Mosazná konvice

Po dlhej dobe nejaká neallenovská (resp. nie Allenova) komédia, naplnila moje očakávania. Povedzme, že dialógy mohli byť vtipnejšie a od začiatku je jasné, kam to celé smeruje, čo sa ale situačnej komiky a námetu týka, viac z toho už asi vyťažiť nešlo. Ten námet a vlastne aj film ako taký mi prišli ako Hanksove komédie z osemdesiatych rokov (ako Veľký a trochu aj Ľudia z predmestia), a navyše je tam niečo znepokojujúce, podávané s úsmevom a samozrejmosťou, pripomínajúc Poslednú večeru Stacy Titleovej. A niektoré scénky sú vyhrotené natoľko, že Coenovci. Išiel som do toho s tým, že chcem vidieť nový film s Juno, kvôli ktorej som už pozeral aj pár vyslovených grcov, a nič som od toho nečakal, a tak som milo prekvapený a áno; v podstate nadšený. Sadomaso pre celú rodinu a pre mňa už teraz malý kult. (05.04.2013)

Tak kto by chcel taký čajník? Tipujem, že asi každý - no zároveň sa obávam, že v 98% prípadoch by sa to vyvinulo podobne ako vo filme, aj keď každý by si určite odprisahal, že v jeho prípade to nehrozí. No z drvivej väčšiny ľudí by sa aj tak postupne stali chamtivé, vypočítavé a bezcitné monštrá bez kúska ľútosti a ohľaduplnosti... Síce to bol jeden z mnohých filmov, kde hrala hlavú rolu nejaké kúzelná vec (ako aj v Limitless špeciálne tabletky, alebo v Click diaľkový ovládač) - no nápad s magickým čajníkom, ktorý dokázal premeniť každú bolesť na peniaze bol veľmi dobrý, a aj ten historický podtext (veď asi každého napadne pár postáv z histórie, ktoré sa v krutosti doslova vyžívali). Aj keď sa dalo čakať kam to celé až zájde, čo bola asi jediná väčšia slabina tohto filmu (a potom už len pár drobností). Rovnako ako v Limitless a Click sa to začalo úplne nevinne, no časom sa hlavní hrdinovia prestali ovládať a nedokázali spoznať, kedy už je to za hranicami ľudskosti. Napriek tomu, že šablóna je podobná, nedá sa povedať, že by to bolo už klišé. Mňa tento film veľmi bavil, o čo sa postarali aj skvelí Juno Temple a Michael Angarano. (06.08.2013)

281. Dvě karikatury lidských bytostí, mladí manželé John a Alice, takoví ti typičtí představitelé společenské vrstvy, která prostě nikdy nedosáhne na ten uctívaný blahobyt, stále tak neodbytně zdůrazňovaný, všemožně vyzdvihovaný a okázale vystavovaný jako jediná možná životní forma těch úspěšných, silných, schopných, s neochabující pílí a tedy i nezadatelným právem na štěstí, ale oni přece chtějí být také šťastní, ale co nejvíce spolu, těšit se, milovat se, radovat se, což je přece naprosto lidské, přirozené, ale bohužel není nijak zpeněžitelnou hodnotou pro vlastní existenční zajištění, až jednou mizérii každodenního přežívání vše změní ďábelsky kouzelná mosazná čajová konvička, zdroj nekončícího přívalu peněz, ale jen výměnou za nejrůznější způsoby utrpení, ne prací, jen skrze prožitou bolest se dostávají k dalším a dalším předmětům, po kterých tak toužili, kdo by tak rád s nimi okamžitě měnil? Je opravdu těžké odolat takovému mocnému pokušení a právě na to všudypřítomné zlo vždy sází, skvělé, vtipně promyšlené dílo, které výborně postihuje právě tu naši nejslabší lidskou stránku povahy a její snadnou zranitelnost, je těžké se upnout k víře v sebe, být nezávislý a tedy i zlem neovladatelný, bravo!!! (12.03.2015)

Výcuc od Cinemaxu mi sice naznačoval, že půjde o středoproudovou limonádu, ale jednak jsem chtěl vidět Héřin chrám a druhak jsem přesto doufal, že bych se mohl ve filmu přece jenom dočkat aspoň trochy nějakých těch černohumorných morbidností nad středoproudový rámec. Ale chyba lávky, zanechte všech nadějí, kdo si film pouštíte. Namísto toho, aby děj postupně gradoval, mění se naopak po celkem slibném rozjezdu v laskavě hřejivou a infantilně moralizující nudu, nudu vypočitatelnou a nenápaditou až do konce. A přitom jen konec samotný nabízel spoustu škodolibých variant a z filmové zápletky celkově se dala lehce vytřískat mnohem větší (=zvrácenější) zábava. K tomu nasládle hnusná hudba jak z Hobitína (nemyslím songy použité ve filmu) a diblíkovitá, slepicovitá a husovitá Juno Temple (o jejím partnerovi s očima jako sousedovic vořech radši pomlčím). A tak jediný moment, který mě ve filmu pobavil, byly dvě chasidské mlátičky s jejich "Šabat šalom!" a tečkou mezi oči. (21.11.2015)

Milé, záživné, samý prachy, bolestivé, reálné. Kdo neřeší peníze, ani mladé páry v Praze to nemají jednoduché, jak si spousta lidí na vsích myslí. A tak mě tenhle film chytl už od začátku. Ne že bysme neměli nic v ledničce. Každopádně nápad s kouzelnou konvičkou vydávajíc peníze za bolest je dobrý. Sama jsem přemýšlela, kam bych byla ochotná zajít. A to je záměr tohoto filmu. Mít moc peněz je frustrující a vzrušující zároveň. Ale kam až to dotáhnete? Herecká hlavní dvojice sympatická. Hudba také, prostředí, vše pěkně pasovalo. Pohodový snímek, který mě bavil. ..já bych letos vážně chtěla na dovolenou.. (30.06.2013)