Oculus

Ne, ani takhle to nepůjde. Slibná zápletka kolem zlobícího zrcadla, které dohání lidi k šílenství a nehezkým činům z toho vyplývajících, sympatičtí, na horor velmi dobří herci (v čele s „trhlou“ Pondovkou) a zajímavě flashbacky gradovaný děj, ale co ta přítomnost? Vždyť v té není prakticky žádné napětí, žádná atmosféra. A nakonec člověk zjistí, že i ta gradace je ve skutečnosti klam, protože ve skutečnosti jsou hrdinové absolutně pasivní, jakkoliv se nám film snaží tvrdit opak. Totiž ty postavy samotné by rády pasivní nebyly, to jsem si jistý (kdo by chtěl skončit jako maso do mlýnku, obrazně řečeno), ale scénář jim opravdu nic nedovolí. A tak i přes zajímavé nápady ve finále, i když někdy trochu příliš překombinovaných, se vše mění v další typicky nudné klišé s typickou pointou. Škoda, první polovina vypadala nadprůměrně. (15.01.2015)

100 minut trvající nudu, která se vůbec k ničemu nedohrabe, postrádá napětí, hudbu a atmosféru, je okoukanà, kýčovitá ( žena, bílé šaty, dlouhé, černé vlasy, smrtelně bledá ) předvídatelná ( kyvadlo ) , má dvě lekačky, jednu působivou scénu v pracovně a debilní konec si strč Flanagane do prdele. Zbytečná očekávání vytvořená vykalkulovaným trailerem a zdejší vypatlanou hororovou sebrankou nedomrdlých idiotů. 40% (01.06.2014)

Tento horor je v štýle V zajatí démonov alebo Sinister. Oculus má hutnú atmosféru, o ktorú sa predovšetkým starajú ľakavé scény a strach z neznámeho bez potokov krvi. Škoda len, že k dokonalosti tomu chýba ešte celkom veľa. Na jeden večer však zabaví a nejde o zlé hororové dielo. Po stránke psychologickej je tento horor fakt luxusný. Presne vidíte, ako sa psychika hlavných postáv mení. Začínajú hádky, spomienky na minulosť, manipulácia vedomím a k tomu je všetko skvele pretkané príbehom, ktorý zažili ako deti. Cez všetky opatrenia a chytro vymyslené plány, nad zrkadlom rovnako nevyhrajú, pretože hlave sa jednoducho nedá rozkázať. Film má hlavu a pätu, divák pochopí dej a v ničom sa nestráca, čo je u psychologickej snímky plus. (04.11.2019)

Dejme tomu, že předváděné zlo má příliš "grafickou", rozuměj vizuální podobu. Filmař má samozřejmě trochu omezené možnosti, jak zprostředkovat hrůzu. Těžko ukáže myšlenkové pochody (bez nějakého voiceoveru), musí předvést vzhled a maximálně ještě ambientní zvuky (lekačky naštěstí nejsou, ty mi hrůzu spíš kazí). Premisa filmu je, že zlo zprostředkované či zosobněné zrcadlem (není upřesněno) dovede zúčastněné k šílenství. Šílenství se projevuje kromě paranoiy a schizofrenie ukázkovými halucinacemi. Co zde působí skvěle, samozřejmě kromě tíživého předvedení postupného rozkladu, je racionální přístup k iracionálnu, pokus o nalezení nějaké logiky, pokus eliminovat šílenství prostředky, na které by se halucinace neměly vztahovat -- protože pravidla hry známe dopředu. Tedy, myslíme si to... (17.06.2014)

Súrodenci s nejednoznačným náhľadom na tragédiu z minulosti, ktorá pripravila o život ich rodičov, sa ocitajú v dome so starým zrkadlom, v záujme experimentálneho zistenia - či má, alebo nemá vražedné chúťky a nadprirodzenú silu. Parádička; očakávania, ktoré som k tomuto mal boli približne naplnené a Mike Flanagan je talent, čo svoj niekoľko rokov starý, poloamatérsky kraťas Oculus pretvoril na skvelý moderný horor, ktorý je nielen desivý (konečne poriadne zimomriavky, mega atmosféra a funkčné ľakačky), ale aj premyslený, zaujímavý, kvalitne natočený a s hororovou „mirror“ témou to dokonca zvláda lepšie než môj najobľúbenejší režisér Alexandre Aja. A hoci mám Flanaganovu "Absentiu" aj tak o malý kúsok radšej, je pre mňa "Oculus" zatiaľ najlepším hororom z tohtoročnej úrody. (24.05.2014)