Star Wars: Poslední z Jediů

V dílčích prvcích dobré, až výtečné, v konceptu a ambicích v rámci ságy velmi progresivní, ale jako celek nevyvážené, uspěchané a nedotažené. Jestliže epizoda 5 ukázala, jak má vypadat přeskakování mezi plány a při tom budování jedné zastřešující atmosféry, tak právě v tomhle epizoda 8, která pětku co do stylu a motivů vehementně plundruje, selhává nejvíc. A je to škoda, protože zdejší linie demytizující hrdinství i samotný kánon série v čele s rytíři Jedi mají velkou sílu. Jenže je film nikdy nenechá plně vyznít, protože se musí překotně vrátit k nějaké jiné linii či si vzpomene, že jako disneyácká dojná kráva má rychle odlehčit atmosféru nějakým frkem. K tomu je tu paradoxně řada zbytečných nedotažeností, které vytrhávají z diváckého pohroužení a pobízejí zpochybňování či přímo výsměch, takže spíš než soudržné dílo z filmu dělají skvělou živnou půdu pro parodie a fanfikce (byť i to může být způsob práce s publikem a značkou). Zatímco předchozí Síla se probouzí byla precizně vysoustruženou horskou dráhou, tak Poslední z Jediů je sice větší kolos, ale o to víc při jízdě hází, rachtá a padají z něj šroubky. Paradoxně v předchozím filmu měly mnohem větší prostor nové postavy a lépe se zaryly pod kůži divákům, zatímco osmička, byť v mnohém tyto postavy rozvádí a nechává je kráčet novým vlastním směrem, přesto je nakonec staví do ještě většího stínu ikonických figur série. Přes všechna pozitiva a nové věci osmičky tak nezbývá než vyhlížet devítku, kde by se třeba série už konečně mohla vydat vyloženě novým směrem, když už osmička vybrakovala motivy a ikonické sety pětky a šestky dohromady. (14.12.2017)

No dobrý to bylo. Ale asi ne nějak zásadní. Rian Johnson se skutečně vydal trošku jiným směrem než sedmý film a zatím se mi to líbí. Je to temnější, osobnější a není zdaleka tak snadné určit, kdo je hodný a kdo ten špatný. Je ale škoda, že se téhle zajímavé péče dostává jen několika postavám, protože pak je o to zřejmější, že je tu spousta dalších tak trochu navíc. Jejich charisma a ani jejich vlastní malé příběhy nejsou moc zajímavé ani důležité a ani tentokrát jsem u Star Wars necítil to, co u původní trilogie. Na druhou stranu jistá snaha jít jinou cestou a odvaha být vůči hrdinům drsnější a zlejší se tu vyplácí, protože ukazuje, že by Hvězdné války v budoucnu mohly nabídnout víc než jen velkolepou a perfektně odvedenou blockbusterovou zábavu. Ale ještě to asi bude chvilku trvat. (27.07.2018)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

Jakože ani předchozí díly nebyly žádná literární veledíla, ale tyhlecty dialogy snad psal sám Google Translate a George Lucas dohromady. Celé je to vlastně půvabná metafora o prvním sexu a odolávání vlastních pudů, jen kdyby to nebylo tak k uzoufání repetetivní. Ostatně těším se na další gejzíry invencí inženýrského oddělení zlodušského týmu. Jakýpak megakanón připravíme příště? Anebo příště si to už raději nechám ujít. (22.12.2017)

No tady musel být tak obrovský rozpočet, že mám o film strach, aby na něj neklek Andrej. Takhle nějak má vypadat velkofilm 21.století a to jak v dobrým, tak ve zlým. V tom dobrým je vidět velká fantazie, hravost, krásné efekty, nápadité záběry a především dynamika vyprávění...150minut jak když flusne, pořád se něco děje a opravdu je skvělý tenhle biják zažít na velkým plátně. Moc se mně líbily hlavní postavy (Luke, Ray a především Kylo) , Adam je herecky absolutně nejlepší. Ovšem bohužel film má i jeden nešvar, tedy to zlý. Do vedlejších postav musel mluvit idiot, jejich jednání, vlastně i ten mix barev pleti a pohlaví, to všechno je jen politika peněz a korektnosti včetně situací jejich řešení a dialogů a je to škoda, protože nebejt týhle falše bylo by to za plnej vak. (18.12.2017)