Kostka

Divný film, ale tím dobrým způsobem. Docela chápu, proč se Ve vysoké trávě dostalo právě do rukou Vincenza Nataliho. Trochu mě rozčilovali jen někteří herci, ale jinak musím pochválit hlavně dobře využitý originální nápad a tísnivou režii, která z té kubické klaustrofobie těží, jak jen to jde. Závěr mi vůbec nevadil, mám tenhle typ konců rád. (13.10.2019)

Výtečná věc, která mě hodně bavila. O tom filmu jsem věděl už dlouho, ale dostal jsem se k němu až teď, což mi vlastně přineslo zjištění, že to pořád stojí za vidění i po těch letech a v podstatě to nijak nezestárlo, ten film je hodně nadčasový a velmi dobrý. Úroveň některých trikových záběrů je sice mizerná, ale to mi nijak nevadilo, protože to má prostě perfektní znepokojivou atmosféru a dokonalý námět, který mě strašně baví. Dá se u toho hodně přemýšlet, jak si to vlastně celé vyložit, podobně jako se to ale dá i nekomplikovaně prostě užít a zkoušet předvídat, jak to celé dopadne - osobně jsem se netrefil a jsem za to jen rád, že se ten děj ubíral cestami, které jsem nečekal. Kvalitní mi přišlo i obsazení a celkově bych asi neměl co tomu filmu vytknout - kdybych ovšem už loni neviděl na Netflixu Díru, která se mi subjektivně přece jenom líbila víc. (15.02.2021)

Celkem psycho film odehrávající se na rozměrech 4x4 metrů. Opravdu hodně dobře natočené. Stísněná atmosféra na vás celou dobu působí a vy stejně jako hrdinové nevíte, kudy ven. Film je hodně psychologický a žádná postava neví, komu může věřit. Společnými silami se snaží dostat ven napříč pastmi, kterými se je kostka snaží zabít. Dá se ale tento vraždící stroj vůbec opustit? "Jsou to prvočísla." (15.02.2013)

Trestuhodně promarněný potenciál. Přitom začátek byl vážně skvělý a hodně mě namlsal- a nemyslím tím jen první scénu a efektní rozčtvrcení lidského těla, ale celkově seznámení se s konceptem záhadné kostky, s uvězněnými hrdiny a se zoufalou situací, v níž se octli. Ale následně tomu režisér nechal až moc volný průběh, nechal postavy moc povídat a nějak zapomněl na povinnosti, které s sebou myšlenka smrtící krychle přináší. Já oceňuji snahu o nějakou psychologii a načrtnutí vztahů mezi oběťmi, ale: za prvé to tenhle typ příběhu jen brzdí, za druhé každý alespoň trochu vnímavý divák ihned rozpozná, kdo je ten hodný a spolehlivý a kdo je naopak zlý a prohnaný. Stísněná atmosféra byla sice stále dost cítit a scéna z tiché místnosti se mi vryla do paměti na hodně dlouhou dobu, ale nakonec jsem se nudil asi trochu více, než by bylo zdrávo, a očekávaný konec byl zase natočen tak, aby otevřel dveře pro pokračování, místo aby něco vysvětlil. Kostka je rozhodně zajímavý horor, který je na dlouhý zimní večer správnou volbou, ale třeba první Saw je svým zpracováním o několik kroků vepředu. 65% (03.02.2013)

“Big Brother is NOT watching you”. Co se stane, když slasher oberete o vraha i jeho motivace? Vznikne Kostka, mechanicky chladná vyvražďovačka, která zlomyslně odepírá vysvětlení a pohrává si s žánrovými pravidly. Skupina postav se probouzí v železné pasti a pokládá si tři zásadní otázky klasických slasherů: Kdo nás ohrožuje? Z jakého důvodu? A proč zrovna nás? Vyprávění je – a diváka – pak nechá konstruovat možná vysvětlení. Má nějakou souvislost přítomnost zločince a policisty? Lékařky a architekta? Co znamenají čísla u každé místnosti? A proč jsou různě barevné? Ze všech vznesených hypotéz se naplní pouze jedna, a to tak absurdním způsobem, že odhalí všechna úmrtí jako zbytečná. Kostka je ztělesněním absurdní individualistické nadbytečnosti. // A je to i poměrně zábavně vyprávěné. Smrtící pasti v místnostech totiž plní roli vraha pouze v první polovině, protože dynamika se ve druhé obrací. Hlavní konflikty se přesouvají z Kostka vs. postavy k postavy vs postavy. I tak se ve světě, v němž chybí vysvětlení, navazuje na klasické vyprávění – z kontextu stavby se nedozvíme nic, ale obrací se vnitřní dynamika vztahu mezi postavami, která prochází tradičním vývojem. (19.07.2019)