčeno z velké části jako agresivní (incestní) vězení. Neříkám, že v tom není racionální základ, ale tomu filmu se nedá absolutně věřit. Vyděračské festivalové HLPéčko se všemi neduhy... #kviff2015 (07.07.2015)

Veľmi dobrý, silný a hlavne dôležitý film!!! Divák musí pozorne sledovať, niektoré veci sú tu len načrtnuté, nechcem prezrádzať, no pri menšej nepozornosti je ľahké ich prehliadnuť. Vrtalo mi v hlave, prečo sa to volá Mustang, tu je režisérkina odpoveď: "I called the film Mustang as it means a wild horse. They are five spirited heroines and they gallop together as one. Really, they are who I dream of being." Ešte dodatok, najlepšia bola tá malá Lale. Film mohol byť kľudne aj dlhší. (16.05.2022)

Turecko se cpe do EU, tak je dobré se podívat, jak zaostalá země to ve skutečnosti je. Pět sester je díky dovádění na pláži rodinou odsouzeno k domácímu vězení a připravováno na svoji jedinou možnou budoucnost: role dobrých manželek. Režisérka se nesnaží o žádnou nesnesitelnou depresi a odlehčuje příběh humorem (v tomto ohledu hrají prim události kolem jednoho fotbalového utkání) a dokonce si dovoluje něco jako částečně optimistický závěr. (21.03.2016)