Oculus

Zimomriavky - dokonalý barometr děsu, který nelze ošálit. Buď tam jsou, nebo ne a Flanagan ze mě dělal husu docela často.. Dovedně zakomponovaná struktura vyprávění, kdy se četnost flashbacků zintenzivňuje až do splynutí s realitou, hudební podkres zvěstující něco zlověstného (ten hluboký, opakující se tón je geniální), koncentrovaná, plíživá hrůza a na konci žádný okulus, kterým by prosvítalo denní světlo. Holt, jsou druhy zrcadel, u kterých střepy přinášející štěstí nikdy nepřijdou.. Ocultus! (10.06.2014)

Povedený horor, který se pyšní zájmena stylem vyprávění. Prolíná se minulost s přítomností a to může být ze začátku docela problém. Chvilku trvalo než jsem se do toho dostal a pochopil, oč vlastně jde. Není to chyba, ale ze začátku to docela vadí. Teprve když jsem si dal vše dohromady, začala pořádná jízda. Od první poloviny výborná atmosféra a obrovské napětí, které se táhlo až do konce. Já si nemohu ztěžovat, duchařiny jsou má krevní skupina, takže nebýt trošku zmateného začátku a trošku nemastných hlavních herců, šel bych do plného počtu. Druhé zhlédnutí teprve rozhodne jestli si Oculus zaslouží plný počet .. 8/10 = 85% (01.06.2014)

Tak zaprvé je Oculus mnohem méně trapnější než Flanaganův podobný půlhodinový kraťas Oculus: Chapter 3 - The Man with the plan. Přesto se však nejedná o žádnou inovátorskou "hororovinu" nejedná. Po chvíli začne nudit a ty herecké výkony jsou taky hrozně kolísavé. Ale pro hororové fanoušky asi stojí za zkouknutí. (01.07.2014)

Vraždící máma? Vraždící táta? Vraždící dcera? Vraždící syn??? To je ale chujovina! Pohádka pro prťata na dobrou noc, u které zaručeně usnete dřív, než se objeví jeden z mála mizerných gore efektů v podobě utrženého nehtu... Čekal jsem buď brutální masakr nebo mrazivou atmosféru. Nu, dostalo se mi nudné slátaniny, kdy se prolínají dvě časové roviny bez ladu a skladu a vy stále čekáte, co z toho vyleze. Opravdu by chtěl režisér touhle ptákovinou postrašit diváky? Pche, klidně doporučím i největším strašpytlům - bát se není čeho! Zrcadlo - tak skvělý předmět, tolik možností, tolik děsuplných příběhů v literatuře i filmu....ovšem tahle hovadina k nim nepatří. V závěru, který jsem stěží dokoukal, jsem si přál, aby byly hlavní postavy zmasakrovány - bohužel, má prosba byla vyslyšena jen napůl a provedení muselo zahřát srdce každého cenzora. Italové by to takhle jistě nezprasili... (05.06.2014)

Slyšte o bájné Zemi za zrcadlem, v níž jsou všichni na sebe hodní, všichni spolu souloží a mají se rádi. Tak to pozor! Byla to jen iluze, klam. Zase nám lhali. Jsme obětí klamu a donese nás to do záhuby. Negativní následky prokletého zrcadla už v dětství pocítili sourozenci, Kaylie a Tim, když byli svědky rodinné tragédie, kdy si jejich maminka s tatínkem přestali hrát na doktory a sami by nějakého pracovníka v bílém plášti potřebovali. Ono přece jen není úplně v pohodě, když tatínek přivazuje běsnící maminku, následně se s nepřítomným výrazem a s pistolí v ruce plouží po domě, aby dětičkám řádně domluvil. A sourozenci si tenhle otřesný zážitek přenesli ve vzpomínkách i do své dospělosti, prostřednictvím retrospektiv neustále se prolínajících s přítomností o něj nebude ošizen ani divák, a spolu s ním i to zpropadené zrcadlo, které k nim doputovalo, aby si s nimi vyřídilo účty. Sourozencům to nedá a začnou se zrcadlem experimentovat. Mike Flanagan šel na to strašidelně. Vědom si toho, že působivého hororu docílí, když starožitné impozantní zrcadlo nechá dělat svoji práci, obestře jej tajemstvím a strukturu filmu udělá originálně neproniknutelnou a neodhadnutelnou. Obsadil dobré herce, kteří se svých rolí zhostili sympaticky. Rory Cochrane a Katee Sackhoff jako rodičové jsou už známí. Ne tak Brenton Thwaites a Karen Gillan v rolích sourozeneckého páru, kteří své herecké kariéry rozbíhají. Osobně jsem zvědavý na Karen, která má před sebou pořádnou porci potenciálně zajímavých projektů. Mike Flanagan před tímhle filmem nedisponoval dostatečně zajímavým režijním rukopisem.Teď je ale všechno jinak a může se stát velice osobitým režisérem hororů. Vytrousil nepříjemný film. A to neměl k dispozici scénář, z něhož by sálalo něco sebevědomého a urputně vyhroceného. Jenže pak to všechno kousek po kousku sladil, až z toho vyšel mistrovský kousek, který, budete-li jej sledovat o samotě, přivodí vám kousáníčko nehtíků. Zrcadla si žijí vlastním životem. Dívat se do nich, vidíte, jak na vás zub času hlodá. Rozbít je, jste na sedm let v prdeli. Ale počkat, nepodlehl jsem mýtům a pověrám o zrcadlech nějak moc? Ale kdepak, to si zase jeden šikovný režisér do diváka zajel střepem ze zrcadla, což příjemně bolelo. Au! V tomhle filmu se pojídají střepy. No, to je tedy jídelníček. No jo, zase nám lhali. A kdo že nám to lhal? No přece výrobci zrcadel. Kdepak politici. Pamatujte si, za všechny nepravdy můžou výrobci zrcadel. 90% (11.12.2015)