Hercules

Nechtěli jste mýty a máte (hollywoodskou) pravdu. Rozhodně není lepší než legenda. Je rozpačitá, sympaticky nablblá a nevylučuje se, že se u ní po 98. minut, co film trvá, včetně titulek, nebudete řezat smíchy, anebo se kysele šklíbit. Stejně tak se nevylučuje, že se u ní budete perfekně bavit a přehlédnete to, co mohlo mít na filmu silné vyznění, avšak ve filmu vlivem zjednodušeného přístupu, poměrně absentuje. Otázkou je, proč se film pyšní názvem "Hercules", když to kolem něj, co je známo z pověstí, vlivem demýtizace vedené téměř až v parodické rovině, je rázem nepodstatné, a v zájmu konceptu vyprávění, zcela irelevantní(!). Kdyby se film jmenoval "Babišles", tak bych to i pochopil, že jeden finanční bůh, chce konat dobro a zatočit s neřádem, ale takhle nevím, co si o tom mám myslet. Přitom to obsahově není nijak složité. Divák však bude přesto tápat, zda brát Ratnerův pohled na Hercula vážně, a jestli to, vzhledem k jeho předchozí filmografii, nebyl jen další komediální kus šikovně zaobalený do dobrodružného spektáklu. Není přesně definováno, kdy brát Hercula jako muže z masa a kostí, a kdy ho ho vnímat jako poloboha. Tenhle tvůrčí záměr vychází nejasně a do konce filmu ho režisér nedokáže uspokojivě obhájit. Hercules sám, respektive jeho představitel, zpočátku ztrácí na své impozantnosti. Tu dohání až během filmu a řekněme, že skutečného Hercula má divák před sebou až v závěrečné fázi, která se odehrává v královském paláci, v němž legendární silák prokazuje nejvíce to, čím byl proslaven. Většinu času, mimo tuto sekvenci, na diváka však juká umolousaný vousáč se svalnatou muskulaturou, jehož výkon poněkud zaniká, protože jsou ve filmu i lepší herci (např.Ian McShane) než je právě Dwayne Johnson, ale také proto, že postava hrdiny není peně zakotvena do rozmáchlého celku, a je spíše jeho součástí než hlavním atributem. Jeho družina čítá, až na otravného synovce, samé dobré týpky, kteří sice jakoby každý vypadl z jiného časového období, ale přesto je s nimi v mnoha sekvencích to správné a odlehčené "dobrodrúžo" povyražení. Je ovšem diskutabilní, zda by amazonka Atalanta, kterou ztvárnila atraktivní Inrid Bolso Berdal, byla tak bezchybně nastajlovaná v duchu současných topmodelek, a to platí o castingu i ostatních ženských rolí, jejichž výběr se řídil zaběhaným trendem dokonalých manekýn brázdících spíše přehlídková mola, než antické období. Divák si však nejednou může připadat ochuzený, pokud jde o nejrůznější souboje Hercula s mýtickými příšerami, kterých je ve filmu žalostně málo. Je zde jen souboj s tříhlavým psem Kerberem, když mám být konkrétní. A náročné plnění 12 úkolů, kterými byl Hercules vystaven, se zde smrskne jen do cca pětiminutové úvodní sekvence, která z tvůrčího hlediska zrovna není na chlubení. Je škoda, že tvůrci zvolili pro tak zásadní legendární plnění úkolů, tak odbytý a neatraktivní přístup. Klidně už mohli pominout i hlavu přemoženého lva s rozevřenými čelistmi, kterou silák podle pověsti nosil. Johnson v tom stejně vypadal jak péro. Dost neústrojné ve zvoleném konceptu se ukázaly vize, kterými silák trpěl. Scénáristé nejdříve uchopili podle pověsti tento náročnější prvek, že Hercules své děti a manželku zabil, ale aby to nevyznělo pro hrdinu tak negativně, hned přispěchali s vysvětlením, jak to vlastně ve skutečnosti celé bylo s tím zabitím. Přidalo to jen další asymetrický rozkol do už tak rozkolísaného příběhu. On ten rozkol vyprávění byl v první polovině dost patrný, a než film nabral nějakou celistvější podobu, tak to trvalo. Druhá polovina filmu vyznívá kompaktněji. Výrazně nefunkční se zde jevila snaha dát bájným Kentaurům realistický rozměr. Film přesto začne být přehlednější a současně i zábavnější. Přidá se i příslušné množství akčních scén. Ty jsou na filmu asi tím nejlepším, i na úkor poutavého vyprávění, které nikdy pro Ratnera nebylo výsadou, což není u něj nic překvapivého. Akční sekvence vypadají skvěle a jsou i neméně kvalitně technicky zvládnuté a nasnímané. Nepostrádají přehlednost i ostrou dynamiku a souhru s kamerou. Kamera při nich zdatně plnila měřítka požadavků a bojové scény jsu kvalitně nasnímány a dokáží strhnout. Zamrzí jen jejich nulová krvavost, i když se bojuje výhradně sečnými zbraněmi, kapky krve se v nich nedořeže. Spuštěná krev z nosu při závěrečné efektní likvidaci krále, se nedá brát jako plnohodnotná náhrada. Výprava má svá pro a proti. Jednou je patřičně rozmáchlá, jak se na správný spektákl sluší a patří, a podruhé dává vzpomenout na druhořadou seriálovou tvorbu (viz Spartacus). Rušivé byly přechody z dialogových scén do akčních sekvencí, jimž chyběl cit pro plynulý chod. Ratner neměl snahu se nějak výrazněji poprat po "herkulovsku" s nedostatky scénáře a výrazněji maskovat jeho rozpačitou podobu. To on ostatně ani neumí. Rozhodl se tedy, dejme tomu, že ne v nouzi nejvyšší, pro sympatický akční přístup s rychlým posuvem událostí vpřed. Hudebně se film zrovna nevytáhl. Hudebnímu doprovodu chyběla patřičná rozmáchlost a výrazové podbarvení v několika scénách znatelně pauzírovalo. Závěrečné titulky naopak nabízejí zvučný solidní hudební flák. Tak či onak, Hollywood si vzal na paškál jednoho mýtického siláka, dal mu do vínku moderní prvky akčního spektáklu a na nějaké kouzlo legendy hodil antický bobek. Nějakým zásahem z Olympu došlo k tomu, že film nějakou svoji kvalitu má, ale mimořádný invenční, případně jiný přesah, zde není přítomen ani v náznacích, a když tak jen v nepatrných. Jestli tenhle Her, tak trochu nepostrádal kule. Tvůrci by nakonec v druhém plánu byli schopní diváka přesvědčit, že ty k(o)ule měla ve skutečnosti Héra. Ono Héra a Her má podobný slovní základ, že. Tak třeba příště. Pro tentokrát z toho vzešla decentní (ne až tak) slátanina s míně problematicky impozantním hrdinem. Nezafungovalo to vždy tak, jak to chtělo. Mé hodnocení: 70% (06.12.2014) (méně) (více)