Knězovy děti

Tahle hra s černým petrem mě bavila od začátku až do úplného konce. Nic se tu neděje nahodile a na každého nakonec dojde. Ani nedokážu říct, který z těch příběhů se mě dotkl nejvíc. Pravděpodobně bych musela říct, že asi každý - ať už jde o ty s dobrým koncem (svetr s falešným Josem) nebo o ty druhé. Knězovy děti jsou filmem, který určitě musíte vidět hned z několika důvodů: Kněz vypadá jak Adrien Brody, film je plný roztomiloučkých miminek, vášnivých a odhodlaných kněží (to kdyby vás nebrala ta mimina) a má skvělou pointu. Tleskám chorvatskému filmu. (03.05.2015)

Knězovy děti je jedna s nejlepších tragikomedií, jaké jsem kdy viděl, pokud není vůbec nejlepší. Chechtal jsem se u komedie, která místy přecházela až ve frašku, aby se ve vteřině vše změnilo v nečekaně lidské drama. Nevím, jestli u mě někdy nějaký film vyvolal tak rozdílné emoce, navíc mě jako militantního ateistu potěšilo, že se tvůrci nebáli obout i do svaté matky církve, která kritiku potřebuje jako pověstné prase drbání. Skvělou postavou byl i místní lékárník- nacionalista, který by pro své Chorvatsko udělal cokoliv. Celý tento mix se mi líbil velice velmi a výborně jsem se bavil i dnes, když jsem snímek viděl podruhé. (17.08.2017)

Výborná komedie s poněkud mrazivým koncem. Bavila jsem se nejen nad zvraty v ději, ale i u vtipných střihů a scének s bílým pozadím. Letní komedie o klasickém dobrém nápadu s katastrofálními následky. A taky trocha kritika katolické církve, a to kritika nejen humorná. Prostě výborný film, který bych ráda viděla znovu. A to už (u mě) něco znamená! (05.08.2014)

Je to takové pravidlo u Balkánců, kteří z vážného příběhu dokáží udělat totální frašku, u které se člověk prostě musí chtě nechtě smát. Nicméně Knězovy děti na to jdou přesně obráceně. Jedná se příběhově o super komedii, která je podle mě až moc zbytečně místy dost tragická. Jenže to jsou prostě Balkánci. Snad jsem neviděl jediný jejich film, který by nebyl alespoň trošku tragický. Každopádně i tak jsem si právě Knězovy děti parádně užil. S příchodem na malý Dalmácký ostrůvek jsem si vzpomněl na každou návštěvu Chorvatska, kterou jsem zažil a ihned mi bylo krásně. Já nevím jak Vy, ale já opravdu ty jejich ostrovy vnímám jako takovou malou návštěvu nebe, i když to nejspíš tamní obyvatelé takhle úplně nevidí. Nicméně právě přes toto prostředí jsem byl z filmu tak nadšen, že jsem se den na to na něj musel podívat znova. Takovou radost mi tenhle film udělal. (21.06.2014)

veselá až na zasmiatie komedia z dvoch tretín, potom sa to začalo divne točiť do dramatična, kde dej pôsobil skôr komicky ako dramaticky, so záverom takmer melodramatickým, fajnové a vtipné narážky na národnostné strany cirkev a politiku (i minulosť) hodne podobných postav je aj tu u nás :) zaujímavá až dobrá hudba vo filme napriek, tomu viac ako štyri body film neunesie (23.07.2014)