Oculus

Pred jedenástimi rokmi prežili súrodenci Kaylie a Tim skúsenosť, ktorá navždy poznačila ich životy. V jeden a ten istý večer prišli za záhadných okolností o oboch rodičov. Po uplynutí tohto dlhého obdobia je Tim konečne prepustený z psychiatrickej liečebne. Nakoľko Kaylie neustále pokúša zvedavosť, zistiť, čo sa vlastne v onen osudný večer stalo, rozhodne sa, že za asistencie brata, dôkladne vedecky preskúma starožitnosť, ktorú vinní z rodinnej tragédie. Úvodných 50 minút nenasvedčovalo nič tomu, že by som mal prežiť rovnaký filmový "orgazmus", ako to tu podaktorí užívatelia prezentujú vo svojich komentároch. Kecanie, mumlanie, hádky, tisíc krát omieľaný "GhostHouse" námet, ktorý okrem celkom prekvapivého rozuzlenia, hudobného doprovodu a dvoch nepríjemných scén, nepriniesol nič, čo by mimoriadne zaujalo. Záverečná fáza druhej polovice síce pôsobila znepokojujúcejšie, no bohužiaľ, napriek tomu, nezdieľam rovnaké "nadšenie". Ja osobne dosť čítam názory hororových "fajnšmekrov" a nechávam sa "nahovoriť" na takmer hocičo. S "Oculus" to vyzeralo naozaj sľubne. Škoda. Tento krát ich navnadenie na mňa natoľko nezapôsobilo. Možno inokedy - 60%. (28.05.2014)

Kvůli mimořádné působivosti s radostí odpouštím libovolné chybičky a nedokonalosti - a to hlavně díky tomu, že film velmi chytře vypráví o hrůze výsostně filmovými prostředky. Dramaturg ve mně celou dobu tetelil blahem, jak to bylo poskládané, prostý divák se bál tak, že ani nemohl mít nohy na podlaze, aby po nich náhodou něco nešmátlo, fatalista ocenil, že i u tatínka, i u maminky nakonec zvítězil rodičovský pud nad jakýmkoliv démonem, a fanoušek Möbiovy pásky opět poznal, jaké to je dojít po jiné cestě do stejného místa. Velkým plusem jsou potom okolnosti, za jakých jsem film viděla. (08.06.2014)

Shodou okolností jsem před pár dny viděl znovu Kubrickovo Osvícení a tomu Oculus nešahá ani po kotníky. Těžko budu v závěru napnutej, jak to dopadne, když mi to děti v průběhu filmu prozradí, a vůbec, i ta závěrečná tečka je imho předvídatelná. Nebál jsem se ani na vteřinu (a to se bojím u kde čeho) , po Wanově čiré hrůze ani náznaku. Tohle že má být nový Wan? No potěš koště.. (02.06.2014)

Pokud jsem si myslel že jen tak někdo nedokáže přijít v žánru hororu s něčím originálním, tak jsem se hluboce mýlil. Oculus nám dokáže vyprávět dvě roviny příběhu, forma strašení je poměrně oldschoolová a navíc zde probíhá i poměrně důsledná příprava (která samozřejmě jak se po čase ukáže je vlastně k ničemu). Tajůplná zrdcadla jsem vždy miloval, tento předmět má něco do sebe, nevím jestli dokáže něco více vyděsit než když člověk v zrcadle uvidí že se něco za ním pohnulo. Film tedy spolehlivě buduje napětí, trošku škoda, že s blížícím se koncem jsem se občas malinko, podobně jako hlavní hrdinové, ztratil. Každopádně jsem velmi rád, že kromě Jamese Wana tady máme další jméno, na které se vyplatí dávat si pozor. A samozřejmě také potěší fakt, když tvůrce pochopí že děs nespočívá v hektolitrech umělé krve a desítkách uřezaných končetin. 75% (06.06.2014)

Slyšte o bájné Zemi za zrcadlem, v níž jsou všichni na sebe hodní, všichni spolu souloží a mají se rádi. Tak to pozor! Byla to jen iluze, klam. Zase nám lhali. Jsme obětí klamu a donese nás to do záhuby. Negativní následky prokletého zrcadla už v dětství pocítili sourozenci, Kaylie a Tim, když byli svědky rodinné tragédie, kdy si jejich maminka s tatínkem přestali hrát na doktory a sami by nějakého pracovníka v bílém plášti potřebovali. Ono přece jen není úplně v pohodě, když tatínek přivazuje běsnící maminku, následně se s nepřítomným výrazem a s pistolí v ruce plouží po domě, aby dětičkám řádně domluvil. A sourozenci si tenhle otřesný zážitek přenesli ve vzpomínkách i do své dospělosti, prostřednictvím retrospektiv neustále se prolínajících s přítomností o něj nebude ošizen ani divák, a spolu s ním i to zpropadené zrcadlo, které k nim doputovalo, aby si s nimi vyřídilo účty. Sourozencům to nedá a začnou se zrcadlem experimentovat. Mike Flanagan šel na to strašidelně. Vědom si toho, že působivého hororu docílí, když starožitné impozantní zrcadlo nechá dělat svoji práci, obestře jej tajemstvím a strukturu filmu udělá originálně neproniknutelnou a neodhadnutelnou. Obsadil dobré herce, kteří se svých rolí zhostili sympaticky. Rory Cochrane a Katee Sackhoff jako rodičové jsou už známí. Ne tak Brenton Thwaites a Karen Gillan v rolích sourozeneckého páru, kteří své herecké kariéry rozbíhají. Osobně jsem zvědavý na Karen, která má před sebou pořádnou porci potenciálně zajímavých projektů. Mike Flanagan před tímhle filmem nedisponoval dostatečně zajímavým režijním rukopisem.Teď je ale všechno jinak a může se stát velice osobitým režisérem hororů. Vytrousil nepříjemný film. A to neměl k dispozici scénář, z něhož by sálalo něco sebevědomého a urputně vyhroceného. Jenže pak to všechno kousek po kousku sladil, až z toho vyšel mistrovský kousek, který, budete-li jej sledovat o samotě, přivodí vám kousáníčko nehtíků. Zrcadla si žijí vlastním životem. Dívat se do nich, vidíte, jak na vás zub času hlodá. Rozbít je, jste na sedm let v prdeli. Ale počkat, nepodlehl jsem mýtům a pověrám o zrcadlech nějak moc? Ale kdepak, to si zase jeden šikovný režisér do diváka zajel střepem ze zrcadla, což příjemně bolelo. Au! V tomhle filmu se pojídají střepy. No, to je tedy jídelníček. No jo, zase nám lhali. A kdo že nám to lhal? No přece výrobci zrcadel. Kdepak politici. Pamatujte si, za všechny nepravdy můžou výrobci zrcadel. 90% (11.12.2015)