Blázni ze stadiónu

Další z řady bažantích šílenejch komedií se nese ve stejnym duchu jako všechny ostatní filmy s Bažantama. Od první do poslední minuty je to takovej slepenec nejrůznějších gagů a je nutný počítat s tim, že spousta gagů dost často balancuje někde na hranici (občas i za hranicí) trapnosti. To je u Bažantů zvykem a je nutný, aby si to divák tak nějak odfiltroval a soustředil se na ty lepší fórky. Pak se dá u filmu celkem slušně pobavit. Naštěstí těch trapnejch okamžiků je ve filmu docela snesitelný množství a naopak se tam našlo hodně scének, který mě rozesmály. Nicméně maraton bych teda neběžel ani kvůli Martine Kelly :-) (01.08.2012)

Největší fór je v tom, že Blázni ze stadionu by byli geniální komedií, i kdyby trvali třeba jen 20 minut. Gagy jsou totiž doslova napraní. Pro mě Les Charlots představují takové lepší předchůdce Franka Drebina a jeho parťáků, v lecčems jsou si totiž podobní. Třeba v tom, že občas ani nerozlišujete (i když by se to dalo), co je jen scénáristův výmysl a co by se teoreticky mohlo i udát. Těch detailů je tu totiž tolik, tólik ... že je všechny pochytáte třeba až při třetím zhlédnutí (tak jako já) a to vám potom tenhle kousek nepřijde nijak přežitý nebo podobně "postižený", jak tu čtu v diskuzi. (06.09.2010)

Všechny ty klauniády, všechna ta artistická, kouzelnická, hudební čísla prováděná s jistou dávkou nadsázky a humorem, jaká můžeme vídat v cirkusu a varietních programech obvykle v podobě samostatných čísel, zde v bleskovém tempu vytváří v první polovině krásně pevnou součást souvislé grotesky. Blázni ze stadiónu představují ohromně vynalézavou smršť nejrůznějších gagů, prakticky od začátku do konce, přesto v druhé polovině, kdy se pak film přenesl do jedné tematické roviny (olympiáda a sportovní zápasy... v Zidiho prvním filmu s „Bažanty“ to byl zase vojenský výcvik) pro mě pomalu ten film začínal v jistém smyslu ztrácet dech a připadal zdlouhavý. Tady opět platí, že s Bažanty jednoduše le monde est joli, potěšila i vedlejší rolička svérázného obchodíka LaFugase v podání okatého Paula Préboista a rozesmála spousta výtržníckých nápadů. Ale také platí, že ve výsledku tomuto filmu dokážu dát jen lepší tři hvězdičky a přes nesmírnou originalitu prvních dvou filmů Claude Zidiho oceňuji jeho posun v tvorbě, s níž Zidi v dalších filmech od Velkého bazaru dále nabízel i víc, než jen hodinu a půl přehlídky novodobé grotesky. A sice i souvislejší zábavné příběhy (někdy i s myšlenkou). 65% (06.10.2020)

Keď má divák čas, dobrú náladu a neohŕňa nos nad crazy komédiami, nebude sklamaný. Blázni zo štadiónu predstavujú neprestávajúcu smršť gagov. Vydarených, menej vydarených i trápnych. Tri hviezdičky znamenajú mierne nadpriemerné hodnotenie. Možno si blázni tri hviezdičky nezaslúžia, ale dve a menej hviezdičiek dávam filmom, ktoré podľa mňa nemuseli a dokonca ani nemali byť nakrútené. A nakrútenie bláznov určite nebolo zbytočné. Vždy bude existovať slušný počet divákov, ktorých pobavia. (07.02.2015)

Groteska měla dvacet minut a u mistrů jako byl Keaton, Lloyd či Chaplin fascinuje její propracovanost. U Les Charlots vítězí kvantita nad kvalitou. Většina gagů patřila k provařeným už v dobách němých grotesek, jen tu a tam se vyloupne něco originálního. A na rozdíl od těch nějlepších Charlotovek tu chybí nejen přesah (Velký bazar), ale i kostra celého filmu. Co by mohlo alespoň trochu fungovat na ploše dvaceti minut, v celovečerním formátu nudí. (29.05.2010)