Kostka

Matematika mě děsí. Příklady typu "jede-li vlak určitou rychlostí a bába s trakařem jinou rychlostí, jaké je rodné číslo strojvůdce?" mě v dětství budily ze sna. Kostka zhmotnila mou představu pekla. Být zavřený v šestibokém tělese a unikat z něj jen na základě znalosti matematických zákonitostí by se možná líbilo úchylnému geometrovi. Já bych rezignovaně spáchal harakiri logaritmickým pravítkem nebo bych se strachy odmocnil. Děsivý film. 80% (14.05.2008)

Kostka se mi nehodnotní snadno. Viděl jsem ji už před x lety se spolužačkami ve škole, když se v předsváteční den místo klasického vyučování promítaly filmy a ač jsem si z ní dost pamatoval, neměl jsem jasno, nakolik se mi líbila. V nejedné scéně mě silně vtáhla napětím (prolézání místnosti se smrtelným nebezpečím pro každý vydaný zvuk je vážně atmosférický majstrštyk), zatímco jindy jsem bojoval s pachutí a touhou po co nejrychlejším konci nekonečně bludného kruhu s místy otravnými postavami... a po letech to s rozpolceností mých dojmů nemám o moc lepší. Snad jen více dokážu ocenit zdařilé filmařské aspekty, věřím propracovanosti světa kostky včetně její pohybů a číselných kominací (chápej jako nesmírný klad oproti mnoha rychle zpackaným levným „horrorům“ současnosti!), přestože nejsem matematik ani fyzik. Plně vnímám i závěrečnou myšlenku, působivě podanou se slušným tragickým paradoxem, což můj dojem pozvedá. Viděl jsem více starších filmů, které taktéž rozehrály existenciální situaci skupiny postav hledající řešení v uzavřeném prostoru, z něhož nebylo možné nebo snadné uniknout, a přestože nešlo přímo o horrory, mnohé na mě zapůsobily víc. Kostka mě upoutala některými prvky, silným napětím vybraných scén i dobrodružným „survival“ schématem à la Dobrodružství Poseidonu s postupně znižujícím se počtem přeživších postav putujících nebezpečnými prostory. Můj pocit, že 85 minut je pro toto ryze minimalistické zpracování námětu již přepálených a nasazenou laťku si napětí neudrží po celou dobu, mě však neopustil ve více scénách. Proto dávám zatím jen silné 3*: [70%]  (20.09.2023)

Jeden z nejlepších hororů poslední doby! Film, který má konečně tu pravou nehty-okusující atmosféru a v některých hutných scénách absolutně nedýcháte. Konec je nečekaný a navíc hlavní hajzl v podání Mauricea Dean Winta je tím největším grázlem hororového svatostánku. Tohle jsem rozcházel hodně dlouho. (04.04.2008)

Enigmatická stiesnená metafora, ktorá zostáva na pol cesty a v skutočnosti ma desí niečím úplne iným, než by mala. Relatívne originálny námet, lacné spracovanie. Vadí-nevadí. Mne osobne nie, keďže výrazne napomáha minimalizmu a psychologickému rozkladu uprostred mechanizmu Kocky. Postavy. Ich rozvrhnutie, vrátane profesie, vedomostí a funkcie (ak im ju pomyselne pridelíme) v útrobách labyrintu sú extrémne umelé. Po celú dobu som pociťoval čoraz silnejšiu vypočítavosť v zmysle ako natiahnuť námet na celovečerný film, keď predurčenie charakterov a ich daností viedlo k vykonštruovaným odhaleniam, ktoré ani neskrývajú neomalenú snahu dobrať sa ďalšej dejovej záhybky a priblížiť sa predvídateľnému finále. Trochu si zaspoilerujem, takže kto nevidel, nech ďalej nečíta. Napríklad Rennes (Wayne Robson) sa prejaví ako notorický útekár, avšak v zápätí musí zomrieť, aby ostatní prišli o nádej na rýchly únik. Študentka Leaven (Nicol de Boer) sa zasa prejaví ako geniálna matematička, ktorá postupne prichádza na spôsob fungovania Kocky. Mohol by som ešte pokračovať - neskôr objavia geniálneho autistu, vďaka ktorému sa vyhnú všetkým pastiam a nakoniec zistia, že jeden z nich je architektom vonkajšieho plášťa, takže vie, ak sa dostanú na okraj, nájsť východ. Niekto to môže brať ako zámerný kľúč "tých hore" ako ujsť - v tom prípade obsahuje veľa zámerných nejasností, ale ešte viac pravdepodobne nie až tak zámerných nelogickostí a náhod. Ja sa skôr nazdávam, že Natali jednoducho nevedel, ako ďalej rozvíjať námet, a tak sa uchýlil k najjednoduchšiemu riešeniu, ktoré sa ukázalo ako veľmi zlé, ale hororovým fanúšikom postačujúce. Ak to dokážete prehliadnuť, vaša výhra, ja žiaľ nie. Preto si myslím, že vo svojom vnútri samotná Kocka funguje na princípe hodu kockou; potom je dej aj logika fikčného sveta irelevantná. Atmosféru to však občas má a tiež musím brať v úvahu, že tu účinkujú neherci. 40% (28.10.2014)

Ďalší dôkaz toho, aký obrovský emocionálny potenciál v sebe skrýva minimalizmus (John Carpenter vo filmovej hudbe, Lucio Fontana vo výtvarnom umení, Farnsworth House v architektúre). Filozofická sci-fi nie je celkom moja šálka kávy, ale tak kvalitný film sa v tomto subžánri objaví len raz za niekoľko desaťročí. Vraždenie ako estetický akt plus existenciálna filozofia plus logika ako slepá ulička - to je tak dobré, že každý písaný komentár je zbytočný. Čím viac tvorcovia tlačili na matematiku, tým viac som sa obával nejakého pateticky dokonalého hyperlogického konca. Napokon som sa dočkal fascinujúceho konca, ktorý ma naplnil blaženou satisfakciou a vierou v to, že svet sa predsa len (ešte) neskladá z jedničiek a núl. (23.07.2005)