Ain't Them Bodies Saints

Inu, v nějaké jiné náladě bych se možná sama sebe ptala, jestli to s tou lyričností David Lowery trochu nepřehnal, protože mě film trochu přivedl k uvědomění, že mám mnohem raději prosté věci natočené prostě, protože tak vynikne jejich prostota a význam jim dodá divák sám, zatímco když se prostým věcem tvůrce snaží dodat enormní... řekněme důležitost neustálým zdůrazňováním toho, že prosté věci jsou krásné a tajemné a bůh ví co ještě, tak vyzní spíš naprázdno a nabubřele... Každopádně jsem při sledování měla tu správnou náladu a tak jsem si film užila, dokonce jsem kontemplovala i pět hvězdiček, ale kvůli tomu prostému nabubřelému dilematu nakonec asi určitě ne. Nicméně Keith Carradine zpívající k závěrečným titulkům mne dojal a skoro i rozbrečel. (09.01.2020)

Myslím si, že vim, jakej byl smysl filmu. Otázka, jestli se ještě někdy shledaj. K tomu to pomalý tempo prostě patřilo. Ale nebylo tam nic, čim by si mě to dokázalo získat. Zase tomu chyběl nějakej větší zvrat, kterej by tomu přidal grády, nějaký překážky, ale holt tohle bylo přímočarý až dokonce. Tyhle festivalový filmy se zaměřujou hlavně na vizuál, kterej mi tu stejně až tak dokonalej nepřišel. Takový filmy si sami najdou příznivce a nemělo by to bejt naopak. (29.01.2015)

David Lowery je velmi specifickým filmovým tvůrcem, jehož dosavadní práce, a to ať už scenáristická, tak režijní, mě ani jednou neoslovila, tedy až doposud, jelikož Ain’t Them Bodies Saints mi fakt sedlo, a to především z důvodu její vážně výrazné podmanivosti, což ovšem nemění nic na faktu, že se opět jedná o podívanou pro skutečně jen úzký okruh obecenstva, mezi nějž se ovšem tentokrát řadím i já. Celé je to tedy sice zpracované ve velmi pomalém tempu, dbající především na co nejpůsobivější atmosféru, emoce a samozřejmě i vizuální podobu, a to vše zde funguje nadmíru přesvědčivě, poutavé jsou ale i veškeré postavy, jenž si dokážou získat jak sympatie, tak zájem a zásadním způsobem celý film pak pozitivně ovlivňuje i hvězdné herecké obsazení, kterému nelze nic jiného než tleskat. Samotná zápletka jinak není nikterak originální, nápaditá, či nepředvídatelná, což v tomto případě ale vůbec nevadí, jelikož o ní tu vlastně až tak moc nejde, nicméně svou funkčnost si udržet dokáže, čímž výslednému dojmu nikterak neubližuje. Za mě se zkrátka jedná o velice působivý snímek pro melancholicky smýšlené publikum, co si dokáže užít filmové umění i bez tradičních popcornových ingrediencí (04.05.2024)

Keitha Carradina bych mohl jenom poslouchat, protože ten chlap má naprosto skvělý hlas. Na druhou stranu by to chtělo, abych ho mohl poslouchat v něčem, co stojí za to. Snímek "Ain't Them Bodies Saints" si hraje na umělecký, jak už bylo několikrát řečeno, jde ve stopách Malicka, a jede si svou jednu rovinu, kde vlastně nejsou žádné zvraty. S prominutím, ale na tohle jim kašlu. Pokud se to někomu líbí, tak ať, ale pro mě jsou tohle jen prázdné snímky, které se za "uměleckost" snaží skrýt to, že o ničem nejsou. (27.11.2013)

Večerní Texas, plný dlouhé trávy, obilných klasů, podzimního slunce, bujného větru, ale stále teplých a neklidných nocí. Bar ze staré školy, ostrá whiskey, závan divokého západu, drsní muži hýřící činy namísto slovy, to je moje gusto! Samozřejmě je třeba se na to patřičně naladit, uvelebit se v přítmí a přožít si lásku, která nemůže být naplněna. Děj je poměrně přímočarý, jednoduchý, postavy ani vztahy se vývoje nedočkají, jde totiž jen a jen o atmosféru. Film Boba nesoudí, neomlouvá ani nezatracuje jeho činy, nemusíte se s ním identifikovat, ani fandit jeho soku, stačí se zaposlouchat do skvělé hudby a do filmu se vnořit... 7/10 (05.07.2013)