Oculus

Horůrek, u kterého si člověk do trenclí zrovna nepřikákne. Z celého filmu mi nejvíce vadil Brenton Thwaites, protože to je zkrátka hrozně nesympatický šulin. Zato zrzečka v obou verzích bavila. Příběh je dost pofidérní záležitost, pro kterou je nutné obětovat několik úvodních minut k rozkoukání se. To blbnutí se zrcadélkem potom nebylo vyloženě špatné. Možná ten 20minutový popis, co vše strašného v minulosti vyvedlo si kluci tvůrcovští mohli odpustit, či to podat alespoň malinko děsivou formou. Když si člověk protrpí úvodní nudu, tak litovat zřejmě nebude. V závěru totiž snímek vyeskaloval k velice pěknému finále, kde se nám krásně prolínají dvě časové roviny a divák si tak dovede pochutnat. Věčná škoda debilního zbytku. Rozhodně bych šel s hodnocením výš. (23.05.2016)

Nemám problém s ohranými motivy, pokud je režisér namixuje dostatečně zručně a přidá k nim dostatek vlastních nápadů jako právě Flanagan. Ale paradoxně to bylo až moc chytré (racionální technický postup proti duchům), abych se u toho bál, navíc jsem byl zvědavý na to, co se nachází za zrcadlem a vstupuje do našeho světa a ne na rodiče propadající šílenství. Hudba i zrzka v hlavní roli byly fajn, celkově solidní a inspirativní hororová záležitost. (08.06.2014)

Slyšte o bájné Zemi za zrcadlem, v níž jsou všichni na sebe hodní, všichni spolu souloží a mají se rádi. Tak to pozor! Byla to jen iluze, klam. Zase nám lhali. Jsme obětí klamu a donese nás to do záhuby. Negativní následky prokletého zrcadla už v dětství pocítili sourozenci, Kaylie a Tim, když byli svědky rodinné tragédie, kdy si jejich maminka s tatínkem přestali hrát na doktory a sami by nějakého pracovníka v bílém plášti potřebovali. Ono přece jen není úplně v pohodě, když tatínek přivazuje běsnící maminku, následně se s nepřítomným výrazem a s pistolí v ruce plouží po domě, aby dětičkám řádně domluvil. A sourozenci si tenhle otřesný zážitek přenesli ve vzpomínkách i do své dospělosti, prostřednictvím retrospektiv neustále se prolínajících s přítomností o něj nebude ošizen ani divák, a spolu s ním i to zpropadené zrcadlo, které k nim doputovalo, aby si s nimi vyřídilo účty. Sourozencům to nedá a začnou se zrcadlem experimentovat. Mike Flanagan šel na to strašidelně. Vědom si toho, že působivého hororu docílí, když starožitné impozantní zrcadlo nechá dělat svoji práci, obestře jej tajemstvím a strukturu filmu udělá originálně neproniknutelnou a neodhadnutelnou. Obsadil dobré herce, kteří se svých rolí zhostili sympaticky. Rory Cochrane a Katee Sackhoff jako rodičové jsou už známí. Ne tak Brenton Thwaites a Karen Gillan v rolích sourozeneckého páru, kteří své herecké kariéry rozbíhají. Osobně jsem zvědavý na Karen, která má před sebou pořádnou porci potenciálně zajímavých projektů. Mike Flanagan před tímhle filmem nedisponoval dostatečně zajímavým režijním rukopisem.Teď je ale všechno jinak a může se stát velice osobitým režisérem hororů. Vytrousil nepříjemný film. A to neměl k dispozici scénář, z něhož by sálalo něco sebevědomého a urputně vyhroceného. Jenže pak to všechno kousek po kousku sladil, až z toho vyšel mistrovský kousek, který, budete-li jej sledovat o samotě, přivodí vám kousáníčko nehtíků. Zrcadla si žijí vlastním životem. Dívat se do nich, vidíte, jak na vás zub času hlodá. Rozbít je, jste na sedm let v prdeli. Ale počkat, nepodlehl jsem mýtům a pověrám o zrcadlech nějak moc? Ale kdepak, to si zase jeden šikovný režisér do diváka zajel střepem ze zrcadla, což příjemně bolelo. Au! V tomhle filmu se pojídají střepy. No, to je tedy jídelníček. No jo, zase nám lhali. A kdo že nám to lhal? No přece výrobci zrcadel. Kdepak politici. Pamatujte si, za všechny nepravdy můžou výrobci zrcadel. 90% (11.12.2015)

Po nedoceněných Střepech v hlavě další výživná zrcadlová věc (dlužno podotknout, že ptákovina s Kieferem Sutherlandem kope druhou ligu). Bubáci neotálejí s příchodem a jdou se seznámit s divákem hned v první minutě (aniž by jim to později ubíralo na děsivosti) a ultimátní zdroj všeho zla, charismatické starobylé zrcadlo, nedává lidským pohůnkům sebemenší šanci k nádechu. Jednoduše, tentokrát se nehraje o to, jak a kdy bude nepřítel poražen, ale zda dovolí obětem alespoň trochu té falešné naděje. Je fajn, že se tvůrci vybodli na lekačky i přímočaré běsnění a budují ZLO pěkně postaru, neobjasňují jeho původ, podrývají možnosti jeho porážky a dávají příslib rozvíjení mytologie (prasklina v zrcadle) - tady bych pokračování s nástavbou uvítal. A je tu dokonce funkční práce s postavami! V hlavní roli jinak schopné prolínání dvou časových rovin, minimalistická abstraktní hudba a supertěžká bezvýchodná atmosféra. Dobrý to bylo. A zlý. (04.06.2014)

100 minut trvající nudu, která se vůbec k ničemu nedohrabe, postrádá napětí, hudbu a atmosféru, je okoukanà, kýčovitá ( žena, bílé šaty, dlouhé, černé vlasy, smrtelně bledá ) předvídatelná ( kyvadlo ) , má dvě lekačky, jednu působivou scénu v pracovně a debilní konec si strč Flanagane do prdele. Zbytečná očekávání vytvořená vykalkulovaným trailerem a zdejší vypatlanou hororovou sebrankou nedomrdlých idiotů. 40% (01.06.2014)