Podtrženo, sečteno!

Vzhledem k tomu,že se jedná o původní scénář,je nad slunce jasné,že si to zaslouží stejné hodnocení jako americký remake.A proč stejné?Protože americká verze je velkolepá,živější,akčnější,víc nahláškovaná.Oproti francouzská je mnohem víc art,má původní myšlenku,herci nejsou tak toporní a vůbec....je to prostě Zidiovina :-) (04.08.2010)

Kdo neviděl, neuvěří. Odmyslete si z Pravdivých lží většinu akčních scén, zaměňte herce a přidejte humoru a budete mít před sebou Podtrženo, sečteno. A to je přesně ten důvod, proč nemám rád remaky. Díváte se na dva filmy a přesto je to vlastně jeden. Jedna pointa, podobné vtipy, stejný děj. Různá kvalita režie a herectví. Možná jsou lepší remaky, kde ten děj aspoň trochu upravili, protože tak na člověka čeká nějaké závěrečné překvapení. Jenže tady ne. Většinu neakčních scén Cameron do detailu okopíroval - kradení peněz potomkem, manžel se dozví o její nevěře, jeho návštěva prodavače ojetin, zajmutí cvrkajícího párečku, výslech manželky, propuštění prodavače, zajmutí zločinci v hotelu, zastřelení zloduchů z rotujícího kulometu, úplný závěr s prodavačem - dalo by se pokračovat opravdu hodně dlouho a pořád by to nebylo všechno. Rozdíly jsou hlavně v pojetí a vložených penězích. V Cameronově verzi jsou spektáklovité akční scény, humorné hlášky, hvězdy první velikosti. V Zidiho je zase kvalitní francouzský scénář, lepší herci a hodně humoru. Hudba je, i když rozdílná, dobrá v obou verzích. Nedá se říct, která z verzí je lepší, protože v každé je to uděláno trochu jinak. Je možné říct, že ani jedna nedělá té druhé ostudu (tedy kromě skoro doslovnýho Cameronova opisování). A proto je i tento komentář a hodnocení k oběma filmům stejné. (12.04.2007)

Podtrhnu-li a sečtu, vychází mi to na pěkné čtyři hvězdy, Claude Zidi přivedl na svět originál (Cameron se na něm přiživil a vykradl ho až zarážejícím způsobem). Thierry Lhermitte sehrál toho tajného agenta a „vzorného“ manžela uvěřitelně, lehce, velice příjemně.. Aneb jak to dopadne, když se jeden zaměří na svou vlastní rodinu, syn za školou, babička má pletky, manželka touží po změně a vzrušení.. Miou-Miou působí sympaticky, roztomile, líbila se mi.. (09.06.2022)

To, co od tohoto filmu můžeme čekat, Zidi nesporně nabízí. Jde však ještě dál: nabízí totiž nepoměrně více. Vlídný sarkasmus, jemný, v podstatě laskavý humor, připomínající větřík, čechrající vodní hladinu hřebínky nežně pěnících vlnek, to je film, v němž rozverně hravé přechází jakoby náhodou do až tragicky lidského. Hra na špionáž najednou asociuuje Al Kaidu, ocelová neprůstřelnost francouzských zpravodajců je náhle překvapivě křehká a zranitelná. Po tomto přelivu vlnky, měnící se ve vlnu, děj zase utichá. Partnerské hrátky skutečné lásky, v níž není nikdy nic dost lidské, se zklidňují. Řeka děje po překonání peřejí vyúsťuje do laskavého, mírného konce. Je to tedy i není lehký film. V každém případě se jedná o mistrovské dílko lehkého žánru, které si více než zdárně tyká s "velkým" uměním hraného filmu. Zásluhou nejen režisérovou, ale i hereckého obsazení. Zjišťujeme, že nadčasový dialog nemusí zvonit krví, hroucením, stresem, agonií. Že se může snést i s běžným lidským životem, který je nesamozřejmý svou čítankovou samozřejmostí. (06.05.2011)

Kdo neumí stárnout, musí padnout.. Tajům špionážního řemesla příliš nerozumím a v poslední třetině jsem tu už v rozsáhlé sérii zvratů přestával mít jasno tom, kolik z dění znamená pro naše hrdiny reálné nebezpečí a kolik tvoří jen sofistikovaná hra zinscenována Francisem pro napínavé dobrodružství pro znuděnou manželku, příp. zinscenování Francisovým šéfem pro ještě větší zpestření života svého agenta s problémy v rodině. V tomto ohledu se přiznám, že jsem čekal velkolepější finále a ještě překvapivější pointu (SPOILER: ...a říkal si, zda tvůrci nezapojí do té hry v odhalení pozadí událostí i další členy rodiny, třeba syna Juliena, který je spočátku výraznou postavou a pak se náhle vytratí z děje... KONEC ****), ale jinak jsem byl velice spokojen a film mi bez jediného pocitu znudění utekl velice rychle a svižně. Zjišťuji, že tyto pozdější „temné“ dobrodružné komedie jako Prohnilí či Spolek darebáků mě od Claudea Zidiho baví snad ještě víc, než režisérova raná tvorba ve znamení Bažantů a spol. (kde jsem sice více obdivoval Zidiho hravé nápady, ale vzhledem k časté absenci souvislejšího příběhu se mi ten jeho styl až na výjimky nejednou omrzel ještě v polovině filmu) a vypadá to, že tady byl ještě Zidi pořád ve vrcholné formě. Ač děj překypuje napětím i akcí, pravidelně dochází k zábavným odlehčením, někdy směrem až k jemné parodii (třeba když Thierry Lermitte neodkladně jedná v akci se samopalem s pohádkovým pláštěm na sobě :)) a možná až na dvě, tři drsnější scény se mi to zároveň sledovalo pohodově. K mému překvapení mě tu úplně nejvíc bavil Eddy Mitchell, ač mám pocit, že jisté charisma a vtip mu dodával především Ladislav Frej v dabingu. [85%] (17.11.2022)