Star Wars: Poslední z Jediů

Další Hvězdné války jsou velkolepé, audiovizuálně vyladěné a umí vzít dech. Je to přesně tak velký film, jaký má být a je zde odvedena opravdu vynikající práce. A teď k tomu ostatnímu. Jeden z problémů, který s The Last Jedi mám je jeho rozpolcenost. Ano, je tu obrovská odvaha udělat zásadní rozhodnutí a možná vykročit novým směrem, ale současně (a hlavně) tu pro mě je cítit sobeckost v řešeních (pro tenhle díl dobré a v rámci světa a ostatních dílů?). Tam, kde staré i nejstarší díly uměly chodit po stejné cestě, tady přichází několik úskoků. Plavat proti proudu není nutně špatně, ale tady občas v mých očích nepřináší nic pozitivního a podlamuje sérii (Leia a síla, gravitace, dobro a zlo a jejich rozdělení, nepotřeba výcviku,..). Tam, kde 7 díl naznačoval, že všechno má svůj začátek, trénink a pak konec, osmička dokazuje, že je konec starým zvykům (a tahle série dále není pro "staré"). I z mnoha interview a diskuzí jsem pochopil, že Johnson má velice silnou podporu a jeho rozhodnutí zásadně mění SW svět. Jeho návaznost na 7 díl pro mě není ideální, charaktery se vyvíjí podivným způsobem nebo vlastně vůbec (i přes zásadní zlomy s vlivem na jejich vývoj), hodně dějových linek je zbytečných, některé zajímavé se uzavírají až překvapivě brzy a jsou z nich vlastně jen umělé podměty pro fanouškovské diskuze. Bojím se, že Lucas měl vizi, které se držel v dobrém i zlém a aktuální dvojice(trojice) Johnson/Abrams//KK si každý díl upravuje svět pro své potřeby. Johnson uzavírá vše, co mu přijde zábavné a zajímavé a v závěru z prostředního dílu trilogie dělá až díl závěrečný. Nezávidím JJ, jak bude navazovat... a stále si myslím, že teď je čas skočit o 10 a více let dopředu, protože ten "komorní příběh pár lodí" je už tak nicotný oproti celogalaktické krizi, že se ztrácí smysl boje...a těch několik přeživších z odboje prostě nedává moc prostoru pro pokračování. PS(posilery): moje problémy - postupná změna konceptu dobra a zla, umělost konfliktru (pocit malého rozměru), marvelovský humor, kasino linie zbytečná a neskutečně náhodná, Kylo Ren je jediná opravdu zajímavá postava, ale její vývoj?!?, kde bere První řád neustále ty obrovské lodě a vojáky a jaké je teď rozdělení sil? To zajímá jen hrstku rebelů budoucnost galaxie? Jak se rozpadly zbytky republiky? Nebyl PŘ poražen? Scéna se stromem a duchem je pro mě nejhorší z celého filmu. PPS: když si vzpomenu na Bláznivou střelu 33 a 1/3 a udílení cen "Politicky korektní romance a souboj puberťáků na pozadí celogalaktické války, která obyčejné obyvatele planet asi moc nezajímá..." PPPS: Proč 3? Protože původní pocity na úrovni 4* byly druhým shlédnutím ochlazeny (až na pár scén, které jsou však z principu vynikající a postačily sami o sobě na vyšší hodnocení) (14.12.2017)

Epizóde VII som dala 5*, lebo to bola hostina pre vyhladovanú starwarsáčku, ale bol to Rogue One, ktorý mi ukradol srdce. Pri pohľade späť by som tej sedmičke možno mala 1* ubrať, lebo Posledný Jedi je ešte lepší. Ale nechám im päťky všetkým, nech sa nemusím trápiť. Keď ich miluješ, nie je čo riešiť :-) (04.09.2018)

Jakože ani předchozí díly nebyly žádná literární veledíla, ale tyhlecty dialogy snad psal sám Google Translate a George Lucas dohromady. Celé je to vlastně půvabná metafora o prvním sexu a odolávání vlastních pudů, jen kdyby to nebylo tak k uzoufání repetetivní. Ostatně těším se na další gejzíry invencí inženýrského oddělení zlodušského týmu. Jakýpak megakanón připravíme příště? Anebo příště si to už raději nechám ujít. (22.12.2017)

On je trochu problém v tom, že v předaleké galaxii se nachází mnoho bilionů lidí/příšerek. To, že v prvních šesti dílech veškeré galaktické dění ovlivňuje několik málo výjimečných jedinců, se dá pochopit, jelikož sledujeme v podstatě polobohy ve formě rytířů Jedi a Sithů, kteří mají nadlidské schopnosti. Jenomže tady se z těch bilionů lidí vybere nějaká random Číňanka, co myje na vesmírných lodích hajzlíky a my máme najednou věřit, že zčistajasna je ona ta, kolem které se začne dít všechno důležité? Vždyť je to k smíchu. Je tu několik zajímavých a několik nezajímavých věcí. Přežití Leiy mě naprosto odrovnalo (negativně), dění okolo lamače zámků úplně zbytečné (na druhou stranu bylo překvapivé (ne)vyústění), debaty Kyla s Rey byly fajn, ale postrádal jsem tam překvapivější rozuzlení. Opět je to pouze variace na úplně to samé z Návratu Jedi. Dění na irském ostrově bylo hezké, ale obávám se, že to bylo to jediné, co si budu nějak pamatovat. A ta náhražka za R2D2, co neustále plní roli deus ex machina, je taky na pěst. Nakonec dám přeci jen o hvězdičku víc za Johna Williamse, protože ten mě překvapil. Tak nějak jsem předpokládal, že už tentokrát nic zajímavého nebude a on vyplodil nejen jeden, ale dokonce tři nové zásadní nápady. Klobouček. (01.10.2020)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)