Kurojuri danči

Hideo, Hideo, tohle už je fakt moc. Časy, kdy Ringu byl nejlepší horror roku, jsou dávno pryč a žánr poctivé asijské duchařiny od té doby znatelně zdegeneroval. Prostinký příběh o dvou poznamenaných a jednom moc roztomilém děťátku stojí a bohužel hlavně padá s představitelkou hlavní role, a ta i čistokrevnému asijci musí připadat jako těžce přehrávající hysterka. Její výkon je vskutku na žaponského Oscara. Nejzajímavější z celého filmu je místní vymítací rituál lehce připomínající recitační večírky nablblých hip-hoperů. Škoda, začátek byl nadějný. (28.12.2013)

Naprosto špičková první polovina s relativně jednoduše ale o to víc mistrovsky navozenou atmosférou. Jakmile se vytratí tajuplnost a dojde na rozplétání zápletky tak film okamžitě klesne o třídu dolů. Pád navíc bohužel pokračuje ještě hlouběji do zpackaného finále, které by nestačilo ani na céčkové straight-to-video pokusy. Bolí to o to víc, protože vše bylo rozjeto naprosto perfektně a to i bez poslední dobou nutného snižování laťky pro japonské hororové pokusy. Slušná produkční hodnota, plně uspokojivé výkony a skutečně slibný úvod naštěstí pachuť z vypuštěného závěru jakž takž stejně přebije. (26.06.2014)

Hlavná hrdinka sa s rodinkou nasťahuje do prekliateho baráku, začne počuť divné hlasy a vidieť duchov, takže to spočiatku vyzeralo na úplne bežný štandard, až kým sa to približne v polovici zase celé nedomotalo. V každom prípade, ja by som sa rád kamarátil s duchom, takže netuším, prečo s tým mali všetci taký problém. Až kým ho nenasrali... Od režiséra slávnej série Ringu som predsa len čakal viac. Nie je to síce zlé, ale inteligencie to veľa nepobralo, ľakačky takmer žiadne, množstvo scén úplne zbytočných (napríklad som nepochopil, aký zmysel tam preboha mal celý ten vtipný rituál vyháňania duchov, keď to aj tak napokon nijako nesúviselo s dejom. Malo ma to snáď pobaviť?) Detskí duchovia ma však celkom berú, tento tu mi však s výnimkou záverečných 10 minút pripadal až príliš neškodný. Veď... chcel sa len hrať, tak v čom je problém? IQ dvoch hlavných postáv tu asi utrpelo najviac, najmä v závere. "Neotváraj tie dvere, za žiadnu cenu, neotváraj ich!..." Ups, tak som ich otvoril ja, to je prúser. Aspoň je to pekne nakrútené, chvíľami zaujímavé a celkom dobre sa na to pozeralo. Ázijský duchársky priemer. (24.10.2013)

Zhruba prvu tretinu citit aspon aku-taku atmosferu, na ktorej sa mohlo stavat. Vyklula sa z toho sice ducharina, tato ma vsak s odsypajucimi minutami otravovala stale viac a viac. Japonskym predstavitelom a ani ustrednej dievcine som to neveril. Posobi to lacno. Scenaristicky, aj herecky. Takychto pokusov uz bolo naozaj vela. Slabe dvojhviezdie. Neodporucam. (24.11.2013)

Bylo to tak... japonské. Seriózně, hodnotit tenhle film a vědět prd nebo ještě míň z japonských reálií, asi bych byl musel jít s procentama dolů. Možná, že příběh (jaký vlastně?) nebyl úplně nejpodařenější a efekty nejskvělejší, ale pokud toužíte po nějakém jiném bijáku, pořád jsou tu pro takové nadšence ještě americké horory, že? V těch japonských jde většinou o něco jiného. O spirit, o atmosféru. Zničit, nahlodat, narušit psychiku. A většinou se jim to povede. Proč je proboha přede dveřmi sůl? Proč se obětuje jídlo? Proč ta ženská mává smetákem z papíru? Moc se mi to líbilo, moc. Ale páč už jsem viděl z japonské dílny lepčí kousky (i když asi ne tolik napchané rituály), je to tak 65%. Než se mi to rozleží a než mě přijde navštívit nějaký nebožtík. Pak cena soli ještě stoupne. (26.09.2014)