Blázniví bažanti

První film režiséra Clauda Zidiho a zároveň začátek jeho spolupráce s hudební skupinou Les Charlots. Díky tomuto spojení vznikly postupně celkem čtyři (Bažanti, Blázni ze stadionu, Velký bazar a Bažanti jdou do boje), relativně stejně kvalitní jednoduché komedie, pro které platí totožná charakteristika. Zanedbatelný děj v nich slouží jen jako pozadí pro nepřetržitý sled bláznivých situací, jejichž řešení přináší obrovské množství různých, více či méně povedených gagů. (12.08.2009)

Je to poměrně zdařilá komedie, kde v hlavní roli je pětice bláznivých svobodomyslných mladíků z jedné, dnes už málo známé, francouzské skupiny hrající POPÍK. :-) Ale 4 nebo 5 hvězdiček dát nemůžu, protože se v tomto filmu vyskytují pro mne hluché pasáže vyplněné trochu vyčpělým humorem, který mě příliš neoslovuje (viz stavba domku, dlouho trvající mazání vajíček a jiných ingrediencí na hlavu jednoho z hlavních protagonistů, stejně dlouho trvající házení odpadků,...). Také by to občas chtělo trochu té herecké zručnosti - v několika scénkách jsem jim prostě jejich pocity a postoje nevěřil. Ale 3 hvězdičky (65%) si jistě zaslouží. (19.05.2009)

Nemůžu si pomoct, ale je to slabota. Jeden den jsem si pustil Velký bazar a druhý den Bažanty. Tak propastný rozdíl mezi oběma filmy jsem ale nečekal. Velký bazar je nápaditý, originální a přiměřeně vtipný, navíc v něm hraje Galabru. Bažanti tlačí od začátku na pilu a snaží se chrlit rádoby jednu vtipnou scénku za druhou. Výsledek? Většina scén je trapná, nejvíc ta s pošťákem a autem. Zasmál jsem se pořádně snad jednou, a to v restauraci. Prostě takto to dopadlo po letech. O ponání lepší je u mě dvojka (snad se to dnes nezmění). (04.04.2014)

Celkově mám Les Charlots hodně ráda a vždycky jsem se u těchto filmů skvěle bavila. Humor je sice úplně praštěný, ale opravdu vtipný. Už od první minuty jdou za sebou jedna vtipnější scéna než druhá. Přece ale jenom musím i u tohoto dílu o jednu hvězdičku slevit, protože má bohužel jednu velkou chybu - některé scény jsou až přemrštěně dlouhé. Scény, kdy na festivalu hrály kapely, byly zbytečně dlouhé a i přes to, že jsem se u té závěrečné pobavila, celkově mohla být celá pasáž o něco kratší. Některé scény jsou až příliš dlouhé na to, aby opravdu vyzněly tak, jak měly. Bažanti opravu jsou skvělá komedie, ale pět hvězdiček ode mě prostě dostat nemůžou. (29.09.2015)

Bažanti! Kdo by je neznal? Tahle banda si pod vedením také začínajícího režiséra Clauda Zidiho natočila v roce 1971 svůj první celovečerní film. (Le grande java z roku 1970 sám moc nepočítám.) Ten měl obrovský úspěch nejen ve Francii a odstartoval jejich mnohaletou éru, kdy následoval film za filmem. Popravdě mě první Bažanti až tolik nebavili. Jasně, v mládí jsem nekriticky hltal a díval se na ně vždycky, když byli v televizi. Nicméně svého vrcholu pro mě dosáhli až v Bláznech ze stadiónu a ve Velkém bazaru. Zde je to klasický slepenec scének a gagů, které jsou místy skvělé, místy dobré a občas i trapné. Přesto jim patří poctivé tři hvězdy, protože bez prvních komerčně úspěšných Bažantů by nebyly ty další (a lepší) filmy. (27.07.2023)