Black Panther

Vizuálne pôsobivá no pomerne nudná povinná jazda predvídateľných scén zabalených do fádneho hávu bez silnejšieho autorského rukopisu. Najväčšou devízou Black Panther je tak jeho predloha, ktorá poskytuje osviežujúci svet mixujúci africký folklór, modernú architektúru a sci-fi vychytávky a to celé v spleti žiarivých ostrých farieb. Naopak kameňom úrazu je mizerný scenár, ktorý sa do dvoch hodín snaží natrepať materiál, ktorý by stačil na tri filmy alebo aj osemdielny seriál. Tým pádom má napríklad úhlavný záporák v celom filme len pár súvislých viet a jeho charakter je formovaný dvoma flashbackmi, v ktorých viac menej ani nefiguruje. Zaujímavá línia s radikalizmom je udupaná do zeme, lebo sa nachádzame v uhladenom, korektnom, mládeži prístupnom MCU, kde nie je priestor na žiaden komplikovanejší presah, politiku či skutočne rozporuplné postavy. Keď začne byť (konečne) štandardom, že veľkorozpočtové filmy majú černošských hercov, scenáristov i režisérov a že nemusia riešiť len menšinové témy, bude Black Panther zabudnutým filmom. (16.02.2018)

Opět jedna velmi svěží komiksová podívaná. Téměř celá se odehrává v Africe, takže výprava je podle očekávání nádherná a divák se dočká spousty super nápadů na téma Jak skloubit folklor se sci-fi. Všemu navíc pomáhá naprosto perfektní hudba Ludwiga Göranssona - dost možná nejnápaditější soundtrack ze všech marvelovských filmů. T’Challu nám dostatečně představila Občanská válka, takže příběh na ni může plynule navázat a ačkoliv vlastně vypráví o dalším zrodu dalšího superhrdiny, dělá to alespoň poměrně neokoukaně, po svém a se skvělými herci. (16.02.2018)

Nuda k nepřežití. Zapomněl jsem, jak unylé byly vlastně MCU originy první fáze - Panter je jejich ozvěnou svou mechanickou čitelností (plus divadelní načasovaností scénáře). A dokonce zatím nejvíc ze všech Marvel filmů tomu chybí i náznak rukopisu. A když se budeme bavit o přesahu, tak je to film o bílém světě (Wakanda je paralelní víc než k jakékoliv zemi k USA), mluvící k bílému publiku (check your privilege) řešící bílé otázky (přijímání uprchlíků, pozici privilegované kultury) - černo je tu jen na povrchu, skoro jako by to bylo připsáno na poslední chvíli, a za vším tím afričaněním nevidím sebemenší snahu reflektovat realitu - naopak se jí co nejvíc vzdálit. Vykreslení Wakandy a interakce postav nejsou reflexí černochů, ale opět jen bělochů jakoby překrytích exotickou barvou (viz už zmíněné nesmyslné uchovávání kmenových tradic u takto vyspělého národa, které je očividně jen copypastou, ne budováním funkčního světa). Další věc je, že vypjatě se vyhýbat klišé není totéž jako něco aktivně tvořit. V důsledku by Black Panther nemohl být vanilkovější, což ale nepočítám do hodnocení, jen podotýkám na okraj. Mně prostě jen vadí, že to je klišé nuda - nějakým řečem o progresivitě a odvaze se fakt z vysoka směju. (13.02.2018)

Black Panther mě překvapil. Bál jsem se, že to bude ušmudlaný hybrid avengerovské pestrobarevnosti a povinné etnické přednášky pro širší (dvoumiliardové) publikum, ale nakonec je z toho jeden z nejvydařenějších MCU zářezů. Příběh šlape jako lehce oděné společnice, divák je promyšleně seznamován s novým světem a jeho možnostmi, balanc mezi vážným přístupem a chvilkovým odlehčením funguje perfektně a především je tu skvělý a rozumně motivovaný záporák, jehož postupné zapojení do hry, kdy se dostane ke slovu na úkor dosavadního grázla numero uno, nemá chybu a v rámci marvelu ani obdoby. Dvě hodiny utekly jako voda a jestli se mi něco nelíbilo (jakože jo), jsou to spíše maličkosti - konkrétně jen pár dějových nedotažeností (těžké zjednodušení dopadení Ulysse, který přitom unikal asi 30 let; nevěrohodný psychický přerod W'Kabi; průhlednost děje navzdory narativu opřenému o vysvětlující flashbacky). Jinak ale těžká blockbusterová kvalitka s pár vtipnými odkazy na Jamese Bonda, dobrými herci (hlavně Serkis, Jordan a opět zábavný vedlejšák Freeman), přehlednou akcí často v dlouhých záběrech a sympatickým scénářem, který nepodává Wakandu jako sexy blbku představenou pro krátké randění se zazobanou Infinity War, nýbrž jako vtahující kulisu k soběstačnému ději, jejíž pravidla divák ochotně přijme a nechá se jimi strhnout (souboj o trůn emocionálně nejsilnější za hodně dlouhou dobu). Dvojku sem. 80% (07.09.2018)

Wakanda je vizuálně úžasná, o tom žádná. Bohužel jinak mě Black Panther moc nenadchnul. Oceňuji, že zápletka nebyla ta klasická "počáteční", kdy hlavní hrdina objevuje svoje nové síly a učí se s nimi zacházet, jenže ani tak příběh nebyl ničím zvláštní či překvapivý. Je to něco, co jsme viděli už dvacetkrát, akorát okořeněné krásným vizuálem a africkou hudbou. Příběhu navíc ani moc nepomáhaly postavy, které se jednoduše dají rozdělit do tří skupin: a) sympaťáci (př. hlavní hrdina); b) nicneříkající (př. jeho přítelkyně - ta linka tam navíc vůbec nemusela být); c) otravné (př. sestra hlavního hrdiny - skutečně gratuluji, Marvelu se konečně podařilo vytvořit postavu, která mi neuvěřitelně leze na nervy a u které stačí aby promluvila, abych obracela oči v sloup). Vtipných scén je docela pomálu, takže já jsem upřímně docela zklamaná, čekala jsem víc. 3* a ten konec, kdy o Wakandě nikdy nikdo neslyšel a oni pak jen tak přiletí vznášedlem na sídliště a jdou vzdělávat lidi.. to jako vážně? (30.01.2019)