Blázniví bažanti

Skoro bych dal jen dvě hvězdy, jaksi za trest. První z jejich filmů a dle mne nejslabší z těch, co s nimi natočil Claude Zidi (ty nezidiovské jsem neviděl). Les Charlots vznikli jako kapela a hlavně mimo Francii je proslavily až filmy, ve kterých hráli. Na francouzské Wikipedii se dokonce dozvíme, že jsou jednou ze dvou francouzských kapel, které předskakovaly Rolling Stones. Prvních skoro 40 min. (tedy téměř půlku filmu) se díváme na jejich snahu hrát s kapelou a zvítězit v jisté regionální hudební soutěži. Nemají peníze na nástroje a tak jako později ve Velkém bazaru se snaží si vydělat (prací :), což se jim klasicky nedaří. Později je Zidi již neobsazoval do rolí hudebníků a postačilo, že dělali ke svým filmům hudbu. Vtipná je pasáž ze soutěže, kdy máme možnost podívat se na několik dalších kapel a styl, co se tehdy hrál. Zajímavé je sledovat, co se nosilo, některé modely jsou pekelné. Po těch 40 minutách se konečně dostáváme do armády, když je na jedné louce dostihne vojenský kurýr s povolávákem na večer téhož dne (docela krátká doba, ale to je u takového filmu celkem jedno, jen mám dojem, že se jejich vojenská služba do té doby ve filmu vůbec neřešila). V armádě začíná být veseleji, především díky plukovníkovi a skvělému seržantovi (Jacques Seiler), který hraje také v Bažantech jdoucích do boje. Fantastické jsou manévry, kde plukovník s důstojníkem od jiné jednotky hrají proti sobě jakoby deskovou hru s figurkami na plánu vojenského prostoru a dle toho, jak figurami táhnou, musejí vojáci a technika pobíhat sem a tam. Tento film je více než u dalších sledem gagů, pospojovaných jakýmsi dějem, až na to, že zde je to dosti patrné, chatrné. Ale stejně je mám moc rád! (26.06.2012)

Zajímavé je, že když jsem se ptal starší generace, tak skupinu Les Charlots nikdo neznal. Pouze filmy o Bažantech. Přiznám se, že v pubertě mi film asi přišel zábavnější. Mám raději přirozený humor. U grotesek chápu groteskní humor, neboť ty jsou na tom založené a navíc byla taková doba. Ale tvořit humor grotesek v moderní době moc nefungovalo, což se právě zde ukázalo. Jo, byly tam dobré fóry. Ale ten nahraný humor v podobě přecházení prázdné silnice, do které v tu chvíli vjede auto a hrdina divoce odskočí, mi prostě nesedí. A takových věcí tam bylo víc. Zajímavé je, že filmaři využívali hojně ještě jeden typ humoru a to je pantomima. Ta se v různých situacích objevila též několikrát. Chápu, že tehdy to diváky muselo bavit. Tím spíš, že to bylo něco úplně jiného, než co se dělalo v Československu a vlastně i ve Francii té doby. Stačí si srovnat francouzské komedie sedmdesátých let. Ale z dnešního pohledu už jen okrajově. Závěrem musím podotknout, že moc nerozumím, proč třeba film nebyl protkaný písněmi skupiny. (06.01.2021)

Bažanti! Kdo by je neznal? Tahle banda si pod vedením také začínajícího režiséra Clauda Zidiho natočila v roce 1971 svůj první celovečerní film. (Le grande java z roku 1970 sám moc nepočítám.) Ten měl obrovský úspěch nejen ve Francii a odstartoval jejich mnohaletou éru, kdy následoval film za filmem. Popravdě mě první Bažanti až tolik nebavili. Jasně, v mládí jsem nekriticky hltal a díval se na ně vždycky, když byli v televizi. Nicméně svého vrcholu pro mě dosáhli až v Bláznech ze stadiónu a ve Velkém bazaru. Zde je to klasický slepenec scének a gagů, které jsou místy skvělé, místy dobré a občas i trapné. Přesto jim patří poctivé tři hvězdy, protože bez prvních komerčně úspěšných Bažantů by nebyly ty další (a lepší) filmy. (27.07.2023)

Dobová obliba hudebních filmů, kterou eskaltovala popularita britské legendární čtveřice The Beatles a jejich filmů, donutila osvědčený model chlapecké čtyřčlenné skupiny implementovat tentokráte na francouzské reálie a tak se zrodil filmový cyklus s Les Charlots... Kde ovšem Brouci pracují s dadaistickým přístupem k filmové realitě a kde jejich humor má až surrealistický charakter, tam Les Charlots vrší klišé později etablovaných teenegerských komedií a jejich humor je z dnešního hlediska vyčpělý jak módní trend květovaných kalhot do zvonu... Tím se ale dostávám k jedinému (a skutečně pozoruhodnému) kladu filmu Bažanti - to, čemu říkají v tomhle filmu pop a co prezentují kapely na ,,popové" přehlídce kapel, je ve skutečnosti psychedelický rock oné éry, tedy to nejlepší, co historie populární hudby může nabídnout... Škoda, že v průběhu času došlo od té doby v rámci populární hudby k tak velkému významovému posunu... (19.01.2008)

Měl jsem čest zažít blázinec okolo každého filmu, kde se objevili v československých kinech Les Charlots. Vyprodaná kina, kdy se sedělo dokonce na schodech a zábava k popukání. Video ještě nebylo a tak se chodio třeba po odpoledním představení ještě na večerní představení. Dneska mi už zase tak senzační "Bažanti" nepřipadají. ale nelze upřít fakt, že se jedná stále o naprůměrnou a hlavně zábavnou komedii. (02.11.2008)